Pravá podoba vlčího srdce

Vlčí srdce II. část, II. kapitola

    „Kde by byla? Přece ve svém pokoji?" zeptala se jeho matka zmateně. Začal se jí však zmocňovat strach. Miroku by k nim jistě nevtrhl uprostřed noci jen tak. Ne, ten by si dával opravdu dobrý pozor, aby na ně nenarazil tak, jak se mu to právě podařilo.

„Právě, že není! Myslím, že ji někdo unesl!" vykřikl chlapec a vyběhl ven. Srdce mu bušilo až v uších, nohy měl jako z rosolu, přesto se donutil k pohybu.

„Cože? Kdo? Proč?" Naoto vyskočil a začal si rychle natahovat kalhoty, zatímco vyděšená Rin běžela do dceřina pokoje zabalená jen do přikrývky.

Miroku stál před domem a snažil se vzpomenout si, kterým směrem viděl únosce ve snu odnášet jeho malou sestru. Nos mu pomoct nemohl. Už neměl tak dobrý čich jako dřív a všude kolem něj bylo až moc všemožných pachů, které ho rušily.

„Co se děje? Miroku-kun, co tu děláš?" To k němu doběhla překvapená Maiya, která doteď seděla u ohniště.

Sice jsem na chviličku usnula, ale kdyby se něco dělo, určitě by mě to vzbudilo!

„Myslím,že někdo unesl Naomi!" zopakoval chlapec vyděšeně. Vypadal tak hrozně, až todívku zaskočilo. Takhle ho ještě nikdy neviděla. I ona začínala mít strach.Měla malou nevlastní sestřenku moc ráda. 

Naomi bylo veselé, bezstarostné dítě, které jí rádo pletlo copánky a věnečky z lučního kvítí. Stejně tak bratrovi, když se jí ho podařilo přesvědčit, což dívence většinou vyšlo. Arisu ho tak jednou načapal a měl z toho obrovskou radost. Jeho přítel však nikoliv. Dlouho se pak nemohl jeho posměšků zbavit.

„Co je to za hloupost? Proč si to myslíš? Byla jsem celou dobu u ohně a nic jsem neviděla, ani neslyšela!"

Věděla bych to, určitě!

„Jak jsi na to přišel?" Naoto k nim doběhl a připevňoval si k pasu katanu. I jemu strach hyzdil tvář, na které si jinak dával tak záležet.

„Viděl jsem to ve snu!" vyštěkl Miroku netrpělivě.

Musíme za otcem! Jen on bude vědět, kam se máme vydat!

V tu chvíli vyběhla z domu i Rin. Narychlo oblečená pobíhala kolem a zoufale volala dceřino jméno. Naoto ji běžel uklidnit. Hluk samozřejmě vzbudil i strýce Toshira a tetu Amayu, kteří k nim přibíhali ještě celí rozespalí a napůl oblečení. Než však stihli něco říct, přesunul se do všeobecného zmatku Mirokův otec a hned spustil na syna: „Co tu sakra děláš? Jak se opovažuješ sám opustit ležení uprostřed noci?" Byl pořádně naštvaný. Ostatní překvapení.

„Rikaunesla mou sestru!" vykřikl chlapec zlostně. Chtěl, aby se s tím už konečněněco dělalo a zatím musel pořád jen dokola opakovat, co se přihodilo. Nastalo zaražené ticho.

„Kdo je sakra Rika?" zavrčel Naoto přivádějící uplakanou Rin, když ale uviděli Katsura, rázem se zastavili.

„Otcova bývalá milenka! Musíme hned za ní!" Miroku už začínal ztrácet trpělivost a hlas mu přeskakoval. Všichni se podívali na zmíněného vlčího démona.

Ten vytřeštil oči a po chvíli nevěřícně zavrčel: „Bývalá spojenkyně. Proč by unášela malou holku?"

„Protože se mi chce pomstít za to, že jsi s ní kvůli mně skoncoval, to je jasný!" Mladík měl pocit, že vyletí z kůže. Cítil se jako v horečce.

„Takže ničíš milostný život oběma svým rodičům? To je úleva..." neodpustil si jeho otčím jedovatě.

Chlapec se však ohradil: „Vyjel jsem na ni, když chtěla ublížit mámě v den, kdy se narodila Naomi! Otec s ní pak přerušil... Všechny styky. Teď se asi přišla pomstít! Musíme za ní! Kde má sídlo?"

Při posledních slovech se podíval na svého otce. Katsuro zavřel oči a palcem a ukazováčkem pravé ruky si promnul kořen nosu: „Jak víš, že ta holka prostě jen neutekla? Máte to asi v rodině. Taky pořád jen někam zdrháš..."

„Mirokumá pravdu." Z lesíka obklopujícího jejich domov se vracel Toshiro. Nikdo si ani nevšiml, že je na chvíli opustil. „Zachytil jsem pach Naomi a dvou liščích démonů. O kousek dál jsem určitě cítil i Riku. Pak jejich pach zmizel, přesunuli se pryč."

„Musíme hned za nimi! Kde ji najdeme?" Miroku měl slzy v očích, ale stále pevně sledoval ty otcovy, které byly pořád o kousek výš než ty jeho.

„Jestli se ti chce pomstít, tak rozhodně nikam nepůjdeš. Teď se se mnou okamžitě vrátíš a..."

Katsuro řeč nedokončil, neboť mu do ní zlostně skočil Naoto: „Řekni nám, kde je a my to s Toshirem vyřídíme!"

„Ne, jdu s vámi! Je to moje sestra a unesli ji kvůli mně! Pomůžu vám!" Chlapec byl nekompromisní.

„Miroku!" vyjekla jeho matka, syn se na ni však nepodíval.

„Já jdu taky!" přidala se hned Maiya.

„Maiyo, to nejde, někdo musí zůstat s tvou tetou a matkou." vymlouval jí to její otec.

„My to zvládneme." ujišťovala ho Amaya, která se přidala na dceřinu stranu. Ve všeobecném zmatku chvíli trvalo, než si někdo všiml, že Miroku zmizel.

„Kde zase je?" vrčel Katsuro, ale to už byl zpátky a držel za loket nechápajícího ještěřího démona.

„Arisu-kun,pohlídej prosím moji mámu a tetu, než se vrátíme, Rika unesla Naomi!" vysvětloval mu chlapec rychle sotva se u nich objevili. Démon se překvapeně podíval po ostatních a pak jeho zrak spočinul na Katsurovi. Ten znovu zavřel oči, opět se dotkl dvěma prsty kořene svého nosu a snažil se uklidnit. V posledních pár letech už se mu to stalo malým rituálem.

Po chvilce zašeptal: „Musíme poslat ostatní do našeho sídla."

„To už jsem udělal." oznámil Miroku netrpělivě.

Otec se na něj překvapeně podíval a pak se obrátil na Arisua: „Poslechli ho?" Zelenovlasý démon pokrčil rameny, zdálo se však, že si myslí opak. Katsuro vzdychl: „Vrať se tam, pošli je zpět a pak se přesuň sem." Potom se obrátil na svého syna a přísně řekl: „Tak dobře. Vezmu vás tam ať už je to vyřízené. I tebe. Ale jen proto, abych dohlédl, že neuděláš nějakou další hloupost. Poslechneš mě na slovo, rozumíš?" Mladík přikývl.

„Mohli bychom už sakra jít?" ozval se vztekle Naoto a prsty skoro drtil jílec své katany.

A tak se všichni přesunuli jako jeden dlouhý, ač nesourodý, přece příbuzensky propletený řetěz.