Pravá podoba vlčího srdce

Vlčí srdce II. část, VII. kapitola

   Když nepřátelští bojovníci viděli, že nově příchozí mají přesilu, vyběhl jeden z nich pustit Katsura a pak i Naomi.

„Ne!" vřeštěla Rika, ale nikdo ji neposlouchal.

Takhle to u démonů chodí. Když si můžou zachránit kůži, udělají to. Pro ostatní zbytečně svůj život nenasadí, a to ani pro velitele. Zvlášť špatného ne.

„Teď si ji převezmu já." zavrčel Katsuro, když došel k synovi.

Miroku démonku s radostí pustil. Jeho otec ji chytil pod krkem. Ostatní bojovníci z obou stran stáli a čekali, co se bude dít dál. Zbraně však nikdo neodložil. Naomi se vymanila z Naotovy náruče a rozběhla se za svým bratrem.

„Naomi-chan, ne, jsem celej..." chlapec ji chtěl zastavit, ale to už na něj jeho malá sestra skočila a objala ho. „Špinavej." dodal, i když původně chtěl říct od krve. Reiza i Riky.

„Díky,žes mě zachránil! Půjdeme teď domů?" zeptala se po chvíli a podívala se na nějs nadějí v očích.

„Ty běž. Já... Snad později." odpověděl nejistě.

„Dobře. Upečeme ti s mámou funoyaki!" usmívala se dívenka jako by se nic nestalo, jako by zrovna nevyvázla ze zajetí a počátku krvavé řeže.

„To je k blití..." prohlásila Rika.

Naoto došel ke své dceři a vzal ji do náruče

„Ty mlč, ty stará zapšklá fuchtle. Beztak jen žárlíš, že se nikdo nesnížil udělat ti štěně." prohodil cestou k Rice. Otočil se a odvedl dceru ven, aby se s ní vrátil domů.

    „Miroku, teď se dobře dívej. Dám ti lekci, jak to chodí, když se bijí dva vůdcové smečky o nadřazenost." prohlásil Katsuro ledově. Strčil liščí démonku před sebe a zavelel: „Dejte jí zbraň!"

Jeden z jejích nohsledů jí podal věc podobnou obrovské kose. Ričin dříve krásný obličej se změnil ve zlý škleb. Vlasy na pravé straně hlavy měla slepené krví, která jí stékala ze zbytků ucha. Vycenila tesáky a v očích jí zlověstně žhnulo.

„Tedy! Ještě jsem neviděla souboj katany s naginatou!" Maiya nadšením skoro poskakovala.

Miroku byl jen rád, že teď už nemusí být na otcově místě. Pro dnešek už měl těch krvavých záležitostí dost. Navíc si v boji proti tyčové zbrani nebyl nijak jistý, s Arisuem ho cvičili málo. Netušil, že Rika preferuje naginatu, to by trénoval mnohem více. Také ovšem nepředpokládal, že se s ní ještě někdy bude muset setkat...

„Až s tebou skončím, přijde na řadu tvůj syn. A postarám se, aby hodně a dlouho trpěl." syčela na svého bývalého milence.

„Dost už těch keců! Bojuj!" křikl na ni vlčí démon.

Rika vyběhla a zaútočila. Nastal lítý boj, který s napětím sledovaly obě strany. Toshiro křečovitě svíral jílec své katany a pozorně sledoval vývoj událostí. Nevypadalo to ale, že by se měl něčeho obávat. I když měl jeho bratr kratší zbraň, ovládal ji dokonale.

„Páni, musím uznat, že strýček je opravdu dobrý bojovník..." prohlásila po chvíli Maiya. Rozhlédla se kolem a pak chytila Miroka za rameno. „Podívej!" ukázala nahoru na věž.

Stáli tam schovaní dva lukostřelci s připravenými luky a založenými šípy. Mířili na Katsura a zřejmě čekali jen na znamení.

„Copak dneska už nikdo nebojuje čestně?" rozzlobil se.

„Jdemetam." rozhodla dívka a podívala se na svého bratrance. V dalším okamžiku oba zmizeli a po chvíli se zase objevili nahoře na věži, přímo za těma dvěma. Nedalo jim moc práce je omráčit a odzbrojit, neboť měli na své straně moment překvapení.

    V tu chvíli dole jedna část publika zajásala. Miroku se rychle vrhl ke zdi, aby se podíval, co se stalo. Jeho otec stál. Z ruky, kterou držel katanu, mu tekla krev, ale nevypadalo to vážně a jinak se zdál v pořádku. U nohou mu ležela Rika. O té se to však říct nedalo. Ještě se zmítala ve smrtelných křečích v kaluži vlastní krve, která jí tekla z úst, břicha i pahýlu pravé ruky, její zbytek se válel opodál a stále křečovitě svíral naginatu.

    Katsuro evidentně hledal syna očima mezi přihlížejícími a když ho konečně našel, ovšem úplně jinde než by čekal, křikl: „Co tam sakra děláš? Dávám ti tu cennou lekci a ty..."

„Zachraňuju ti tu život!" odpověděl Miroku a zamával lukem nepřítele.

„Ale zásluhy by měly jít vlastně za mnou, to já si těch dvou všimla. To je totiž moje zvláštní schopnost. Všímat si věcí." chlubila se Maiya v žertu.

„Škoda, že sis taky nevšimla, že unášejí moji sestru..." usadil ji Miroku.

„Ty!"zasyčela a vrhla se na něj. Chtěla ho v rámci škádlení pověsit za nohyz věže, ale se smíchem se přesunul pryč.

Funoyaki = předchůdce okonomiyaki, jsou to vlastně takové japonské "palačinky". Moc dobré a hodně syté.

Naginata = japonská tyčová zbraň, trochu jako naše halapartna nebo kůsa, zajímavé je, že je opravdu spojována se ženami.