Pravá podoba vlčího srdce

Vlčí srdce I. část, IV. kapitola

„Bylo mi jen patnáct let, když si mě jednou v lese vyhlídl a..." Rin vzlykla. „Snažila jsem se křičet... Vrazil mi takovou, že na pravé oko dodnes pořádně nevidím. Snažila jsem se bránit, ale... Zlomil mi levé zápěstí. Potom už jsem nedělala nic... Jen čekala na smrt, ta ale nepřišla... Když se mnou skončil, nechal mě prostě tam. Nebyla jsem schopná vůbec ničeho, chtělo se mi jen umřít... Za nějakou dobu mě našla budhistická mniška Keiko a nabídla mi útočiště. Neměla jsem kam jít, byla jsem sirotek, ve vesnici, odkud pocházím, mi sice za pomoc v domácnosti nebo se zvířaty dali najíst a měla jsem kde spát, jinak se o mě ale nestarali. Kdyby zjistili, že jsem se zapletla s démonem... Bylo jasné, že se nemůžu vrátit. Keiko mi... Nám... Moc pomohla. Když jsem zjistila, že jsem v jiném stavu, byla jsem naprosto zničená. Rozhodně jsem s ním nechtěla mít nic společného, chtěla jsem si sáhnout na život... Už jsem stála na okraji srázu a přemýšlela, že to ukončím... Ale Keiko mě přesvědčila, že na každém životě záleží a že to dítě za to nemůže... Byla jsem připravená jí ho tam nechat, odejít a už se nikdy nevrátit. Ale když se pak Miroku narodil... A já poprvé pohlédla do jeho hnědých očí, mých očí, ne jeho otce, došlo mi, že je to moje dítě, ne jeho a něco se ve mně zlomilo. Byl tak maličký, a tak na mně naprosto závislý... Tak oddaně se na mě díval... Nemohla jsem ho dát pryč. Byl můj. Došlo mi, že jsem se poprvé v životě zamilovala. A ta láska pak rostla každým dnem víc a víc..."

Věděl, že matka s otcem spolu patrně moc nevycházeli, ale že to bylo až tak špatné, to netušil. Začal vyděšeně couvat a zády do někoho vrazil. Podíval se nahoru a uviděl vyděšený Maiyin obličej.

Taky to všechno slyšela...

„Miroku-kun..."

Otočil se a začal utíkat pryč.

Teď chci být sám! Nechci o tom s nikým mluvit! A už vůbec ne s Maiyou!

„Miroku-kun, počkej!" Několika skoky ho dohonila a popadla za ruku. Otočila ho směrem k sobě a objala ho.

„Nech mě být, onee-chan!" zavrčel a vymanil se z jejího sevření. Pak vyrazil zase pryč.

„Kam jdeš?"

Nevěděl. Doběhl k matčinu stanu a v tom mu to došlo. Zmizel uvnitř. Za chvíli byl venku a k pasu si připoutával svou katanu.

„Co chceš dělat?" zhrozila se Maiya. Odpověď však dopředu tušila.

„Zabiju ho." procedil mezi zuby.

„Blázníš? Chápu, že jsi naštvaný. Je hrozné, co jsme právě slyšeli, ale... On je ještě daleko silnější než můj otec, dá si tě k svačině!"

Mirokovi však bylo všechno jedno. Musel něco dělat, aby se z toho nezbláznil. A pomsta zněla velice lákavě.

„Nejdřív se něco nauč, než se s ním setkáš. Tak jedině budeš mít šanci!" snažila se ho sestřenice přivést k rozumu. „A co tvoje matka? Myslíš, že by to chtěla?" Maiya opět chlapce dohnala a chytila ho za ruku.

„Nech mě být, ane-ue!" zavrčel znovu a pak se mu konečně z očí spustily dlouho zadržované slzy. Zašeptal: „Mě taky nechtěla..."

„Ale když tě pak viděla, když tě poznala, tak pak chtěla! Protože věděla, že nejsi jako on! Nebuď jako on, prosím, onii-chan!"

„Nejsem tvůj bratr! Bohužel! A nebudu jako on!" vykřikl Miroku naštvaně se slzami v očích. V tu chvíli se kolem nich na okamžik objevil zelený záblesk a nějaká neviditelná síla odhodila Maiyu dobré dva metry od chlapce. Udeřila se hlavou o kmen stromu a ztratila vědomí. Vyděsil se.

Co jsem to udělal? Zabil jsem ji?

Přiběhl k ní a když viděl, že dýchá a uslyšel, jak k nim někdo z tábora přichází, otočil se a běžel pryč. Přeskočil kameny, které kolem tábora do ochranného kruhu vyskládal strýček Toshiro a utíkal dál. Nevěděl, kam má jít, ale zpět už to nešlo.

Chci se pomstít... Zranil jsem Maiyu...

Přes slzy neviděl, navíc byla tma. Sice byla jasná noc plná hvězd, kousky oblohy však prosvítaly jen sem tam mezi stromy.

Najednou zakopl a natáhl se na zem. Odřel si dlaně a cítil, že to odnese nejednou modřinou. „Sakra..." zaklel a chtěl v tom pokračovat, když najednou ztuhl, neboť uslyšel nepříjemný syčivý hlas: „Podívejme. Štěňátko se šlo vyvenčit!"

„Co s ním budeme dělat?" odpověděl mu jiný, stejně nepříjemný.

„Odnesem ho kápovi, bude mít radost."

Než se stihl vzpamatovat, dva páry silných paží popadly ty jeho a v příštím okamžiku si uvědomil, že se s ním přesouvají pryč.

SLOVNÍČEK

Ane-ue, onee-chan = výraz pro starší sestru.

Onii-chan = bratříček.