Živí nic nepoví✔

28. Vlastní strana

Breker pořádně netušil, co se to děje. Marcos si ho nechal před hodinou zavolat. Sdělil mu, že ve městě je žoldák, kterého si najal Moirat, aby zabil hlavu odboje - tedy jeho. Když se ho zeptal, jak to sakra ví, tak mu bylo řečeno, že jeho lidé ho viděli v dopoledních hodinách vstupovat do města. Prý s ním byl i jeden albín, ale toho považovali pouze krytí. Breker sice nechápal, jak by společnost neschopného albína mohlo být krytí. Byla pravda, že v Loutkárně také nemusela být tuna důkazů, aby někoho uprostřed noci čapli a dovedli do jedné z výslechových místností. Ovšem tohle i jemu připadalo jako když si tuhle celou situaci vycucali z prstu a jen se nudí. Žoldák to vůbec být nemusel, mohl to být jenom voják ve výslužbě, nebo prostě v civilu. Navíc pokud se žoldák nechá chytnou někým odtud, tak těžko bude najatý Moiratem. Ten si najímal ty nejlepší z nejlepších. Na druhou stranu se Breker už těšil do postele, takže se pro tentokrát nehádal. Alespoň stále vzbuzuje dojem, že je na jejich straně.

Když viděl toho údajného žoldáka, jak ho nesou na ukřižence, tak se musel začít smát. Tohle mohl být kdokoliv, jenom ne nebezpečný žoldák, kterého si najal sám Moirat Herriot.

Zejména když viděl ty dvě telata, který ho přivedli, se musel smát a byl si jist, že to opravdu není profesionální žoldák. Ti, co ho přivedli, byli sice lidé, ne Maliyané, ale ono to v tomto případě bylo jedno. Zrovna téhle dvojce, by Breker nesvěřil ani nákup zásob, protože by měl strach, že i to poserou, natož odchyt domnělého nebezpečného žoldáka. Marcos si to celé buď vymyslel, nebo hodně přeceňoval své lidi. A bouchač si nebyl jist, co je horší možnost.

„No to mě poser na holý záda," vydechl, jakmile se přestal smát a následoval je do sklepa, kde měli připravenou výslechovou místnost. Prý výslech má vést Breker. Už nyní litoval toho ubožáka, co visel mezi odbojáři.

Zajatec byl stále na půl v jiné dimenzi, když ho přivázali na židli.

„Jděte, na tohle stačím sám," mávl na ně a čekal, až odejdou. Viděl jejich výrazy. Divili se, proč si nepřinesl nějaký zbraně. Pche! Bouchač ke své práci železo nepotřebuje.

Předklonil se a pozorně si muže naproti sobě prohlédl. Stoprocentně byl ze Souostroví ledu a písku. Jejich typická nažloutlá snědá pleť se nedala nikde jinde na světě zaměnit. Tmavé vlasy, téměř dočerna byly mastné, oblečení vcelku čisté, ale bylo zřejmé, že je po dlouhé cestě. Pravděpodobně byl jenom na obhlídce, protože u sebe neměl nic krom dvou dýk. Na žoldáka najatým Moiratem levné zboží. Čím dál tím více důkazů mu říkalo, že tohle opravdu není člověk od Loutkaře, a pokud ano tak Loutkárna musela bez čtyřech odchovanců hodně upadat, když si Moirat nelajsknul poslat své loutky.

Co za neschopnou kreaturu nahradila Raven, že není schopná zabít hlavu odboje?

Pokud si dobře pamatoval, tak tam byla jedna holka, která měla ambice na to nahradit Raven víc než kdokoli jiný, ale její schopnosti byly těžce průměrné. Snad to nebyla ona. Pamatoval si, že si na něj často otevřela hubu při společných trénincích, ale to jí vždy oba – s Raven – rychle zpražili, aby držela zobák a za trest dostávala cviky navíc a služby v jídelně. Byla to potupa makat v jídelně, kde práci obstarávalo služebnictvo, ale protože Loutkárna byla plná lidí s přebujelými egy, byla to jedna z rychlejších cest, jak je uzemnit.

„Tak jo, hola hola, výslech volá," vrazil zajatci jednu do tváře, aby se probral. Byla to rána, kterou pilně trénoval. Přičemž stačilo ruku posunout o několik palců výš a člověka dokonale uspala.

Muž, který byl starší než Breker, něco málo přes pětadvacet mu mohlo být, se začal probouzet. Nejdřív něco nesrozumitelně zamumlal, ale pak se sebral a začal mluvit pořádně. „Tak jo, co chceš?"