Power of Friendship (Cz; Harry Potter) √

Kapitola 5.

Vzbudili jí hlasy jejichž majitelé se bezpochyby snažili o to, aby jí nevzbudili. Nevzbudili by jí předtím, než se stala vězněm Pána zla. Teď okamžitě otevřela oči a obezřetně zkontrolovala své okolí, zda jí nehrozí nebezpečí. Usmála se na své přátele a s jejich pomocí se dostala do sedu a okamžitě je objala. Hermionu, Rona, Freda a George, Ginny i pana a paní Weasleovi. Slzy jí zmáčeli tváře a bylo jí jedno, že vidí její slabost. Přátelé. Její rodina. Její vše. Měla strach, že je už neuvidí, ale jsou tu s ní ji připraveni chránit.

,,Kde je Harry?" vydechla a podívala se na ředitele. ,,Musí zůstat u své tety." vysvětlil. Chápavě přikývla a podívala se na ostatní. ,,Merline, tolik jste mi chyběli. Měla jsem takový strach, že už vás nikdy neuvidím." řekla tiše a opatrně se opřela. Žebra jí ještě stále bolela. ,,My se báli o tebe." řekla vážně uslzená Hermiona. ,,Jo. Nikdo nespal, stále se něco dělo." dodal vážně Ron a stiskl své kamarádce ruku. Ta mu stisk oplatila a usmála se na Hermionu. ,,Teď už to bude dobré, uvidíte." snažila se je uklidnit.

,,Ne tak docela, slečno. Ministerstvo vám dá nové opatrovníky." schladil jí Snape a ona místo toho, aby odsekla jenom patrně zbledla a následně zezelenana. ,,Tentokrát si ho však prověříme." řekla rychle profesorka Mcgonagallová a zakroutila hlavou nad lehkomyslností jejího mladšího kolegy. ,,Nemůžete jí tohle dělat!" sykla na něj nebezpečně. ,,Zkouším, jak reaguje." opáčil nevrle. ,,Zkoušet hranice má ona, pokud se nemýlím." odpověděla okamžitě. ,,Jen si počkejte, jak bude zkoušet mě až jí oznámí pan ředitel tu skvělou novinu, že bude u mě." odsekl ale ředitel si významně odkašlal a tak utichli. Až teď si všimli, že je Bella upřeně pozoruje. Ano, Severus očekával to, že si zlepší nějaké smysli aby přežila ale Minerva ne.

,,Já budu u vás?" podívala se Bella Severusovi a ten přikývl. ,,Jen do té doby, než budete po fyzické stránce alespoň trochu v pořádku." odpověděl. ,,U vás." odfrkla si ironicky a všichni se s očekáváním podívali na Severuse. Ten ale zůstal v klidu a napočítal v duchu do desíti, aby si napřed uvědomil, že ona za to nemůže. ,,Ano, u mě. V soukromích komnatách, abyste byla pod neustálým dozorem, poté se vrátíte ke svým přátelům." odpověděl lhostejně. ,,Do Doupěte?" zeptala se nadějně a Molly s úsměvem přikývla. ,,Ano, zlatíčko. Tam budeš také v bezpečí." usmála se na ní mateřsky. ,,Už teď se těším." vydechla úlevně a napila se vody.

,,Čeká mě ještě nějaká novina? Nějaká, na kterou bych se měla připravit?" zeptala se, když všichni utichli. ,,Vlastně ano," začal opatrně ředitel ,,lord Voldemort ví o tvém rodokmenu a tak tě budeme muset hlídat. A co víc, pokud si uvědomí tvé spojení s jednorožcem, půjde po něm." řekl a Bella strachy zbledla. ,,Jestli se ho nějak dotkne," ,,Nic se mu nestane." ujistil jí ředitel. ,,Již jsme na něj seslali ochranné kouzlo i kouzlo takové, které nás informuje o tom, jestli je v bezpečí." vysvětlil mírně a Bella přikývla.

,,Jak je Harrymu?" optala se Bella po krátkém zamyšlení. ,,No," odmlčela se Hermiona a pohlédla na ostatní ,,to nevíme. Není vhodná doba mu psát." řekla váhavě. Belle přelétl přes obličej temný stín. ,,Měli bychom mu napsat. Zabili mu kmotra, jistě by se mu trocha vlídného slova hodilo." řekla klidně. Severus rychle spolkl nějakou poznámku na účet zmiňovaného a nejspíš dobře udělal. Harry byl jako Belliin bratr. Byl sice o měsíc nebo o dva mladší, ale choval se jako její starší bratr, kterého vždycky chtěla. A pro Harryho byla Bella jeho malou sestřičkou. Chránil by jí vlastním tělem. Když jí unesli, sesypal se. Nemohli ho poslat hned zpět, stejně jako ostatní. Jeho kmotr byl zabit a nejlepší kamarádka unesena. Ještě jim neodpověděl na dopis, že se Bella našla. Nepochybně měl ale radost. ,,Napsali jsme mu, Bello." uklidnil jí ředitel a Bella se mírně usmála. Pohlédla na své ruce a nejistě si zmačkala košili.

,,Vy to všichni víte? To, proč zajali právě mě?" zeptala se. Na první pohled klidně. Na ten druhý pohled se to v ní všechno klepalo strachy. To však neviděli všichni. ,,Ano, Bello. Ale je nám to jedno. Jsi to pořád ty." ujistila jí Hermiona s úsměvem. ,,Přesně. Pořád ta veselá a zábavná," ,,někdy trochu moc vážná a nerudná Bella." řekla dvojčata zvesela. ,,Jsi pořád skvělé dítě." usmál se na ní pan Weasley, poněvadž paní Weasleyová jí okamžitě objala. ,,Děkuju vám. Děkuju vám všem, ani nevíte, co to pro mě znamená." vydechla úlevně. Ještě dlouho si povídali a během toho jí několikrát přišla zkontrolovat madam Pomfreyová. Nelíbilo se jí, že je u ní tolik lidí a ona není v klidu, ale poprosil jí o to sám ředitel Brumbál a tak mu vyhověla.

,,Už by jste měli jít! Tady slečně přestává působit lektvar proti bolesti." řekla však když viděla, jak se Bella přemáhá aby nesyčela bolestí když jí kontrolovala. Nikdo neodmlouval. Jediný, kdo by se o to snažil by byla Bella a jelikož byla jediná, zůstala zticha. Ostatně to s ní mysleli dobře.

,,Během spánku vás přeneseme do mých komnat. Budete tam v bezpečí a postarám se o vás." řekl Severus a Bella chtě nechtě přikývla. ,,Budu s tím počítat." odvětila klidně a následně pohlédla na své přátele. ,,Ráda jsem vás viděla. Buďte opatrní, prosím." pohlédla každému do očí. ,,Budeme, vždyť se brzy uvidíme." ušklíbl se Fred pobaveně a jeho matka se na něj výhružně podívala. ,,Přijedeš jen co budeš moct, slibuju." usmála se na brunetku a naposledy jí objala. Objali jí i ostatní a společně i s profesory odešli. S myšlenkou na její nejbližší nakonec usnula, schoulená v klubíčku.