Power of Friendship (Cz; Harry Potter) √

Kapitola 15.

,,Přesně tak, Bello. To díky vašemu poutu s jednorožcem jste naživu." přitakal ředitel. ,,To je," odmlčela se a hledala správný výraz ,,nádherné, smutné a děsivé zároveň. Mohl zemřít." zašeptala a políbila ho na špičku nosu. Albus se musel usmát, když viděl, jaký je mezi nimi rozdíl. Jak ale všichni ví - protiklady se přitahují. ,,Ano, ale je to něco cenného, to především." podotkl a ona přikývla. Vstala, když jednorožec zavřel oči a položil si hlavu na polštář. Rychlostí blesku se rozběhla k Hagridovi a objala ho. ,,Děkuju, strašně moc ti děkuju, že jsi se o něj postaral." zašeptala a Hagrid jí objetí oplatil. ,,To nestojí za řeč, Bello." poplácal jí s úsměvem po zádech.

,,Bello," Bella se od Hagrida jemně odtáhla a pohlédla na ředitele ,,vím, že za jednorožcem budeš chodit." řekl mírně a ona už se nadechovala aby kladla odpor, ale ředitel jenom mávl rukou a tím ji umlčel. ,,A já ti v tom nebráním, byla by to pošetilost," usmál se na ní ,,Ale chci tě poprosit o to, aby jsi vždy přišla sem za Hagridem, nebo za profesorem Snapeem." řekl klidně a její obočí vylétlo nahoru. ,,Profesor Snape je ochotný s tebou do lesa zajít, kdyby Hagrid nemohl nebo jsi ho ty nemohla najít." vysvětlil. ,,Profesor Snape by ti pomohl líp jak já, Bello. A ty se s tvým jednorožcem najdeš lehce." přidal se k řediteli Hagrid a ona si povzdechla. Nakonec se ale na ředitele podívala a přikývla.

,,Řekněte mi ale, proč mám pocit, že se všude objevuje profesor Snape. Moje kolejní profesorka je profesorka McGonagallová." zeptala se a založila si ruce na prsou. ,,Řekněme, že se pro tento ,úkol' hodí více profesor Snape." řekl jednoduše. ,,Nebo se spíše hodím do Zmijozelu." konstatovala a ředitel se zarazil. ,,Ano. Souvisí to i s tímto." připustil a Hagrid je celou dobu překvapeně a lehce zmateně pozoroval. Bella se ušklíbla a pohlédla na jednorožce. Spal. Usmála se na něj a pohlédla z okna ven.

,,Měli bychom jít, jistě na tebe čeká Harry se slečnou Grangerovou a panem Weasleym." řekl ředitel když zpozoroval kam se dívá a rozloučil se s Hagridem. ,,ZAtím ahoj Hagride a mnohokrát ti děkuju za to, že jsi se o něj postaral." objala poloobra a ten se na ní místo odpovědi laskavě usmál a držel Tesáka aby mohla zavřít  dveře.

Vydala se v poklidném tichu po boku ředitele zpět do hradu a přemýšlela, jak se ho má zeptat. Zeptat se na to, proč mu zčernala ruka. 

,,Ptej se, Bello." usmál se na ní starý čaroděj vlídně a ona se neubránila překvapenému zamrkání. Jako vždy si připadala, jako by jí četl myšlenky - on vždy věděl vše. ,,Co se vám stalo s rukou?" zeptala se tedy opatrně. ,,To je dlouhý příběh. Ale nepochybuji, že se ho jednou dozvíš." pronesl moudře a Bella přikývla. Tyto odpovědi v hádankách nebo jakékoli hádanky jí už přestávali bavit, ale měla z ředitele respekt a proto mlčela.

,,Mimochodem, Bello, myslím že tě profesor Křiklan bude chtít ve své sbírce." podotkl po minutě. ,,Sbírce? To mě po smrti vycpe nebo," nechala větu nedokončenou a ředitel se zasmál. ,,Věděl jsem, že se ti vybaví vycpaná zvířata v domě nějakého sběratele. Ale ne. Fotka, nějaká osobní věc. Dopisy. Profesor Křiklan tu již jednou učil a se svými nejnadanějšími studenty je stále v kontaktu. Ve svém domě má vitríny s fotkami, dopisy a podobnými věcmi. To je jeho sbírka." vysvětlil mile a Bella chápavě přikývla. ,,Mám se nechat?" optala se zvědavě. ,,Dát do jeho sbírky? Ano, myslím, že ano. Harryho tam bude chtít jistě také. Profesorům jsme tvůj původ říct museli. Většinou se však spokojili s tím, že ti v krvi koluje krev někoho velmi mocného, takže neměj strach. Profesor Křiklan zatím neví koho ale zaujala si ho a myslím, že slyšel tvůj rozhovor s panem Weasleym." podíval se na ni skrze své půlměsícové brýle a ač se změnila jakkoli, opět znejistěla. ,,Vida, muselo to být slyšet." zamumlala a jeho pohled ignorovala. Albus se usmál a vzpomněl si na mladou Dianu - její matku. ,,Ani ne, ale profesorovi to neuniklo." zakroutil hlavou. Bella přikývla a oddechla si.

,,Pane řediteli, mám se bát?" zeptala se tak nečekaně že na ní ředitel překvapeně pohlédl. ,,Únosu?" na chvíli se zastavila a nebála se s ním mluvit narovinu. Věděla, že si to nechá pro sebe. ,,Ano." vydechl po chvíli a opět se pomalu vydali ke škole. ,,Každý by se měl bát. Nejen ty, ale jsem rád, že tě to napadlo." řekl upřímně. ,,Zněla jsem jak slaboch." zamumlala. ,,Ne, zněla jsi upřímně. A není slabošské bát se. Slabost znamená naopak myslet si, že se ničeho nebojíme. Remus Lupin by ti vyznal obdiv že se bojíš a přiznáš to." vysvětlil a ona se usmála když si vzpomněla na Remuse. Zbytek cesty už ani jeden z nich nepromluvil a nakonec se zastavili u Velké síně.

,,Dobrou noc Bello a dávej na sebe pozor." podíval se na ní ředitel a ona přikývla. ,,Dám, nebojte se. Dobrou noc." usmála se na něj a klidným a vyrovnaným krokem se vydala zpět k společenské místnosti. Chvíli se za ní díval a došlo mu, že se změnila víc než čekali. Ovšem jenom k těm, kterých se bála. K těm, co neměla ráda.