Pravá podoba vlčího srdce

Slovo úvodem + Prolog

    Na počátku tohoto příběhu byla zápletka do Dračího Doupěte, které jsem asi v roce 2009 hrála se svou sestřenicí. Šlo o Dračí Doupě hrané volně, ne podle sepsaných pravidel. Já jsem byla Pán jeskyně, vymýšlela jsem příběh a ona hráčka – její postava byla poloviční vlčí démonka Maiya. Příběh jsme zasadily do středověkého fantasy Japonska (středověk berte jen jako přibližné určení času pro nás, je to evropský pojem a nedá se aplikovat na Japonsko jako takové, mají to tam rozděleno jinak) a byl plný démonů a jejich kouzelných schopností. Byly jsme v té době ovlivněny anime a mangou s názvem Inu Yasha, která se právě z větší části odehrává ve středověkém Japonsku a démoni, mystické bytosti Japonska, jsou zde ústředním tématem. Ten svět nás okouzlil, a tak jsme se do něj také chtěly přenést. 

   Základ příběhu byl tedy položen už tam. Maiye jsem vymyslela bratrance Miroka, vedlejší postavu, které jsem začala vymýšlet minulost a jejda, ta mě pohltila natolik, že mám podezření, že Dračí Doupě nikdy nebylo dohráno a já začala na jeho úkor promýšlet Mirokův životní příběh. Tenkrát jsem ho také sepsala, ale bylo to takové fan fiction, byly v něm velmi neoriginální prvky z našeho Dračáku –Miroku s Maiyou se v něm setkali s kouzelníky z Anglie (hádejte odkud jsme je vzaly...), kteří měli stejný cíl jako oni, všichni putovali za velkým 2japonským kouzelníkem. Původní příběh však už neexistuje, nepodařilo se mi ho dohledat a je to tak asi lepší. Rozhodla jsem se příběh osamostatnit. Našla jsem první kapitolu, kterou jsem někdy v tédobě sepsala, tu jsem upravila. Poté jsem našla další část, kterou jsem ponechala téměř bez úprav, něco jsem si pamatovala a zbytek už jsem prostě dopsala nově. Vynechala jsem skupinu anglických kouzelníků a ponechala Mirokovu a Maiyinu rodinu a jejich příběh. Jednak je to víc ze mě, jednak to podle mě dohromady daleko více funguje.

    Dnes jsem si vědoma, že je těžké zasadit příběh do středověkého Japonska, když o něm tak zoufale málo vím. V Japonsku jsem nikdy nebyla, a i když mě ta země láká už asi od roku 2009, pořád o ní toho moc nevím. Ale berte to prosím jako takové fantasy Japonsko, pak by to mohlo fungovat. Ovlivněna jsem byla příběhem o Inu Yashovi, dále také anime s názvem Medicine seller, které jsem viděla o něco později, je takové umělečtější a démoni jsou zde vykresleni více syrověji – a také surověji – tak jak jsou jejich příběhy známé z japonské mytologie. 

    Nejsem si jistá, co mě vlastně vedlo tento příběh oprášit. Je pravda, že jsem si na něj jednou za pár let vzpomněla, někdy dokonce i něco napsala. Postavy z něj díky tomu už získaly jasné kontury a nemůžu je změnit, ani kdybych chtěla, žijí si prostě samy o sobě a nedokážu si představit, že bych do nich nějak více zasahovala. Mám takové tušení, že za jejich oživením stojí pokračování Inu Yashi, anime Hanyo no 3Yashahime, které se objevilo po více jak desetiletí a vypráví příběh další generace, potomků původních hrdinů, zároveň je ale i poctou původním postavám, které se v něm také objevují a řekla bych, že to autoři zvládli skvěle sladit. Spousta tehdejších fanoušků, možná spíš fanynek, ač o deset let starší, se k tomuto tématu nadšeně vrátila, ač je to příběh o teenagerech a možná také spíš pro ně. Spousta fanoušků začala znovu psát fan fiction na toto téma. A já si vzpomněla na starý Dračák.Mám tu malé varování. Dnes je to takové moderní, dopředu varovat diváky a na internetových portálech s fan fiction i čtenáře. Nemusíte si to číst, abyste si dopředu něco nedopatřením nevyspoilovali, ale pokud jste raději varováni, pak vězte: objeví se zde zmínka o znásilnění (ve vyprávění, doufám, že není příliš naturalistická), o fyzickém týrání dětí, o pokusech o sebevraždu, o sebepoškozování, popis bojů s mrtvými na konci, a tak trochu i stockholmský syndrom. Nepíšu žádnou Hru o trůny, to se nemusíte bát, přesto jsem byla překvapena, jak brutální jsem tehdy byla (v mém měřítku) a k tomu přidala pár dalších takových scén. Doufám, že se vám bude příběh líbit nebo vás aspoň moc neznechutí. :D 

 Hezké čtení! 

 Ichigo 

PROLOG 

„Dojdu někdy svého cíle?" 

„Je jeden způsob, jak uhasíš svou velkou bolest a zlost..." 

„Mluvíš v hádankách, tak jako vždy..."