Power of Friendship (Cz; Harry Potter) √

Kapitola 4.

Už byla vzhůru, ale odmítala otevřít oči. Všechno jí stále bolelo, ale cítila se mnohem lépe. Byla stále však tak unavená, a proto nechávala oči zavřené. Navíc chtěla slyšet víc. Slyšela je. Nebyla tu sama, v jejím pokoji, nebo alespoň tam, kde ležela byl i někdo další. Další věc, která jí nemohla uniknout byla ta, že leží na měkkém, je v teple a ošetřená.

,,Zažila si tam peklo." slyšela tichý hlas profesora Snapea který jí z vězení osvobodil. ,,Ano. A ty jí musíš pomoct Severusi. Řekneme jí o ní pravdu, poté přijdou ostatní. Budeš si jí u sebe muset nechat než se dá do pořádku." řekl ředitel mírně. Cítila na sobě jejich pohledy ale zůstávala klidná. Ovšem při představě, že je s profesorem Snapeem do konce prázdnin v Bradavicích sama měla touhu něco namítnout. ,,To po mě nemůžete chtít, Albusi!" vyhrkl profesor pohoršeně. ,,Nemůžu, ale můžu tě o to žádat. Ta dívka si prožila peklo jaké si nikdo z nás neumí ani představit. Nikdo krom tebe. Jedině ty jí budeš moct porozumět." vysvětlil ředitel a povzdechl si. ,,Takže do konce prázdnin?" odsekl profesor. ,,Bella má ohromnou vůli žít. Spolu s jejím spojením s jednorožcem se uzdraví během pár dnů. Co se týče její psychiky, pomůže jí, když bude se svými přáteli." pronesl moudře ředitel a jedovatých poznámek mladšího čaroděje si nevšímal.

,,Co všechno jí řeknete?" zeptal se již klidným hlasem profesor. ,,Všechno. Zaslouží si znát pravdu. Bude to pro ni ale velmi těžké." odpověděl přesvědčeně ředitel. ,,To by bylo i tak. Nemyslíte si, že by bylo lepší počkat?" optal se zvědavě profesor. Názor ředitele už se však nedozvěděli, poněvadž se Bella prudce rozkašlala a to jí donutilo otevřít oči a pokusit se posadit. Pomohl jí ředitel který u ní byl blíž a rovnou jí podal čaj. Okamžitě poznala, že je v čaji i nějaký lektvar. Zhluboka se nadechla a zůstala v sedě.

,,Pane řediteli." vydechla s úsměvem. ,,Profesore Snapee!" vyhrkla s úsměvem naoko překvapeně. Nesměli se dozvědět, že slyšela jejich rozhovor. ,,Děkuji vám oboum za záchranu." řekla srdečně a profesor Snape pouze přikývl, mezitím co se na ní ředitel laskavě usmál. ,,Co je za den a proč jsem na ošetřovně a ne třeba v sídle Fénixova řádu?" zeptala se zvědavě. ,,Je pátek, pět hodin ráno. A na ošetřovně jsi z jednoho prostého důvodu." řekl ředitel a Bella okamžitě poznala, že se bojí pokračovat. ,,A jaký je ten důvod?" ptala se trpělivě. ,,Chvíli poté co tě unesli byl zabit Sirius." vydechl s těžkým srdcem a sledoval, jak se její oči naplnili slzami a ona uhnula pohledem. Odmítala mrknout, nechtěla brečet. Nechtěla ukázat svojí slabost. Za ten měsíc se naučila, že pokud ukáže to, jak je slabá, zneužijí toho. ,,Kdo ho zabil?" zeptala se potichu. ,,Bellatrix Lestrangeová." odpověděl ředitel a oba dva čarodějové překvapeně sledovali, jak její smutek vystřídala čistá zlost. Slzy jí sice stekly po tvářích, ale z očí jí šlehaly nebezpečné blesky. ,,Bello?" řekl opatrně ředitel a ona se na něj podívala. ,,Poslední den mě mučila. Několik hodin. Válela jsem se tma v kaluži krve a neschopna se hnout," šeptala nebezpečně ,,jednou chci Siriuse pomstít." řekla již klidně. Ředitel se usmál, ale Severus byl překvapen. Takovou jí neznal. Odpovídala Zmijozelu, ale neměla by. Tohle nebyla ta Isabella.

,,Vlastně ani nevím, proč unesli právě mě." přemýšlela nahlas a pronikavě se na ně podívala. ,,To je další věc, kterou ti chceme říct." přikývl ředitel. ,,Je to kvůli tomu, čí jsi dcera. Přesněji řečeno, kdo je tvůj předek. Tvou matkou je Diana Scamanderová. Byla to velice krásná a chytrá čarodějka. Měla stejný občasný dar vidět budoucnost jako ty. Viděla, že jí lord Voldemort zabije hned po tom, co se s tebou vrátí z nemocnice a tak tě musela dát úřadům, poněvadž se o tebe neměl kdo postarat. Její otec Oliver chtěl dítě hlavně pro to, aby jeho jméno nezaniklo. Proto se Diana ani nevdala. Oliver sice zemřel velmi brzy po jejím narození, ale chtěla dodržet to, co začal. Jméno pro něj bylo velmi důležité. Jeho rodiči jsou Mlok Scamander a Rose Hastingsová." vysvětloval ředitel pomalu aby to Bella stihla všechno pobrat. A jak se zdálo, pobrala to.

,,Ten Mlok Scamander? Autor knihy Fantastická zvířata a kde je najít?" zeptala se ohromně a ředitel se usmál. ,,Ano, tento Mlok Scamander. Jistě si nevěděla o Rose Hastingsivé. Stejně jako ostatní. Je opravdu velmi málo lidí, co o nich ví. A je to hlavně kvůli Rose. Rose chodila do Havraspáru, byla to chytrá a okouzlující dívka s neobyčejnou mocí a ohromným potenciálem. Byla to však dcera druhého nejmocnějšího čaroděje. Gellerta Grindelwalda." pronesl tiše. Bella na něj pouze koukala a nevěděla, co na to má říct. ,,Gellert Grindelwald." zašeptala a zůstávala se na ně dívat. Zdálo se, že ředitel čeká, co dál řekne, ale profesor nad něčím přemýšlel. Byl opravdu hluboce zamyšlen. Chvíli se na něj zamyšleně dívala a poté se obrátila k řediteli. ,,Hádám, že ostatní už to ví," odpovědí jí bylo přikývnutí ,,ale jak jste to zjistil vy?" zeptala se zvědavě. ,,Díky tvému jménu." usmál se jako by to byla samozřejmost a bavil se nad jejím nechápavým pohledem. ,,Procházel jsem tvou složku abych se ujistil, že mi nic neuniklo. A pak mi to došlo. Isabella Arania Aranel. Isabella znamená ve francouzském kazyce krásná, nebo také čistá, Arania je jméno bohyně, představující spravedlnost a Aranel je z elfšziny princezna. Čistá spravedlivá princezna. Znám pouze jedinou ženu tak spravedlivou, nevinnou a zajímající se o elfský jazyk. Tvou matku, Dianu Scamanderovou." usmál se. Bella uznale pokývala hlavou a usmála se. Náhle jí však úsměv opadl z tváře. ,,Takže mě unesli jenom pro to, že mým předkem je Grindelwald? Napřed mi nabízel místo smrtijeda. Když jsem odmítala, chtěl mě zabít, jelikož jsem mu ani neřekla nějaké informace. Jak jsem to ale vydržela? Mučili mě každý den několik hodin. Podívejte se, jak vypadám. A co všechno se mi vůbec stalo?" tímhle monologem na jedno nadechnutí Severusovi opět připomněla tu starou Isabellu.

,,Vaše pouto s jednorožcem, slečno. Proto stále žijete a nikdo vám nemohl číst myšlenky." vysvětlil Severus poprvé za celou tu dobu. ,,Žije?" zeptala se a oba dva muži přikývli. ,,Na vaši druhou otázku: Jste podvyživená, dehydratovaná, máte vykloubené rameno, polámaná žebra, zlomený malíček na levé ruce, lehký otřes mozku, silný zápal plic a tržné rány s modřinami se nedají spočítat." řekl a bylo na něm vidět, že z toho není zrovna nadšený. ,,Cítila jsem se, jako bych měla zlomenou každou kost v těle." zašeptala a unaveně si lehla. Sledovali jí jak se přikryla až po bradu a co jí to její zdravotní stav dovolil se schoulila do klubíčka.

,,Vrátím se k Dominicovi?" slyšeli jí zašeptat. ,,Ne, najdeme vám jiný domov." pousmál se ředitel. Pouze přikývla a už spala. ,,Neřekl jste jí že bude u mě." podotkl profesor. ,,Chudinka už toho má dneska dost. Řekneme ostatním, aby přišli až večer." řekl ředitel a nechal Severuse samotného. Díval se na oddechující dívku a všiml si, jak s sebou několikrát trhla a zamračila se. Pozorně se rozhlédl, zda ho někdo nesleduje a zlehka položil dívce ruku na rameno. Okamžitě se uvolnila a on mohl v klidu odejít. Když ji tam viděl, v té cele, něco se v něm zlomilo.