O chvíli později si Katsuro zavolal Miroka k sobě: „Takeru mi řekl, jak ses rozhodl a co jsi udělal. Jednou budeš dobrý vůdce smečky..."
Chlapec se na něj překvapeně podíval.
„Ale zatím jsi pořád ještě štěně. I přes to všechno."
Mladík se zamračil, ale nic nenamítal.
„Tak padej za svou sestrou na funoyaki." uchechtl se vlčí démon a zamířil ke svým bojovníkům.
Musím tu teď udělat pořádek a u toho být nemusíš...
To Miroka odzbrojilo.
Kdo jsi a cos provedl s mým otcem? Kdy se stala ta změna? Možná je to tím, že jsme dnes v noci oba málem umřeli...
Ale nestěžoval si. „Díky, chichi-ue!" křikl a běžel za Toshirem a Maiyou: „Počkejte na mě!"
Domaho čekalo objímání, mateřské polibky a slova díků za záchranu Naomi. Vůbec tonebralo konce. Arisu se se smíchem přesunul zpět ke své skupině. (K Naotověnelibosti odmítal odejít dříve, než ho úkolu zprostí Katsuro nebo jeho syn. Rins Amayou si však mladého sympatického démona rychle oblíbily.) Miroku byl užtak unavený, že skoro usínal ve stoje. V tu chvíli zasáhl jeho otčím a poslalho spát. Chlapec bez námitek šel. Lehl si vedle sestry, která už dávno snila a oba dospávali náročnou noc. Vzbudili se až pozdě odpoledne. Čekal je čaj a funoyaki, do kterých se s chutí pustili. Naoto se zdál ve výjimečně dobré náladě. Dokonce se Mirokovi nenápadně omluvil za to, jak na něj předtím vyjel a poděkoval mu za dceru.
„Je hezké zas tu tak sedět ve čtyřech." pronesl a podíval se významně na Rin vedle sebe. Ta sotva znatelně přikývla. Ani jedno z dětí si toho nevšimlo.
„Vlastně pěti..." dodal jakoby nic. Miroku vyprskl a začal se dusit kouskem funoyaki. Naoto se zasmál a poplácal ho po zádech. „Pochopil." ocenil to se zářivým úsměvem.
„Co se děje?" Dívenka však nic nechápala a dívala se z bratra na otce a matku.
Miroku vzdychl: „Budeš starší sestra, Naomi-chan. Není to skvělé?"
„Budu starší sestra? To je paráda!" výskala radostí.
„Další děcko na zachraňování.... Doufám, že poslední." měřil si její bratr otčíma a matku pohledem. Ti se jen smáli.
„Já ti pomůžu ho zachránit!" hlásila hned Naomi.
„Skvělé..." Miroku si notně zavdal čaje a přál si, aby v něm bylo sake.
ČTEŠ
Pravá podoba vlčího srdce
FantasyMiroku je jedenáctiletý japonský kluk, který rád střílí z luku, maluje a čte. Chtěl by být úplně obyčejný, mít přátele a velkou rodinu, jezdit na koni a nebát se vyjít si jen tak do města. Jenže to všechno je mu zapovězeno, protože je obyčejný jenom...
