Pravá podoba vlčího srdce

Pravá podoba I. část, III. kapitola

       „Chichi-ue! Arisu-kun!" Miroku nevěřil svým očím.

On opravdu přišel!

Šoural se k nim, jak jen to šlo. Přesunuli se právě pod strom nedaleko od svatebního zmatku.

„Kdy se vrátíš?" zeptal se ho Katsuro místo pozdravu.

„Snad již brzy, už skoro můžu zase chodit..."

Jeho otec kývl, ale nic neříkal. Ruce měl založené na prsou a evidentně mu nebylo vůbec příjemné být tam, kde je.

Přiběhla k nim Akiko, skočila Arisuovi do náruče a začala mu olizovat tvář.

„Taky tě rád vidím!" smál se zelenovlasý démon. „A tebe taky." mrkl na Miroka, který viditelně trochu žárlil, že se jeho přítel více vítá se štěnětem. Přitom by si sám před otcem víc nedovolil.

„Tak jsi přece přišel, strýčku! Snad nehodláš našim tu svatbu zkazit..." vyjela na ně zpoza stromu vycházející Maiya. Všichni tři se na ni otočili.

„Onee-chan..." zašeptal Miroku varovně.

„Aby na mě štěkalo nějaký poloviční, sotva odrostlý štěně, to vážně nemám za potřebí..." zavrčel Katsuro a otočil se k odchodu. Bylo vidět, že mu každá záminka opustit toto místo přijde vhod.

„Chichi-ue, prosím! Strýček Toshiro tě tu chce!" snažil se ho přesvědčit jeho syn.

„Budu radši, když tu nebude..." zabručela Maiya spokojeně a zamířila směrem k matce, která se opodál připravovala na ceremonii.

„Nech to být, Miroku-kun. Toshiro si ho všiml, už jde za ním. Myslím, že mu bude stačit, že se tu jeho bratr objevil, víc po něm chtít nemůžeš..." Arisu mu položil ruku na rameno.

Chlapec vzdychl. „Chápu, že ho nemá ráda, ale tohle je strýcův den... Já taky zkousl Naota a zkousávám ho... Bohužel jen přeneseně... Každej den kvůli mámě..."

Arisu pokrčil rameny: „Asi je nesvá z toho, že už dlouho nebude středobodem života svých rodičů..."

„Co tím myslíš?"

„Ty to necítíš, viď?" Arisu mu jemně poklepal na křivý nos. „Tvá teta čeká přírůstek... A dvojnásobný."

„Cože? Dvojnásobný? Tedy... Tady bude kopa dětí..."

„Spíš smečka štěňat." uchehtl se Arisu.

„Naomi bude ráda... Já nikdy neměl děti na hraní..."

„To já taky ne... Od tý doby, co mi pobili sourozence..." zašeptal démon zasmušile a zase začal se svým zlozvykem.

„Ari..." Miroku ho krátce objal tak, aby jeho přítel musel spustit ruku. Většinou se zdržoval projevu náklonosti na veřejnosti, zvlášť pak před otcem a jeho kumpány. Ale pokaždé, když byl jeho přítel smutný kvůli své minulosti, neudržel se a k nějakému tomu projevu přeci jen došlo.

„Přestaň si už kousat ty nehty nebo ti z tý ruky nic nezbyde..." zašeptal chlapec do přítelova kimona.

„Promiň." usmál se démon a políbil ho jemně za ucho do vlasů.

    Po obřadu seděli všichni spolu u nízkých stolků spojených k sobě a hodovali. Svatebčani v čele, naproti nim na čestném místě Keiko, po straně vedle Toshira Naoto a Naomi, na druhé straně, vedle Amayi Maiya a Rin a stůl uzavírali Miroku s Arisuem, kteří seděli proti sobě. Hodně se jedlo a pilo, vedl se družný hovor. Když už bylo téměř vše snědeno, pozvedla Maiya kalíšek a pravila nahlas: „Chtěla bych také něco říct. Je to tedy především pro Miroka, ale chci, abyste se o tom dozvěděli všichni najednou."

Svatebčani se na ni zvědavě otočili. „Snad nám nechceš ohlásit vaše zásnuby a další veselku." uchechtl se Naoto. Miroku po něm hodil rýžovou kuličku a trefil by se mu přímo do čela, neboť byl opravdu dobrý střelec, kdyby si Akiko nemyslela, že je to další aport a neskočila po ní. Skončila sice v Naotově prázdném talíři, ale před kuličkou ho uchránila.

„Tak přece jsi k něčemu dobrá." smál se démon a poškrábal ji za ušima. Dnes měl dobrou náladu. Přítel se mu ženil a Mirokův otec nedorazil.

„Neee.... Takový myšlenky vážně nemám, Naoto-san. Miroku je jako můj malý bráška a já jako starší... skoro sestra... ho musím chránit, a ne si na něm vymáhat něco čemu sotva rozumí..." pokračovala s lehkostí sobě vlastní. Přitom krátce zpražila pohledem Arisua, který viditelně zbledl a polkl.

Její bratranec se zamračil: „Tak už se vymáčkni nebo taky jednu schytáš!" Přitom vyhodil do vzduchu další kuličku, ale než mu dopadla zpět do dlaně, už ji měla v tlamičce Akiko, která kvůli ní přeběhla celý stůl. „Sakra, ty jsi rychlá..."

„Fajn. Takže k věci. Trčím tu už hrozně dlouho a je na čase, abych taky něco poznala, viděla a zažila. Chystám se na výpravu po ostrovech a možná i na pevninu. Chtěla jsem se zeptat, Miroku, zda bys dokázal na chvíli opustit toho svého nápadníka a šel se mnou? Bylo by to asi na rok. To pro démony nic není. Jestli tě má vážně rád, počká na tebe, když vydržel čekat ty desítky let doteď..." S tím pozvedla kalíšek a napila se.

Miroku na ni zůstal nevěřícně zírat. Všichni beze slova sledovali Maiyu, čas jako by se na okamžik zastavil.

„Maiyo..." ozvala se nakonec její matka. „Víš, že tě ráda podpořím vždy a ve všem, ale jsi si tím jistá?"

„Ano, jsem, okaa-san. Rozmyslela jsem si to dobře. Už nejsem malá. Když tobě bylo jako mně, měla jsi už čtyřleté dítě! A teta Rin dokonce devítileté! Otec se strýcem bloumali po ostrovech, dostávali se do křížku s kdekým a zdokonalovali si své schopnosti. Naoto taky. A já? Jen sedím doma a nudím se tu. Miroku je aspoň čas od času u otce, kde změní prostředí, je s někým novým, ať už je to, kdo chce, a učí se nové věci. Ale já? Myslím, že jsem se tu už naučila dost. Od otce, jak bojovat a od tebe, jak léčit. Teď ty znalosti chci využít!" dívka si stála za svým. Ruce zkřížené na prsou, bradu hrdě vystrčenou.

„To ale nebyla naše volba, bloumat po okolí a dostávat se do křížku s každým, s kým jsme se potkali. Byli jsme sami, bez rodičů a museli si vybojovat své místo na slunci, bylo to těžké. Ty nemáš tuhle potřebu." vzdychl Toshiro.

„Já ne, já se jen bavil." uchechtl se Naoto. Jeho přítel do něj strčil loktem.

„Kdy chceš vyrazit? Pro ty, kteří to ještě nevědí... Na jaře se Maiye narodí dva sourozenci. Počkej prosím, až je poznáš..." Amaya měla v očích slzy. Sklidila sice gratulace, nebyly však až tak radostné, jak by měly být.

„Jak myslíš. Jako malá mimina si mě ale stejně nebudou pamatovat. To spíš až se vrátím. Nebudu pryč dlouho. Nebo nebudeme?" pokrčila rameny a podívala se na Miroka.

Ten mlčky zaraženě hleděl do svého talíře.

„A to byste šli úplně sami?" ozvala se Rin s obavami v hlase.

„O to právě jde, teto. Musíme se naučit spoléhat sami na sebe. Je čas, abyste nás přestali ochraňovat. Já jako starší však beru plnou zodpovědnost za Miroka..." Maiya se na ni snažila povzbudivě usmát.

Chlapec se podíval mlčky na svého přítele. „Jen jdi... Rok v životě démona vážně nic není. A cestování by se ti určitě líbilo." usmál se na něj jeho Arisu. Zelené oči však byly plné smutku.

„Ty myslíš, že by mi to otec dovolil?" zeptal se nevěřícně.

Démon pokrčil rameny: „Tobě projde kde co. Za zkoušku nic nedáš."

„A já půjdu s vámi!" vykřikla do ticha, které by se dalo krájet, Naomi, která doteď tiše pozorovala ostatní a nenápadně cpala Akiko dobrotami.

„To určitě, jedno mrně na krku mi úplně stačí!" vyplázla na ni Maiya jazyk.

Ve stejnou chvíli ji zasáhla rýžová kulička. Díky plnému bříšku od Naomi se po ní Akiko tentokrát nevrhla a Miroku se tak konečně trefil.

Keiko celou dobu vše jen tiše sledovala. Teď si nalila další kalíšek čaje a nenápadně přitom stiskla Arisuovu ruku. Když se na ni překvapeně podíval, povzbudivě se na něj usmála.