Power of Friendship (Cz; Harry Potter) √

Kapitola 23.

,,Odposlouchávání je jistě také vaše specialita." neodpustil si jedovatou poznámku a ona to přešla bez odpovědi. ,,Co by se opakovalo?" zeptala se hned. ,,Minulost. Neštěstí, o kterém mnoho lidé neví. Stejně jako o vaší matce a babičce." odfrkl si. ,,Před chvíli jste zněl jinak." založila si ruce na prsou. Nechtěla ho provokovat, poněvadž tu s ní stál a bavil se s ní zcela normálně, alespoň na jeho poměry. ,,Jistě, nestojím o to dívat se jak z vás šlehají doslova blesky na mé studenty." řekl a ona si pomyslela, že označením "na mé studenty" myslel Malfoye a spol. ,,Draco Malfoy je tento rok poněkud v klidu. Bát by se měl třeba Ron, ale jak myslíte." pokrčila rameny a on se zarazil.

,,Co se tehdy stalo?" postoupila k němu blíž. ,,Neměl bych o tom s vámi mluvit." řekl klidně. ,,Pozdě, musím to vědět. Musím vědět, před jakou katastrofou mě chcete ochránit." řekla zcela vážně a Snape si povzdechl. Jistě litoval toho, že jí tam vůbec nechal a začal se s ní bavit. ,,Pojďte se mnou." řekl nakonec a odešel směrem do jeho soukromích komnat. Následovala ho a cestou nikoho nepotkali. Nemusela se v jeho komnatách rozhlížet, přeci už tam jednou byla, ale teď to bylo jiné.

,,Posaďte se." nabídl jí křeslo a posadil se naproti ní. Nalil jí čaj a zažehl oheň v krbu. ,,Takže, co chcete vědět." spojil ruce a pohlédl na ní. ,,Co jste myslel tím, že se bude minulost opakuje? Nebo že se opakovat začíná?" začala. ,,Kdysi, ještě za doby předků Gellerta Grindelwalda, tedy vašeho předka, byli čarodějové a čarodějky celého světa utlačováni a jejich moc byla zatajována, potlačována a to mnohdy vedlo ke katastrofám, které se udávali téměř každodenně." začal vyprávět a ona ho pozorně poslouchala. Téměř před sebou viděla ty nebohé lidi co se k sobě v koutech tiskli a prosili se o smilování. Nemohli jít s pravdou ven, museli v sobě tu moc dusit. Obzvlášť těžké to museli mít mudlorození čarodějové a čarodějky. ,,A to především a hlavně u těch, jejichž moc byla tak silná, že se neovládli a zabili lidi kolem nich." řekl nakonec a ona ztuhla. ,,Potomci samotného Grindelwalda byli samotní než on sám a za ta léta co tajily pravou podstatu jejich života se v nich moc nahromadila a málo kdy přežili. Jak jsem řekl, právě teď, v tuto chvíli jste časovanou bombou." vysvětlil.

,,Proto chcete, abych se naučila svou moc ovládat? Ale já svou veškerou moc přeci nepotlačuji, proč by to mělo být tak nebezpečné?" zeptala se a profesor se zamyslel. Možná se jí to jen zdálo, ale vypadalo to, jako by jí bral jako sobě rovnou a nebál se toho, že by se tyto informace dostali dál, nebo že by toho nějak využila. ,,Předpokládáme, že jelikož se tak silná moc dlouhé generace neobjevila, geny se spojily a to vy jste v tuto chvíli ta nejmocnější z našeho světa." pohlédl na ní a na krátký okamžit spatřil v její tváři strach. ,,To všechno jsou jen teorie které nemusejí být pravdivé. Tak či onak bychom neměli pochybovat o tom, že jste a budete velmi mocná. Proto vás Pán zla unesl. Má strach, i když by to nikdy nikomu nepřiznal, bojí se svého konce kterou by mohla zavinit vaše hůlka. Ví, kdo jste. Ví, kdo je váš předek." pronesl vážně a Bella se několikrát zhluboka nadechla. ,,Takže chcete říct, že po mně stále jde?" zeptala se opatrně. ,,A nadále i půjde." přikývl.

,,Je ale také možnost," začal ,, že vás bude chtít dostat mezi své stoupence." pronesl a ona se zamyslela. ,,Nikdy by mi nevěřil, že ne?" řekla opatrně a profesor se zamračil. ,,Byl by nanejvýš opatrný, ale je možné, že by vám věřil." řekl a prohlížel si jí. ,,Nepřemýšlíte nad tím, doufám, že by jste se k němu přidala?" řekl tiše a ona zakroutila hlavou. ,,Jen mě tak napadlo, že bych ho při první příležitosti zabila." uvolnila se a profesor se ušklíbl. ,,To není tak lehké. Už nemohu zacházet dál do detailů, ale troufnu si říct, že připojení k jeho potenciální armádě by vás stálo víc, než si dokížete představit." jeho hlas zněl v tuto chvíli opravdu zle a tajemně, ač to s ní myslel dobře. ,,Ani si to představovat nechci." podotkla opatrně a napila se, již studeného, čaje.

,,Zajímalo by mě," řekla a ignorovala profesorovo protočení panenek ,,co jsme mi zatajili ohledně té věci s jednorožcem." řekla a během toho co mluvila profesora bedlivě sledovala, aby si všimla i té nejmenší změny v jeho očích, mimice, gestech a mluvy. Opravdu trochu znejistěl, to potvrdil okamžik kdy jí přestal oplácet pohled a čelist mu ztuhla. ,,Myslím, že pan ředitel vám nemá co tajit." pohlédl jí opět do očí. ,,Pan ředitel mi toho teď tají opravdu dost." odporovala. Profesor věděl, že Bella mluví ravdu a že má právo to všechno znát. Také, že se to nikdo nedozví i bez toho, aniž by jí to řekl nebo jí o to poprosil, ale také věděl, že už teď riskuje mnoho.

,,Pane profesore, prosím." řekla a on se na ní opět pdíval. ,,Nikomu to neřeknu, ani Hermioně, Ronovi nebo Harrymu. To co vám slíbím, dodržím." řekla a on to také už dávno věděl. ,,Zlatá barva, záře, se objeví jen před určitou skupinou lidí." řekl a k jeho překvapení přikývla. ,,Trochu jsem četla." připustila a on si vzpomněl na zápisky které u ní už jednou zahlédl u Weasleyových. ,,Dobře. Pak je tu ještě to, že se o tomto spojení neví mnoho. Jen to hlavní. A u někoho jako jste vy to může mnoho zkomplikovat." připustil a ona přikývla. ,,Že mě to nepřekvapuje." povzdechla si a on se ušklíbl.  ,,Chcete vědět ještě něco?" zeptal se jí když zůstávala tiše a ona vzhlédla. Něco jí tížilo, ač to tak hned nevypadalo, ale odmítala mu to říct.

,,Byla by možnost aby jste mě učil?" zeptala se po chvíli a on se zamyslel. Nebyl si jistá, zda je to ten pravý důvod změny jejího chování, ale zajímalo jí to. ,,Možná. Přes zákaz ředitele." připustil. ,,Příliš riskantní na tuto dobu, že?" podotkla a dopila čaj. Hrnek i s konvicí nechala sama zmizet. ,,Měla by jste jít, za chvíli začne večeře." řekl a doprovodil jí ke dveřím.

,,Děkuji za upřímnost." otočila se k němu ve dveřích a on přikývl. ,,Pokud se dozvím, že jste to někomu řekla, začněte si hlídat to, co pijete." řekl a zabouchl jí dveře před nosem. Bella se nad tím už ani neušklíbla - podobné gesto očekávala každou chvíli. Šla proto rovnou k Velké síni, kde se setkala s trojicí jejích přátel a s přesvědčivou lží že Bradavická knihovna jí začíná být malá usedli ke stolu.