Živí nic nepoví✔

39. Tiše a nenápadně

Ateen očekával, že cesta bude daleko horší. Podle vyprávění Raven a Ezarase si myslel, že Raven bude v jednom kuse v pranici s Brekerem, který bude nevrlý jak půlnoc. Realita nebyla tak daleko, ale přesto to očekával horší. Jarrow se s Brekerem popral už jenom jednou. Asi dva dny po tom, co se porvali poprvé. Ateen se nemohl zbavit dojmu, že Souostrovčan nechal bývalého odchovance vyhrát, jen aby měli aspoň trochu klid. Avšak vždy, když Saoghail byla v jednom ohni s Brekerem, měl pocit, že se Jarrow drží zuby nehty, aby na zrzka neskočil a nedal mu do zubů.

Říkal si, co mezi ním a Raven je. Už zjistil, že Ezaras je kamarád z dětství a berou se spíš jako rodina. Podle všeho to Jarrow také věděl, jinak si Ateen nedovedl představit, že by nežárlil. Už chápal, proč si Esha myslela, že mezi ní a Matosou něco je. Byli si opravdu blízcí. Ale i tak si nebyl jist, co si o případným vztahu Raven s Jarrowem myslí Ezaras. Občas se sklidil z hřiště a nechal Jarrowa s Raven o samotě, někdy tak schválně dělal křoví. Jako kdyby se nemohl rozhodnout. Někdy vypadal jak starší bratr dohlížející na svou mladší sestru, jindy jako žárlivý přítel a jindy zase jako kamarád, který přeje své kamarádce štěstí. Podle všeho, co Ateen viděl, musel být pro oba ten minulý rok strašný. Byli rozděleni a Raven si dokonce myslela, že je mrtvý, přičemž si byli takto blízcí.

Ateenovi to nedalo a vždy si vzpomněl na Eshu s dítětem. S Danyellem. Ten mistr zvědů, který nahradil Ezarase v Loutkárně, mu prozradil jméno svého dítěte. Mrzelo ho, že se dozvěděl takto. Že o existenci svého syna se dozvěděl z úst Raven a ne své milované, že jméno získal od cizího člověka a ne od své lásky. Že neměl možnost vymyslet ho. To jméno bylo krásné, Ateenovi se líbilo, o to nešlo, ale o ten proces. Jak Esha byla sama, když ho vymýšlela. V Loutkárně nemá žádného přítele, žádnou milou duši, která by ji pomohla, která by jí byla oporou. Je tam sama s dítětem mezi těmi zmrdy. Moiratovi sešlo jenom na tom, aby z Danyella, z jejich syna, udělal další svou loutku. Zabije ho. To mu bylo jasné. Nikdy mu neodpustí, že Eshu prakticky zotročil, že jí vydíral. Ten rok samoty a strachu mu neodpustí. Nic mu neodpustí, i kdyby mu slíbil bohatství světa.

Byl rád, že se k nim Breker přidal. Napříč všemu, co je na cestách provázelo, všechny ty hádky, dohady, rvačky, nevraživé pohledy, které se minimálně ztrojnásobily... stálo to za to. Stojí to za to.

„Zhruba za tři hodiny jsme v Peragonu," broukla Raven k nikomu určitému. Ateen se cítil zahanbeně, že okolí nepoznával. Bylo to dlouho, co vytáhl paty z Peragonu.

„A zhruba za pět padne soumrak," doplnil Jarrow.

„Takže budeme zase nocovat před branami?" zeptal se Ateen a doufal, že to tentokrát nebude nutné.

„Uvidíme, jak se město změnilo," podívala se na Brekera, „Ty asi nemáš žádný informace o opravě zdi,"

„Podle všeho by měla být opravená,"

„No dobrá," odvětila ne příliš nadšeně, „Teď nemá cenu cokoli rozhodovat. Budeme mít dvě hodiny na to, abychom zjistili, jak to chodí před východní branou,"

„Nebude tam mít Moirat své lidi?" ozval se Jarrow.

Breker si odfrkl, „To si piš, že je tam bude mít. Vždy je tam měl,"

„Ta to jsme se mohli zeptat Melvina," prohodil Ezaras jakoby nic.

Raven se tím ale rozhodit nedala: „Měl jsi možnost, já měla co dělat, abych ho rozmluvila s co nejmenšími náklady,"

„Náklady?" zeptat se Ateen bezmyšlenkovitě. Už si začínal nejspíš i zvykat, že je stále za debila.

„Mučení," odpověděl Breker, přičemž nezněl ani tak moc pohoršené. Ateen na něj zíral jak na ducha.