Power of Friendship (Cz; Harry Potter) √

Kapitola 11.

Byla na půdě a prohlížela si staré knihy o poutech mezi lidmi a zvířaty. U oběda zaslechla pana a paní Weasleyovi jak se o těchto knihách bavili. Nevěděli co s nimi a po jejím krátkém přemlouvání jí přeci jenom dali klíč a s instrukcemi jí dovolili vydat se na půdu. Byla už tam hodinu a půl a za půl hodiny jí opět přijde někdo zkontrolovat. Bylo tam pár knih o tomto poutu, ale za to byli velice obsáhlé. Zřejmě dědictví., napadlo jí. Hůlkou si svítila, poněvadž malé světlo blikalo a jí z toho bolela hlava. Krom toho jí to připomnělo probrečené noci u Dominica a to jí vehnalo slzy do očích které nechala volně kanout na její tvář. Byla tu sama, nemusela před nikým skrývat svou bolest.

Posadila se na zem k truhle kde se nacházeli knihy a zalistovala. Přitáhla si k sobě notes s brkem a inkoustem a začala si psát výpisky. Psala si to nejdůležitější z tenké knihy. I druhou vyřešila rychle, ale u třetí a zároveň i poslední přestala psát. ,,Když je člověk  ohrožen na životě a jeho zvíře ho najde, může se objevit jejich společné světlo před tím, který k ní tajně chová city. Nebo také naopak - před někým, ke komu člověk chová city. Je jedno, jaké. Nenávist, či láska. Jedno je však jasné - pouze u lásky ale může být světlo dostatečně silné. Jsou i jiné spekulace, kteří poukazují na to, že se světlo může ukázat i před tím, pro koho je člověk velice důležitý," četla pomalu a zaslechla, jak se padací dveře pomalu otevřeli. ,,Ještě zápisky z jedné knihy, paní Weasleyová." řekla aniž by se otočila a snažila se o veselý tón. I tak ale měla smutný, překvapený a vyděšený podtón. Ozvala se ale rána a ona upustila hůlku, při čemž se kouzlo okamžitě zrušilo a ona se ocitla v naprosté tmě. Viděla pouze mužskou siluetu. Okamžitě sáhla po hůlce. ,,Lumos." pronesla tiše a tvář jejího nejlepšího kamaráda byla osvícena.

,,U Merlina, Harry!" vykřikla nadšeně a skočila mu kolem krku. ,,Bello." zašeptal dojatě a pevně jí sevřel v obětí. ,,Ani nevíš, jak moc jsem se o tebe bál! Viděl jsem, jak se s tebou přemístili a Sirius najednou propadl závojem, bylo to strašné! A potom mi řekli, co ti tvůj opatrovník dělal, proč unesli zrovna tebe. Bál jsem se, že jsem tě ztratil. Týden jsem byl v Bradavicích s ostatními a nic se nedělo. A potom když jsem musel odjet. Nic horšího mě snad potkat nemohlo." řekl a Bella se usmála. ,,Už jsem tady, Harry. A budu tu tak dlouho, dokud tě nezačnu otravovat." uchechtla se a nyní od sebe stáli na vzdálenost pár centimetrů. ,,Ty? Ty mě nikdy nebudeš otravovat." usmál se na ní a vzal do ruky jednu její loknu. ,,Od kdy?" zeptal se zaujatě. ,,Od té chvíle, co mě drželi jako vězně." řekla opatrně. ,,Sluší ti to." usmál se Harry a ona zaslechla bolest. ,,Harry, jsem tady. To co se stalo, se už nikdy nestane, slibuju." řekla mírně a Harry jí ještě jednou objal.

,,Knihy?" pustil jí a prolistoval ty tři knížky. ,,Ohledně toho pouta. Našla jsem zatím jenom tyhle tři, ve škole naopak nic nemají a Snapea jsem se radši neptala." vysvětlila a klekla si vedle něj. ,,Jak jsi to zvládla?" zeptal se jí. ,,Já dobře, jenom on má asi ještě teď vředy." ušklíbla se. ,,Líto mi ho nebude." podotkl se smíchem Harry. ,,Už jsem byl u Hermiony a Rona. Tebe jsem chtěl překvapit." řekl když začala skládat knížky a ona se musela opět usmát. ,,Nechceš pomoct?" nabídl Harry a Bella přikývla. Místo toho ale, aby hledali další informace, si povídali.

Paní Weasleyová jim přinesla nějaké sušenky, džus a půjčila jim nějakou lampičku. Brzy po ní přisel i Ron s Hermionou a tak všichni v kruhu listovali všemi možnými knihami, povídali si, upíjeli džus a ujídali sušenky. Malá lampička jim bohatě stačila a když potřebovali, použili kouzlo které snad jako jediné mohli v tomto domě použít aniž by to zjistilo ministerstvo kouzel.

,,Slyšela jsem, že zítra jdeme do krámu Freda a George. Kratochvilné kouzelnické kejkle." začala Hermiona novou debatu. ,,Jo. Fred a George nás tam zvou. Jejich premiéra. Většinu času o prázdninách trávili tam a nechtěli od nikoho pomoct." přitakal Ron. ,,Vymysleli nějaké nové věci?" zajímala se Bella zvědavě. ,,Co my víme, je to tu samé tajemství. Doufám ale, že dostanu něco zadarmo." promnul si Ron ruce a ostatní se pobaveně usmáli. ,,Vidím to tak, že to dostaneš ještě dráž." řekl Harry a Ron zmateně zamrkal. ,,Jsem jejich bratr." odporoval. ,,No právě." řekla Bella s Hermionou duo a Harry se zasmál.

Ještě takhle seděli dlouho a nakonec si jenom povídali, Bella si pročítala své zápisky a některé půjčila i Hermioně. ,,Taky doufáte, že tenhle rok bude lepší?" zeptal se Ron. ,,Doufáme." řekla Bella tónem, kvůli kterému se na ní všichni otočili. ,,Pátým ročníkem začalo všechno zlo. Doufat můžeme, ale pochybuji, že to bude lepší než minulý rok. Možná o trochu, možná." řekla skepticky. ,,Ty jsi ale optimista." zabručel Ron. ,,Pesimista." opravil ho schválně Harry. ,,Nejsem ani optimista, ani pesimista. Jsem realista. A upřímně bychom jím měli být všichni." dodala s úšklebkem. ,,Tohle je pesimista." namítal Ron. ,,Nauč se to rozeznávat, Ronalde." sykla na něj Hermiona a Harry s Bellou se na sebe pobaveně podívali.

,,Pojďme, začíná být chladno." zvedl se Harry a pomohl i Belle a Hermioně. Ron mezitím poklidil knihy a všechno sebral. ,,Vezměte někdo tu lampičku." řekl a otevřel dveře, kterými se všichni dostali dolů. Bella si naposledy zkontrolovala zápisky a dveře zavřela.