Power of Friendship (Cz; Harry Potter) √

Kapitola 25.

,,Jak šel úkol?" zeptala se Hermiona když mířili na sraz profesora Křiklana. Ani jedna z nich se neoblíkali nějak výjimečně. ,,Nejspíš ho zruším nebo poprosím o pomoc Firenzeho." zalhala. Firenze poslouchal pouze Hagrida a s radostí přivítal i Bellu. ,,Jasnovidectví?" nadzvedla Hermiona obočí. ,,Látka, která mě s Firenzem bavila. S Trelawneyovou je to na nic." řekla znuděně. Poznala, že Jasnovidectví nebyla nejlepší volba, ale jelikož tam Hermiona již nechodí, Harry s Ronem na hodinách doslova spí stejně jako zbytek třídy, měli Firenzeho a nyní měli opět profesorku, která měla Bellu očividně více a více ráda, jelikož věděla o jejím daru. Nebylo pochyb, že by ho s radostí všem řekla.

,,S tou to bylo vždycky na nic." souhlasila nakonec Hermiona a již se k jejímu vymyšlenému úkolu nevracela.

Cestou se k nim připojilo dalších pár studentů, včetně Harryho který je stihl doběhnout.

,,Tak co? Mohl by to být fajn večer, nemyslíte?" nadhodil když čekali před profesorovo dveřmi a obě dvě ho obdařili překvapeným pohledem. ,,Není to večer, který bych upřednostnila před procházkou kolem jezera nebo na čtení pořádné knížky u otevřeného okna." řekl Hermiona. ,,Mimo to je tu i Zabiny." neodpustila asi Bella a pohledem se zastavila na chlapci ze zmijozelu, jenž se jí vyhýbal pohledem. ,,Jak ho někdo může pozvat?" zamyslel se Harry. ,,Jak mohl něco takového vymyslet." řekl Hermiona a propalovala Harryho pohledem. ,,Ticho." zasyčela na ně a oba dva se uklidnili. ,,Lepší, že tu není ani Malfoy." řekla a Harry s Hermionou ani neměli možnost něco odpovědět, jelikož dveře otevřel profesor a vesele se na ně usmál.

,,Tak přece jenom jste dorazili!" řekl nadšeně a přelétl je pohledem. ,,Tedy, alespoň někteří z těch které jsem pozval." usmál se trochu sklesle a uhnul aby mohli vstoupit. ,,Tak pojďte dál a posaďte se." usmál se a rukou jim pokynul ke kulatému stolu. Bella se posadila mezi Harryho a Hermionu. Večer se jí začal podivně táhnout. Ať se probíralo cokoli, jí se nikdo na nic neptal a tak potichu ujídala každého chodu a poslouchala. Dovídala o všech dalších nové a nové věci a neuniklo jí ani pár detailů. Třeba ten, že Zabini je každou minutou nervóznější a nervóznější. A také ten, že na Hermionu skutečně opravdu často kouká Cormac. Ta z něj byla vyvedená z míry ale na každou zvědavou otázku od profesora mile odpověděla. Ona pomalu přicházela na řadu až u dezertu, který už ani nedojídala. 

,,Povězte, Cormacu, vídáte se někdy se svým strýčkem Tiberiem?" zeptal se profesor blonďáka který seděl po jeho levici. ,,Ano, mám jít s ním a s ministrem kouzel o prázdninách na hory." přikývl Cormac. ,,Vida, tak je ode mě pozdravujte." zdálo se, že profesor je touto informací překvapen. ,,A co váš strýček, Welby?" zeptal se studenta který se dezertem doslova cpal. ,,Pro ty kteří nevědí, Marcusův strýc vynalezl vlkodlačí lektvar, vymyslel něco nového?" podíval se opět na chlapce a ten zakroutil hlavou. ,,Nevím, nepohodli se s tátou. Ten tvrdí, že lektvary jsou k ničemu. Jediný lektvar který stojí za to je podle něj panák na noc." řekl aniž by vzhlédl od jeho - téměř prázdné - misky. ,,A co vy slečno Grangerová? Co dělá vlastně vaše rodina v mudlovském světě?" podíval se na Hermionu. ,,Rodiče jsou zubaři." odpověděla nejistě. Rozhostilo se ticho, dokonce i Marcus vzhlédl. Pouze pár z nich vědělo, co si maj představit, když Hermiona řekla že rodiče jsou zubaři. ,,No, opravují lidem zuby." vysvětlila a profesor se usmál. ,,A není to trochu nebezpečné?" ptal se dál. ,,Ne," zakroutila hlavou a zarazila se. Bella s Harrym se na sebe pobaveně usmáli a podívali se na Hermionu. ,,I když, jeden chlapeček, Robbie, jednou otce kousl. Potřeboval deset stehů." řekla pobaveně. Ti, co nevěděli ze začátku ani kdo jsou to zubaři se zhrozili a Hermiona se zarazila. V tu chvíli se otevřeli dveře a dovnitř nejistě vešla Ginny. ,,Slečna Weasleyová." usmál se profesor. ,,Omlouvám se, většinou chodím však." řekla a šla k nim. ,,Vdíte to? Má červené oči od pláče, zase se pohádali s Deanem." slyšela šeptat Hermionu. Harry jako by jí neslyšel. Omámeně se zvedl ze židle a posadil se až s Ginny. Bella s Hermionou se podívali na nic nechápajícího Harryho a Hermiona sklopila hlavu až tehdy, co vycíila Cormacův pohled. 

,,Slečno Aranelová, jak se tento rok cítíte?" právě teď na ni přišla řada a Bella čekala, že se profesor rozhodne ptát se na tyto otázky. ,,Tento je to už lepší." řekla mile. ,,Minulý rok pro vás byl velmi těžký, užila jste si alespoň prázdniny?" podíval se na ní mile a zároveň s velkým očekáváním. ,,Jenom druhou polovinu, první jsem byla v nějaké kopce." řekla již ledově a sklopila zrak. Všichni ztichli. Nebylo tajemstvím co se jí stalo, ale bylo děsivé to slyšet přímo od ní. ,,Minulý rok nebyl lehký pro nikoho." podívala se na strnulého profesora a ten přikývl. ,,A je vám tedy lépe, že ano? V hodinách všech profesorů patříte mezi jedny z nejlepších, ne-li z nejlepších." usmál se a ona mile přikývla. ,,Ano, tento je to téměř dokonalé." přinutila se říct slovo dokonalé a radši začala jíst svůj dezert. Brzy mohli odejít. Bella odcházela s Hermionou a nakonec šla sama. Harry chtěl něco probrat s profesorem a Hermiona si něco zapomněla v knihovně.

,,Ty jsi Bella, že ano?" předběhl jí Cormac a ona se zastavila aby do něj nevrazila. ,,Ano, a ty Cormac, těší mě." řekla a doufala že se s ní nebude chtít dál vybavovat. Mýlila se. ,,Správně. A jak to jde? Budete mít zápas, že?" doběhl jí a šel po jejím boku. Cormacu se díky Hermionině kouzlu do týmu dostat nepodařilo. ,,Jde to tak jak jsem řekla na tom úžasném večírku a ano, zápas bude." přikývla zdvořile. ,,Střelkyně, že?" zeptal se a ona opět přikývla.

,,A jak se ti líbil večírek?" zeptal se když se blížili k portrétu Buclaté dámy. ,,No, konec moc vydařený nebyl." řekla upřímně. ,,Přátelství." pronesla heslo a oba dva vešli dovnitř, doprovázeni překvapenými pohledy, že jdou oni dva spolu. ,,Jo, to moc fajn nebylo." řekl a ani si nevšiml, že jde na místě. Bella šla totiž po schodech do své ložnice. ,,Počkej!" stihl jí chytit za ruku a ona se na něj podívala. ,,Hermiona?" řekla když se nadechoval k další větě. ,,Cormacu, nebyli by jste spolu šťastný." řekla mírně a vymanila se z jeho sevření. ,,Už jenom proto, že ona nemá zájem." řekla a šla pomalu nahoru. Zdál se zklamaný, ale nepřestával se usmívat. Jako by věřil, že se Hermioně líbí. ,,Dobrou noc, Bello." usmál se na ní nakonec mile a ona odešla. Na tu krátkou chvíli dostala opravdu strach.