Power of Friendship (Cz; Harry Potter) √

Kapitola 34.

Zbytek prázdnin jim rychle utekl a než se nadáli, Ron byl opět s Levandulí a ona s Harrym s Hermionou. Bella šla mezi Harrym a Hermionou, která si četla noviny a ještě vstřebávala to co jí řekli.

,,Tak snadno se k vám můžou dostat, máte štěstí že vás nezabili. Uvědomte si kdo jste." domlouvala jim. ,,My víme kdo jsme, Hermiono." odsekl Harry nepříjemně a Bella ho dloubla do žeber. ,,Promiň." řekl když si to uvědomil. ,,Tohle nemohl nikdo čekat." řekla Bella a zastavili se když viděli jak se Levandule tulí k Ronovi. ,,Omluvte mě, asi půjdu zvracet." vzdálila se jim Hermiona. Bella se na veselý pár ani nepodívala, Harry jim alespoň kývl na pozdrav. Mířil na další schůzku s Brumbálem a jí čekala první hodina se Snapeem.

,,Takže dobře," zastavili se na místě kde se měli rozdělit. ,,Víš, co máš dělat?" zeptal se Belly a ta přikývla. ,,Zkusit zjistit co nejvíc věcí a zeptat se na matku. To ale dobrý nápad není." řekla upřímně. ,,Nemusíš se na všechno zeptat dneska, ale musí vidět že chceš něco vědět. To zvládneš." chytil jí povzbudivě za ruce a ona s úsměvem přikývla. ,,Zkus mu nějak naznačit, že mu hrozí nebezpečí." připomněla mu jeho úkol. ,,Co když nehrozí?" znejistěl. ,,Pokud hrozí, už to ví a pokud ne, nevšimne si toho." usmála se na něj povzbudivě a koukla na hodiny. ,,Je čas, tak hodně štěstí." zamávala mu naposledy a každý se vydal jinou cestou. Harry šel nahoru a ona naopak dolů. Ráda by si s ním tu cestu vyměnila. Měla pocit, že se stěny kolem ní ještě zužují.

Zaklepala na těžké dřevěné dveře a otevřel jí její profesor. Byl sice zvyklí na to že studenti chodí pozdě, klidně i o dvacet minut, ale u Belly ho nepřekvapilo naopak to, že přišla na minutu přesně. Nebylo to ani poprvé, radši čekala minutu před jeho dveřmi nebo naopak poslední schody rychle seběhla aby přišla včas.

,,Touto hodinou bychom měli začít pomalu, takže se posaďte naproti mě a pokud máte otázky zeptejte se, potom na to moc času mít nebudeme." posadil se naproti její židle na kterou se pomalu posadila a zamyslela se. V tuhle chvíli nedokázala myslet na nic jiného než na to, že muž před ní nejspíš znal její matku.

,,Jak tak na vás koukám, jste duchem nepřítomna. Co se děje?" zeptal se jí a zkoumavě si jí prohlédl, jako by doufal v to, že odpověď je napsána na ní a on jí bude moct přečíst. ,,Nic, jen jsem zvědavá." řekla a narovnala se. Pohledem však uhnula a urovnala si sukni kterou na sobě měla ještě z uniformy. ,,Dobře," řekl tónem který jí dal jasně najevo to, jak moc jí věří ,,dneska bychom měli probrat to, co vám naučím, co se stalo a co se s vámi bude dít. Můžu vám říct i následky ale to pan ředitel nepovažuje za vhodné." ušklíbl se a ona se na něj podívala. ,,To nepovažoval ani to aby jste mě mohl učit a jak to dopadlo." zašeptala vážně a on přikývl. ,,Přesně tak. Takže hádám, že následky chcete znát." řekl a ona okamžitě přikývla. ,,Dobře. Historii znáte, přejdeme rovnou k tomu co se naučíte." řekl a stoupl si. Přešel ke knihovně a z ní jí podal jednu knihu na dané straně. ,,Začneme obrannou, jelikož ta se vám bude hodně hodit, už jen dle Vánoc." řekl a posadil se. S jeho výkladem si Bella četla i zápisky a dívala se na fotky. ,,Během toho zapojíme i bezpečné ukládání moci do vašeho těla, držení ji bezpečně v sobě aby se nestalo neštěstí které mohlo během Vánoc nastat." řekl a ona vzhlédla. ,,Jak? Byla jsem příliš vyčerpaná, nebylo to naopak." zeptala se. ,,Zadržovaná moc, ve vašem případě neobjevená, se může vymknout kontrole v obou případech. V tom prvním, kdy pociťujete energie příliš je to způsobeno tím, že se chce dostat ven, vaší krví proudí adrenalin. V tom druhém, kdy moc energie nemáte si vaše tělo vezme až moc z vaší moci." vysvětlil a ona přikývla. ,,Byl kolem mě nějaký štít který zlatě zazářil," ,,Kdykoli se vás někdo dotkl, kdokoli koho jste nechtěla, ano. Je to typické a to dnes vyzkoušíme." zvedl se a ona ho napodobila.

,,To mnou budete házet na zdi?" zeptala se ho když začarovával podlahu, zdi i nábytek. ,,Možná. To záleží na vás. Na vás a na vaší zručnosti která je na někoho vašeho věku velmi obstojná." řekl a otočil se k ní čelem. ,,Bude to souboj." došlo jí. ,,Vyzkoušíme jak vaše tělo reaguje na nárazy kouzel. Musíte se bránit, klidně na mě posílejte kouzla pokud vám to pomůže, ale vy náraz kouzla nesmíte čekat." přikývl. ,,Chcete mé tělo naučit automatické reakci?" zamračila se a vzala do ruky hůlku. ,,Přesně tak a teď," vzal si do ruky hůlku stejně jako ona ,,začněte." pokývl hlavou a ona se zhluboka nadechla.

Začala jednoduchými kouzli, které její profesor postupně odrážel a když začal vysílat kouzla i on, začala používat ty těžší. Byl to jiný souboj než jaký vedla třeba s Ronem. Nebála se, že profesorovi ublíží a nebála se, že se stane nehoda jí. Byl to zároveň souboj u kterého se nemusela krotit, mohla používat neverbální i těžší kouzla a profesor je všechna zvládl. Neměl s tím problém, ale to se nedalo říct o ní. Po pár minutách už na sobě cítila únavu a přistihla se u toho, jak ustupuje. Nebylo to hned, ale brzy nestihla včas zareagovat a už jenom viděla modrý záblesk a cítila, jak vráží do zdi.

,,Aranelová, posaďte se." slyšela a otevřela oči. ,,Nefungovalo to." zamumlala a položila si ruce na hlavu. ,,Ne tak docela, podívejte." vzal její ruce do svých a ukázal jí její dlaně. Zlatá záře se pomalu vytrácela. ,,Zdá se, že když vás vaše tělo neubrání, rychle vás vyléčí." přemýšlel nahlas. ,,A v případě, že není zraněné celé vaše tělo ale například pouze hlava, ruce vám zazáří zlatě když se jí dotknete." řekl a ona si položila ruku na hlavu. Opět zlatě zazářila a čím déle ji měla na tom místě, tím méně jí hlava bolela. ,,To je úžasné." zašeptala. ,,Možná že se konečně dozvíme o tomto vše." řekl s mírným úsměvem a ona přikývla. ,,Hádám, že toho není známo tolik jako to vypadá." pronesla a on přikývl na důkaz jejích slov. ,,Máte pravdu. A myslím, že pro dnešek by to stačilo, ale bráníte se opravdu dobře." řekl uznale a zvedl i jí na nohy. Věděla, že je profesor v soukromí jiný ale nečekala by že až tak a že se k ní bude chovat takhle i poté.