Pravá podoba vlčího srdce

Vlčí srdce I. část, II. kapitola

„Okaa-san..." Miroku se otočil na svou matku. Oba měli v očích slzy. „To byl...?" začal chlapec, ale otázku nedokončil.

„Ne. Nejdřív jsem si myslela, že ano, ale ne. Nebyl to on." řekla a objala ho.

„Ale byl to démon?"

„To ano." přisvědčila matka.

„A ta dívka?" ptal se Miroku dál.

„To si nejsem jistá..." odpověděla a pohlédla na místo, kde muž s dívkou zmizeli. On se také objevil zničehonic a zmizel stejně tak... Rázně pohodila hlavou, aby zaplašila zlé vzpomínky, které ji stále pronásledovaly. Ovšem když opět pozvedla oči ke střeše domu, stál tam znovu ten muž. Vyjekla a stejně jako před tím instinktivně skočila před Miroka, který znovu křečovitě chytl luk se založeným šípem, ale nějak nemohl najít sílu k tomu, aby ho pozvedl.

„Jen klid." zdvihl muž ruce, aby oba viděli, že v nich nedrží žádnou zbraň. „Nechci vám ublížit. Přišel jsem vám to jen všechno vysvětlit..."

Žena se zhluboka nadechla, aby se uklidnila: „Co vysvětlit?"

„Začnu asi takhle... Mé jméno je Toshiro. A vy jste? A váš syn?" Žena držela rty pevně sevřené. Na co by byla démonovi naše jména? Snad, aby věděl, jak se jmenovaly jeho poslední oběti?

Chlapec však náhle procitl, poodstoupil trochu od matky a špitl: „Já jsem... Miroku." Nevěděl, co to do něj vjelo říkat démonovi své jméno... Ale cítil jako by dělal správnou věc, jako by mu mohl věřit. Matka se na svého syna rychle otočila, chtěla vykřiknout „NE!", ale bylo už pozdě.

„Tak...Miroku-kun. To je hezké jméno."

Zpražila muže pohledem. Copak démon dokáže poznat, že je něco hezké?

„A vy jste...?" pokračoval Toshiro.

„Na co to chcete vědět?" zeptala se podezřívavě a hlas se jí chvěl.

„No... Myslel jsem, že se na začátek třeba představíme... Ale nemusíte mi ho říkat, když nechcete... Tak jak bych začal... Hm... Jsem vlčí démon. A otec vašeho syna je nejspíš také vlčí démon, že?"

„Co já vím, co byl zač!" vykřikla hlasitěji, než původně chtěla a hlas se jí třásl ještě víc.

„Řekl bych, že byl... Podle jeho démonických znaků... A pachu... Vypadá to, že jeho otcem byl můj bratr..."

„Cože?" vyjekli oba. Matka i syn. Žena ustoupila o několik kroků dozadu a znovu za sebe Miroka schovala.

„Nebojte se." řekl opět Toshiro a znovu pozvedl dlaně vzhůru. „Já... Nemám se svým bratrem už dlouho nic společného. Nejsem ani nikdo z jeho nohsledů... Nechci ublížit vám ani vašemu synovi... Mirokovi, že? Chci vám nabídnout pomoc."

„Pomoc?" opakovala žena se slzami v očích.

„Ano. Pomoc. Zdá se mi, že... S mým bratrem nevycházíte zrovna dobře, že?" zeptal se Toshiro opatrně.

„Viděla jsem ho jen jednou v životě, a to mi naprosto stačilo..." vzlykala a po tvářích jí stékaly slzy.

„Toho jsem se bál..." pravil tiše démon „Ani já s ním nevycházím dobře... Vlastně se před ním se svou rodinou schovávám už skoro... Ano, osmnáct let. Můj bratr mi totiž nikdy neodpustil, že jsem se zamiloval do lidské ženy."

„Lidské?" zalapala po dechu.

„Ano. Já, má žena Amaya a naše dcera Maiya, také poloviční démon a vlastně Mirokova sestřenice – před chvílí jste ji viděli – se před ním schováváme. Ovšem úspěšně už osmnáct let. Takže pokud chcete pomoci... Rádi to pro vás uděláme."

Toshiro = Nadaný, inteligentní.

Miroku-kun = to "kun" je zdvořilostní sufix, zde použitý pro mladšího chlapce, říkají si tak i chlapci mezi sebou.

Amaya = Deštná noc.