Pravá podoba vlčího srdce

Vlčí srdce I. část, IX. kapitola

   Miroku měl pro sebe malou místnost bez oken, která vypadala trochu jako kobka, i když nebyla v podzemí a ani nebyla nijak vlhká a ošklivá. Jen to přirozené světlo mu dost chybělo. Jeho nový pokoj osvětlovalo několik menších luceren rozesetých po zemi. Nebyl tu žádný nábytek, na zemi byla jen teplá kožešina, miska, džbán s vodou a mrtvý králík. Chlapec nebyl nijak zvyklý na nějaký luxus, přesto ho ty nuzné podmínky trochu překvapily. Nejvíce pak ta králičí mrtvolka, na kterou ukázal démon se zelenými vlasy, který ho doprovázel, a s úsměvem odhalujícím řadu ostrých zubů prohodil, že jde o večeři. Naštěstí neměl Miroku ani pomyšlení na jídlo. Bohužel té noci ani na spánek. Slzy byly jeho jediným společníkem.

   Prvníden v otcově péči strávil chlapec zčásti v osamění ve svém pokoji, ale takédostal znovu slušně na pamětnou. A tentokrát ne pro to, že by byl drzý, naopak,raději nemluvil vůbec. Ani otec ho nepopichoval. Ne tedy slovy. Zelenovlasýdémon ho vzal na kamenný plácek pod hradbami a nechal na pospas otci, který chtělvidět, co doopravdy Miroku s katanou umí. No a skončilo to pěknou nakládačkou.Naštěstí používal Katsuro při boji se svým synem stejné kouzlo jako strýcToshiro. Přejel pomalu nad čepelí rukou a ta se celá zachvěla v zeleném světle.To pak sice zmizelo, ale katana už nemohla soupeře rozpůlit vejpůl. Pořád všakmohla způsobit pořádnou modřinu. Na rozdíl od Toshira však nepoužíval stejnékouzlo na synovu zbraň. Chlapci došlo, že ho absolutně nepovažuje za žádnou hrozbu. Zbytek dne si poté téměř doslovně lízal rány, když ležel natažený na kožešině a horko těžko hledal na těle místo, které by ho nebolelo.

   Následující den se znovu objevil ve dveřích stejný démon, který se opět podivil, že si Miroku nedal večeři, chlapec s ním ale nemluvil. Naštěstí králíka vždy ráno odnesl, a tak se tu nekupili. Potom ho vyvedl ven, kde na něj čekal otec. Katsuro ho vzal na stejné místo k cvičení a začali s tréninkem. Tentokrát mu ale ukázal základní kroky, seky a kryty, které musel Miroku drilovat půlku dopoledne a pak si dali souboj. Chlapec znovu dostal, co proto, ale občas se mu povedlo zúročit i své nově nabyté (a téměř i nabité) znalosti.

Po chvilce odpočinku pak trénink pokračoval. Chlapec si nemohl pomoci, i když si z větší části nepřál, aby se tu objevili Maiya se strýcem, aby se jim, ani nikomu jinému v táboře, nic nestalo, jedna jeho část byla přeci jen zklamaná.

Nesnaží se mě už zachránit? Mají mě už opravdu dost? Tohle neustálé přetahování se o mě musí být už opravdu vyčerpávající a nudné...

Miroku vzdychl a snažil se poslouchat otcovy rady. Seděl v tureckém sedu, upřeně hleděl na kámen před sebou a pokoušel se ho zvednout pomocí síly vůle.

Co je tohle za blbost? Jak se dá něco takového udělat? Dá se to vůbec? Jestli ano, tak já to asi prostě nedokážu.

   Najednou ho z myšlenek vytrhla rána holí přes bolavá záda. Ne příliš silná, zato ale rázná. No a přes ty rány od biče i katany byla i tak dost bolestivá.

„Nesoustředíš se." řekl jen jeho otec.

„Snažím se." procedil chlapec skrz zaťaté zuby.

„Tak se snaž víc." na to Katsuro.

Sedl si naproti němu do stejného sedu, hůl si položil na kolena a založil ruce na prsou. Zavřel oči. Kámen se neslyšně zvedl, začal se pomalu otáčet a pak najednou zamířil rovnou na překvapeného chlapce, kterého udeřil do levého ramene.

„Au!" vyjekl Miroku víc překvapením než bolestí.

„Soustřeď se nebo se to bude opakovat." pronesl jeho otec klidně.

Mladík pohlédl na další kus horniny před sebou. Tenhle byl větší.

Kéž bych mu to tak mohl oplatit...

Zavřel oči, zaťal zuby až si je brousil o sebe a zatínal pěsti.

Chci mu ho hodit na hlavu...

Kámen se sotva znatelně zvedl a zachvěl se.

„To by šlo. Pokračuj."

Miroku však otevřel oči a zvědavě pohlédl na objekt svého soustředění. Čekal, že ho uvidí levitovat. To, že stále ležel na zemi, ho ale rozčarovalo. Další rána holí. Tentokrát přes levé stehno.

„Řekl jsem pokračuj."

„Fajn! Tak mě ale nemusíš pořád tak mlátit!" rozzlobil se chlapec.

Vzápětí se ale lekl, jakou reakci tím u otce vyvolá. Ten ale jen mlčky zíral na kámen před chlapcem. Miroku se zamračil a také se na něj podíval.

Co to?

Byl rozbitý na padrť.