Živí nic nepoví✔

4. Upřímná lež

Raven sledovala podnapilého muže, který si to šinul k hospodě kousek od tržiště. Ta stařena chtěla za tu podělanou mast deset stříbrných a tolik odmítala obětovat z vlastní kapsy – nehledě na to, že tolik peněz ani neměla. Počkala, až muž vejde do hospody, kde se dost lidí schovávalo před vedrem. Překvapující bylo, že tu i jedli. Tohle by si v Peragonu nikdo nelajsknul. Co se tvářilo jako kuře, byl holub nebo potkan. Kuchaři se to často ani nesnažili zamaskovat. Ale tady na Souostroví hospody podávaly kvalitní a vcelku i chutná jídla. A hlavně levná.

Ravenin cíl mávl na hostinského a ten mu kývl na pozdrav. Takže se znali. Což nebylo úplně nejlepší, ale Raven odmítala hledat někoho jiného, koho obere. Na druhou stranu v hospodě bylo narváno, takže než si ten muž našel volný flek na sezení, černovláska měla dost možností vrazit do něj a během té vteřiny mu vybrat kapsu. Ty peníze tam měl, protože v té uličce slyšela, jak si s nimi hraje. Pako jedno.

Využila jedné příležitosti, která se jen tak nevidí. Nebo vidí, ale je často problém ji načasovat. Proti její oběti šel jiný muž a kvůli úzké uličce bylo jasné, že do sebe vrazí rameny. Raven se pro sebe usmála. Přilepila se mu na paty a dělala, že ho chce předejít, aby volný flek měla ona. Samozřejmě ten podnapilý muž ji nenechal. Když do něho vrazil muž, vrazila do něho i Raven a rychle vystřelila rukou do kapsy, kterou mu vybílila. Ruku zase hned vrátila do kapsy toho svého ošuntěného kabátu a nikdo si ničeho nevšiml.

Zašla až dozadu hospody, aby si ten muž, kterého obrala, nevšiml, že ihned odchází. Když zapadl na své místo, k ní zády, vzala do zaječích a mířila si to k bábě držgrešli.

Problém nastal tehdy, kdy ten muž vstal a začal ji sledovat...

×××

Jarrow Ardell moc dobře věděl, že ho ta černovláska okradla o dvanáct stříbrných, které měl v pravé kapse. Když ji zahlédl na tržišti u báby kořenářky, která má své výrobky nesmyslně předražené, věděl, že ta holka na to mít nebude. Už jen to její staré odrbané oblečení k tomu napovídalo. Zrovna šel do jedné z lepších hospod ve městě na oběd, když ho začala sledovat. Asi kvůli jeho přirozené kolébavé chůzi si myslela, že je opilý. Dobrá tedy, nechal ji při tom. Chtěl vědět, jak to provede. Kdyby bylo tržiště narvané lidmi, tak by nebyl žádný problém někoho okrást, ale v poledne bylo všude poloprázdno.

Ta dívka nebylo o moc mladší než on sám. Typoval, že jí může být dvacet. A na dvacetiletou dívku byla až příliš šikovná zlodějka. Podle toho, jak dovedla využít situace, když bylo jasné, že se srazí s mužem, který mu šel naproti, věděl, že ta dívka se okrádáním živý. Pokud by Jarrow nevěděl, že ho ta dívka chce okrást a zjistil by to až o hodinu později, kdy by chtěl platit, nevěděl by, kdo ho okradl – či třeba jen ty peníze někde nevytrousil cestou. Když si z něho ten muž a ta dívka udělali sendvič, měl dvě možnosti, kdo by ho mohl okrást. A protože ta dívka na první pohled nevypadala jako zloděj, určitě by sázel na toho muže.

Avšak on věděl, že to byla ta dívka, protože se pak rychle vypařila z hospody, i když si myslela, že jí Jarrow nevidí. Byla šikovná, ani její ruku ve své kapce necítil. Sice měl hlad a opravdu se chtěl najíst, avšak s nově vzniklou situací bylo zřejmé, že si to nemůže dovolit. Mohl na ni zavolat stráže, nebo jí to jednoduše nedovolit, ale jeho přirozená zvědavost chtěla vědět, proč tak mladá dívka chce krást, aby si u báby kořenářky koupila její produkty.

Černovláska se pohybovala tiše a rychle. Ovšem její strnulý postoj naznačoval, že byla nervózní. Možná tak zkušená přeci jen nebyla. Když byla u kořenářky, ta postarší žena se na ni usmála.