Power of Friendship (Cz; Harry Potter) √

Kapitola 6.

Pomalu se vzbudila. Jak již očekávala, nebyla na ošetřovně. Byla v manželské posteli s nebesy a přikrytá černou pokrývkou ze sametu. Opatrně se posadila a rozhlédla po soukromých komnatách jejího profesora. Ano, bylo to divné, když si to uvědomila. O to divnější jí přišlo to, jak útulně má ,,sklepní netopýr" zařízené své soukromé komnaty. Všechno bylo zařízené do černé nebo tmavě zelené barvy. Přesně, jak očekávala. Nábytek ale nebyl tak starý, jak si myslela a rozhodně nebyl strouchnivělý. Obrovská knihovna jí vykouzlila úsměv na tváři, stejně jako by jistě vykouzlila stejný úsměv na tváři i Hermioně. Další dveře vedli zřejmě do koupelny. Zvědavost jí nedala a tak se zvedla a ignorujíc bolest se vydala pomalu otevřít dveře. Opravdu se za nimi nacházela koupelna i se záchodem. Nádherná koupelna z mramoru a stříbrným zdobením. Obdivně hvízdla a vydala se na menší průzkum. Bylo tam všechno. Byla tak zabraná do objevování, že si nevšimla překvapeného a zároveň i pobaveného profesora. Ten si ale odkašlal ve chvíli, kdy Bella začala otvírat skříňky. Zmiňovaná se lekla tak, že nadskočila a při tak prudkém pohybu jí rozbolelo koleno. Podlomili se jí nohy a jediným záchranným bodem byl nyní její profesor, který jí zachytil a zvedl.

,,Nepamatuji si, že bych vám něco takového jako je prozkoumávání mých komnat dovolil." poznamenal trochu arogantně a ona se chvíli rozkoukávala z mírného šoku. ,,Jistě, vy by jste mi to beztak nedovolil." odsekla a on se ušklíbl. Jistě, už testovala hranice. Hranice jeho trpělivosti, než mu dojde a on jí zmlátí jako tomu bylo u Pána zla. U lidí kteří měli stejný zážitek jako Bella to bylo zcela normální a tak to nekomentoval a rovnou jí dovedl do postele.

,,Takže," začal a pohledem jí umlčel ,,nehnete se z postele bez mého svolení... ticho... stejně tak si nic nepůjčíte bez mého svolení. Ano, knihu vám půjčím, ale pouze takovou, kterou já uznám za vhodnou... nepřerušujte mě... Budu vás chodit kontrolovat zhruba jednou za hodinu a půl... mlčte, je to přikázání od madam Pomfreyové i pana ředitele... a vy kdyby jste cokoli potřebovala, zavoláte na mě. Budu vedle, uslyším vás. Nějaké dotazy?" dokázal říct to, co chtěl aniž by ho jednou jedinkrát přerušila. Teď už se vzdorovitě nadechla ale na poslední chvíli se zarazila a jenom zakroutila hlavou. ,,Skvělé, kdyby něco, zavolejte mě. Doporučil bych vám ale odpočívat. Za chvíli se vám na nočním stolku objeví dva lektvary. Pokaždé, když se objeví lektvary, vypijete je a to bez řečí a jakýkoliv otázek." řekl a když mlčela, vydal se ke dveřím do učebny, kde připravoval lektvary. Měl svou pracovnu, ale ta byla o místnost dál a to nechtěl riskovat.

,,Nebo vlastně," odmlčela se a on se na ní otočil ,,proč vy?" zeptala se a posadila se. ,,Proč mám být u vás a ne třeba na ošetřovně?" upřesnila svou otázku. ,,Stejnou otázku si kladu každou chvíli od doby, co mě pan ředitel zaúkoloval." řekl a na malý okamžik zaváhal. ,,Madam Pomfreyová jede za svou rodinou, stejně jako ostatní profesoři. A pan ředitel se vydává na cesty. Ano, někteří profesoři tu zůstávají. Například Hagrid, profesorka Mcgonagallová a další." odpověděl po pravdě a ona pokývala hlavou. ,,Ach tak." řekla pouze. Severus pozvedl obočí a ani se nesnažil odejít rychle, poněvadž viděl, jak nad něčím přemýšlí a měří si ho pohledem. ,,Vy nemáte dům? Nebo byt?" zeptala se nakonec. Nečekal tuto otázku a ani nevěděl, zda má své studentce odpovědět. Na něj to bylo osobní a ač věděl, že Bella není taková která všem řekne každé tajemství které má nebo které jí někdo řekl. Nebyla to však otázka na kterou by se ho každý ptal. Ovšem - Bella nebyla jako každý jiný. Věznění u Pána zla se na ní opravdu hodně podepsalo.

,,Vlastním dům, který je již v poněkud chatrném stavu." řekl nakonec. ,,Kde je?" vyzvídala okamžitě a on protočil oči. ,,Stala by jste se vlastníkem tajemství a o to nestojím." odsekl a ona chápavě pokývala hlavou. Tohle chápala, ale nebránilo jí to v tom ptát se dál. ,,Proč nejste tam? Co se vám tam nelíbí? Vždy stav domu můžete jednoduše upravit pár jednoduchými kouzli." prohrábla si rukou vlasy . Tímto gestem mu připomněla Jamese Pottera. Ona se mu ale nepodobala - vůbec. Ani vzhledově a ani povahově. ,,Nemám zapotřebí být sám v obrovském domě. To radši budu tady. Jistě víte, co tím myslím, že tady je můj domov." odpověděl a odešel. Nečekala, že jí profesor odpoví tohle. Ale věděla, že si to nechá pro sebe. Nehodlala ho zradit. Očividně jí alespoň trochu věřil, když jí na tohle odpověděl. Vsadila by se, že by většinu jejích ostatních vrstevníků vyrazil.

Vedle ní se ozvala malá rána a když tam pohlédla, dívala se na dva lektvary. Lektvar proti bolesti a lektvar který jí pomůže se zlomeninami. Už se to lepšilo, ale stále je cítila. Boleli a někdy se sotva hnula. Byla každému vděčná za podporu, ale stále měla obavy z nastávajících pár dní. Ač to nevypadalo špatně.

S povzdechem vypila lektvary a schoulila se opatrně do klubíčka. S myšlenkami na další školní rok usnula a nevšimla si, že jí šel její profesor zkontrolovat.