Pravá podoba vlčího srdce

Vlčí srdce I. část, I. kapitola

Per aspera ad astra.

„Ano! Jde mi to!" Chlapec s delšími černými vlasy protkanými tmavě modrými prameny a s bílými konečky, svázanými do ohonu, poskočil radostí. Založil další šíp, zamířil, vypustil. Tětiva zadrnčela a šíp našel bezpečně cestu do středu terčovnice. „Vidělas to, okaa-san ?" vykřikl nadšeně.

 „Viděla. Skvělé." usmála se mladá žena s dlouhými černými vlasy spletenými do copu. Hřebelcovala právě koně uvázaného opodál. Chlapec chtěl nasadit další šíp, když v tom něco ucítil. Měl bystřejší smysly než ostatní lidé, zvláště pak sluch a čich. Ten pach mu přišel povědomý, přesto si byl jistý, že ho ještě nikdy necítil. S lukem a šípem stále v rukou se hnán zvědavostí vydal zjistit odkud vychází. Pomalu se plížil k domu, který obcházel. Jeho matka se starala o několik koní, které za poplatek půjčovala projíždějícím lidem, hlavně pak poslům, kteří si tu měnili koně za čerstvé na svých dlouhých cestách. Ona se pak postarala o ty jejich a na zpáteční cestě se koně zase vyměnili.

 Teď se kolem prázdné budovy protáhl a vykoukl zpoza rohu, aby se podíval, co ho tak vábí. Uviděl dívku o několik let starší, než byl on sám, s dlouhými rozpuštěnými černými vlasy protkanými fialovými prameny. Zalapal po dechu. Ne, to nebylo obvyklé vzezření příchozích. On sám měl sice podobný vzhled, ale dobře věděl, že se velice vymyká tomu, co lidé považovali za normální. 

Démonka? Co tu chce? 

Ještě žádného démona neviděl, slyšel však o nich hodně. A bohužel nic hezkého. Jelikož v jeho žilách také proudila démonská krev, musel se před ostatními lidmi schovávat, jak jen to šlo. Nebo aspoň své vlasy a zašpičatělé uši. Zbytek už vypadal docela obyčejně. Měl sice delší nehty a ostřejší zuby, ale to se dalo schovat, pokud se snažil. Dívka se však schovat rozhodně nesnažila. Ani vypadat příliš nenápadně. Její zvláštní kožešinový oděv opravdu nezapadal do toho, co tu místní ženy obvykle nosily. 

Prohlížela si právě jednoho z koní v ohradě. Natáhla k němu ruku, on ji beze strachu očichal. 

Jak to? Oni z ní nemají strach? 

Pak se protáhla plotem do ohrady. 

Co mu chce? Proč jde k našemu koni? 

Hladila ho po hlavě, krku, hřbetu a během okamžiku mu seděla na zádech. Že neměl uzdu ani sedlo ji nezastavilo. 

Chce ho ukrást? 

V tu chvíli se změnil směr větru a prozradil ho, neboť zanesl jeho pach k ní. Dívka okamžitě zvedla hlavu a podívala se k místu, kde stál. „Ach!" Vyděšeně se schoval za roh domu. Poté se vyhoupl nahoru na střechu a odvážil se z ní podívat dolů. Ona však už u koně nestála. 

„Snažíš se přede mnou schovat?" ozval se hlas za ním. Vyjekl a otočil se. Stála se založenýma rukama na střeše kousek od něj. Vůbec ji neslyšel. „Co jsi zač?" zeptala se se zájmem a naklonila se k němu blíž jako by ho chtěla očichat. 

„Nepřibližuj se!" vyjekl a zamířil na ni svůj luk. Celý se však tak třásl, že by se jistě netrefil.

 „Miroku , co se děje?" ozval se zezdola matčin hlas.

 „Je tu démon!" vyjekl chlapec.

 „Jen klid." zvedla dívka ruce „Nechci ti ublížit."

 „Pojď hned dolů!" zvolala vyděšeně jeho matka a doběhla k domu, aby viděla, co se nahoře děje. Miroku seskočil k matce a stále mířil nahoru na dívku. Ruce se mu klepaly. „Prosím opusť tohle místo! Nechceme žádné problémy!" křičela chlapcova matka a ač měl v ruce luk, stoupla si před něj jako by ho chránila. 

„Já vám přece nic nedělám..." dívka vypadala překvapeně a také trochu dotčeně. Náhle se vedle ní objevil další démon. Byl to vysoký muž se stejnou barvou vlasů jako měla dívka, jen konečky měl bílé. Vlasy měl dlouhé a rozpuštěné. 

„Co se tu děje? Maiyo , neříkal jsem, že nemáš způsobit žádný rozruch?" 

Ve chvíli, kdy se objevil, však mladá žena dole vyjekla a vypadala, že snad každou chvíli omdlí. Přesto se snažila dostat před svého syna, který se sice bál, ale také byl zvědavý a chtěl zpoza matky vidět, co se na střeše děje. Vypadalo to, že ho chce před mužem skrýt. 

„Ty mi máš co povídat..." utrousila dívka prostořece. Muž tomu však nevěnoval pozornost. Všiml si chlapce dole a zatvářil se jako by viděl ducha. 

„Běžte pryč! Prosím jděte pryč!" křičela žena s náznaky hysterie v hlase.

 „Dobře, dobře, už jdeme." pravil muž klidným hlasem, položil dívce ruku na rameno a v záblesku zeleného světla spolu zmizeli.

Poznámky

 Okaa-san = Matka, méně formálně (maminka). 

Miroku = toto jméno jsem své hlavní postavě vybrala podle jedné z hlavních postav v anime a manze Inu Yasha. Našla jsem tři způsoby jeho zápisu, vždy jde o význam dvou znaků, ze kterého se jméno skládá. První znamená „pokrok" a „přízeň bohů", dle druhého zápisu je to „krása" a „přízeň bohů" a podle třetího „krása" a „zeleň". Vybrala jsem si první zápis tohoto jména.

 Maiya = Rýžové údolí.