Power of Friendship (Cz; Harry Potter) √

Kapitola 24.

,,Bello, vstávej." zatřásla s ní Hermiona hned další den brzy ráno. ,,Co je? Je sedm hodin a neděle, dost blbá kombinace." vytkla jí a přetáhla si peřinu přes hlavu. ,,To mě nezajímá." řekla Hermiona a rázně jí stáhla peřinu na zem. Bella se schoulila do klubíčka kvůli návalu zimi která se do ní pustila ale nakonec se posadila a skrze rozcuchané knědé a bohatě kudrnaté vlasy na ni pohlédla.

,,Křivonožka zmizel." řekla plačtivě. Bella potlačila silné nutkání protočit nad přehnanou reakcí její věrné kamarádky oči a místo toho se odhrnula vlasy z tváře a posadila se do tureckého sedu. ,,Proto mě budíš?" neodpustila si a pískla na Esmeho který se jí posadil na koleno. ,,Promiň, ale neviděla jsem ho už druhý den." řekla a snažila se uklidnit. ,,V klidu, Hermiono, však on se najde." usmála se na svou kamarádku a pustila Esmeho ven s úkolem najít rezavého kocoura. ,,Jako vždycky." objala Hermionu a ta jí objetí oplatila. ,,Děkuju. A omlouvám se, nevím, co to se mnou poslední dobou je." řekla když se pustili a Bella zakroutila hlavou. ,,To má někdy každý, buď v klidu." usmála se na ní a našla si oblečení pro dnešek. Legíny a svetřík s tílkem který dostala od Ginny k Vánocům. Nezapomněla si hodit do brašny kterou s sebou nosila téměř všude i mikinu.

S Ronem a Harrym se sešli až před Velkou síní odkud se šli posadit. Každý si nandal nějakou porci své snídaně a v tichosti jedli. Bella neměla náhle náladu se s někým bavit. I když se Harry s Ronem začali bavit o Famfrpálu, ona se nepřidala a to bylo co říct poněvadž se k nim k překvapení všech přidala i Hermiona. Bella si pomyslela něco o tom, že hledá rozptýlení a dál mlčky sledovala své okolí.

,,Bello! To je Esme." strčil do ní Ron a Bella s úsměvem zvedla ruku na které jí sova přistála a ona si vzala dopis. Stačilo jí nahlédnout dovnitř a dala dopis Hermioně. ,,To bude pro tebe." usmála se laskavě a nechala Esmeho aby jí usedl na rameno a dala mu pár pamlsek co nesla po kapsách v sáčcích.

,,Křivonožka se našel." stiskla Hermiona vděčně Bellinu ruku. ,,Vidíš, co jsem říkala." usmála se Bella a Hermiona přikývla. ,,Po snídani tam zajdu, nepůjdete se mnou?" nadhodila. ,,Ne, ještě musím něco dodělat." odmítla Bella po tom, co kluci nadšeně souhlasili a nevšímala si jejch zkoumavých pohledů. Druhý rok, co jim něco tají. A to nebylo dobré, jejich parta před sebou nikdy neměla žádná tajemství a to platilo hlavně tehdy, co to bylo něco, co je mohlo stáhnout na dno. Bella se jim pomalu vzdalovala. 

,,Máš toho teď nějak moc, nemyslíš?" řekl opatrně Harry. ,,Vzala jsem s pár dobrovolných prací které mi pomůžou při mím budoucím povolání, možná jsem to přehnala." zalhala a provinila se usmála a radši začala jíst. Její tři přátelé jí znali dost dobře na to, aby poznali, že to není tak úplně pravda ale nikdo už nic nenamítal a dali se do jídla.

Po snídani se šli Harry s Ronem a Hermionou převléct a ona se vydala pomalým krokem na Astronomickou věž. Cestou potkávala studenty prvních i sedmých ročníků, které chodili buď samostatně nebo v menších či větších skupinkách. Ať to byl osamělý sedmák či skupinka prváků, všichni si jí zvědavě prohlížela a ona se snažila zůstávat v klidu. Schody na věž ale vyběhla a ještě vztek z jejich všetečných pohledů rozdýchávala. 

,,Měla by jste si hlídat své emoce." ozval se hluboký hlas od zábradlí a ona se tam podívala. ,,Jejich zvědavé pohledy mě jednoho dne dostanou do blázince. To si nikdo nemůže hledět svého?" řekla řečnickou otázku a profesor Snape se ušklíbl. ,,Pokud budete profesorkou Péče o kouzelnická zvířata, měla by jste si zvykat." poznamenal a ona pokrčila rameny. ,,Tyhle jsou jiné. Nejde o mě, jde o to, co se mi stalo." pronesla tiše a on se zadíval na obzor. Byla mnohem chytřejší než se domníval. Uvědomovala si věci kolem sebe víc než kdokoli jiný v jejím věku. Poznala hodnotu života a nijak jeho názor nezměnilo to, že Potter stejně jako ona několikrát smrti utekl. Častokrát - dle jeho názoru vždy - se on sám rozběhl smrti do její otevřené náruče a ostatní do toho stáhl s sebou. Nebo s ním spíš šli dobrovolně. Chrabrost Nebelvíru někdy byla až moc vysoká.

Zjistil, že si ho jeho studentka zamyšleně prohlíží. ,,Jste podivně dlouho ticho, i když je pravda že jste nikdy nebyl výřečný." řekl rychle na vysvětlenou a podívala se na les. Ani na tohle jí neodpověděl. Všiml si však jejího pohledu na les. Nikomu neřekla přesné detaili toho jak to tam probíhalo ale dle toho jak se tvářila si ponese následky do konce života. ,,Vy jste zase neobvykle proměnlivá." neodpustil si. ,,Mocná, nevyzpytatelná, chytrá, bystrá." řekl a Bella měla co dělat aby na něj nekoukala s pusou dokořán. ,,Lidé se mění." řekla jenom. ,,Ne, lidé ne, to naše názory. Člověk jako takový dle mého názoru není tvor který by se měnil od základů. Dost jsem nad tím přemýšlel a to pouze my se necháváme ovlivnit svým okolím." řekl a narovnal se aby ukončil debatu. Otočil se a šel ke schodišti. ,,Rozdílní nejsou jenom lidé jako takoví, ale hlavně jejich názory." slyšel jí za šeptat a když se na krátký okamžik otočil, viděl, jak jí vlasy rozcuchala její Sova pálená.

Poté už opravdu odešel. V další věci se Albus Brumbál nemýlil - Bella se mu podobala a rozuměl si s ní. K jeho neblahému zjištění. Spojovalo je to, co si oba dva zažili. Stejné situace, názory, pohledy na danou věc.