Pravá podoba vlčího srdce

Pravá podoba II. část, I. kapitola

    Miroku seděl v tureckém sedu a choval svou malou sestřičku Ichigo. Měla stejné tmavě hnědé oči jako on a právě si navzájem do nich hleděli a smáli se na sebe. Naomi měla Naotovy oči, odstín světlejší hnědé, spíš oříškové. Jinak si byly obě holčičky velmi podobné. Měly černé vlásky a na tvářích slabounké hnědé a zelené čárky podobné démonickým znakům jejich otce. Mirokova druhá sestra seděla opodál a hrála si s Akiko, která však už vyrostla do velikosti poníka. Naštěstí se naučila, aby v domě nelítala (doslova i přeneseně) všude kolem, neboť vybavení domácnosti pak bralo dost za své. Teď jí právě Naomi pletla další věnec z květin, které si dívenka přinesla domů z nedaleké louky. Jeden už měla hainu na hlavě, další na pacce a na ocase.

    Rin vařila na ohni oběd a vesele si u toho prozpěvovala. Naoto seděl opřený v koutě a podřimoval. Taková spokojená rodinná idylka. Matka se každou chvilku podívala na své děti a ten pohled jí vháněl slzy do očí. Možná to bylo tím kořením, možná to bylo tím, že měl Miroku brzy zase odejít k otci. Pořád se jí s ním těžko loučilo, i po všech těch letech. Stále se o něj bála. Ale věděla, že Katsurovi, i když to byl drsný muž, kterého neměla ráda, ve skrytu duše na Mirokovi záleží a nedovolí, aby mu ostatní ublížili. S jeho tělesnými tresty ale samozřejmě vůbec nesouhlasila. A pak měl její syn ještě Arisua, kterému přeci jen, co se týkalo Miroka, věřila o něco víc. Že zelenovlasému démonovi na chlapci záleží, poznala už tenkrát, když ji a Amayu měl ochraňovat, zatímco Miroku s otcem, strýcem, Maiyou a Naotem šli zachránit malou Naomi. Že je to oboustranné si uvědomila dle toho, jak její syn doma o příteli mluvil. Že ho má rád, možná poznala ještě dřív, než on sám. Potřebují se navzájem... Miroku potřebuje přátelskou tvář u svého otce a Arisu potřebuje rodinu...

„Sluší vám to spolu. Jednou budeš určitě dobrý otec." prohodila s úsměvem ke svému jedinému synovi, když znovu spočinula zrakem na něm a Ichigo, která se snažila chňapnout po nabízené hračce.

„Okaa-san! Na něco takovýho nemám ani pomyšlení! Štěňat je tu kolem až moc!" vykřikl Miroku šokovaně.

Pravda byla, že před pár dny se zrovna narodili Maiye její dva noví sourozenci – chlapci Daichi a Ken'ichi. Dětí tu teď bylo opravdu plno a s nimi i plné ruce práce.

„To by si nejdřív musel najít nějakou ženskou." uchechtl se Naoto.

Náhle mu na hlavu spadla matčina pánev. Rin za to ovšem nemohla. To Miroku, který ji na něj shodil z police pomocí telekineze.

„Hej!" vykřikl otčím a vyskočil na nohy.

„A dost vy dva! Jsou tu děti!" křikla Rin.

Akiko slupla hračku malé Ichigo, zatímco se Miroku nedíval, a ta začala hystericky plakat. Bylo po idylce.

   „Miroku-kun!" Dračímu démonovi se rozzářily oči, když viděl svého přítele vstupovat do Katsurova sídla.

„Něco ti musím ukázat, pojď." chytl ho chlapec za rukáv a táhl na volný plácek. Akiko běžela za nimi.

„Co se děje?" smál se Arisu.

„Uvidíš."

Mladík cestou popadl kousek syrového masa, které zrovna porcoval jeden démon. Nevšímal si naštvaného „HEEEEEJ!" a pokračoval dál. Snad nejde o lidské maso. Zastavil, pustil svého přítele a sundal si ze zad luk. Sáhl do toulce pro šíp a řekl: „Teď se dívej, Arisu. Akiko, připrav se."

Hainu se přikrčila. Miroku nabodl kousek masa na šíp a vystřelil. Akiko vypálila za ním. Byla tak rychlá, že šíp chytila v letu a pak se i s ním spustila zase dolů. Šíp vyplivla Mirokovi k nohám.