Power of Friendship (Cz; Harry Potter) √

Kapitola 14.

Vešla do síně zrovna když Hermiona mlátila Rona do ramene učebnicí. Pousmála se nad tím a zakroutila hlavou. Všichni na ní koukali, co teprve budou dělat až přijde Harry, který si šel opláchnout obličej na záchody. Posadila se naproti Ronovi a usmála se na ně. 

,,Kde jsi byla? A kde je Harry?" zeptala se Hermiona. ,,BYla jsem s HArrym. Je na záchodech, zajímavý příběh." ušklíbla se a nandala si roládu. Neunikli jí zvědavé pohledy jejích přátel. ,,Co?" zeptala se a nalila si malinovou šťávu. ,,Od kdy jíš tohle? Vždycky si večer jedla tousty." zeptala se Hermiona. ,,Jednou za čas to nevadí, ne?" usmála se a ukroujila si kousek rolády.

,,Támhle jde Harry." řekla Hermiona a ona se podívala tím směrem. ,,Krev, zase krev. Proč je pořád zakrvácený?" zeptala se Ginny. ,,Tentokrát je to jeho krev." podotkl Ron a Harry se mezitím posadil vedle Bell která mu nalila čaj. ,,CO jsem propásl?" zeptal se. ,,Mooudrý klobouk nás pobízel ať jsme stateční a silní. Jemu se to řekne - je to klobouk!" řekl Ron a Bella se ušklíbla. ,,Tenhle rok ta odvaha bude potřeba." pokrčila Bella rameny a všichni si vyměnili překvapené pohledy. Bella byla vždy trochu pesimista - kromě minulého roku kdy ve Velké síni vyděšeně těkala pohledem po ostatních - ale nikdy nemluvila tak tajemně jako dnes. ,,Co je?" zeptala se znovu. ,,Jsi v pořádku?" zeptala se opatrně Ginny. ,,Jsem v pohodě, buďte taky trochu v klidu." řekla nepříjemně a podívala se na ředitele který si stoupl a upoutal tím pozornost všech ostatních. 

,,Přeji vám všem hezký večer. Především vám chci představit nového člena profesorského sboru, Horacia Křiklana." na chvíli utichl aby dal prostor potlesku a nový baculatý čaroděj si stoupl a opět se posadil. ,,Profesor Křiklan přijal nabízené místo profesora Lektvarů a na místo profesora Obrany proti černé magii se dostal profesor Snape." opět na chvíli utichl aby mohli zatleskat - potlesk byl o něco menší, ale Bella se k němu připojila a ignorovala zvědavé pohledy spolužáků. ,,Všichni jste byli před vstupem do hradu prověřeni a máte právo vědět proč. Kdysi sem chodil jeden muž. Student. Sedával tu jako vy v této síni. CHodil chodbami tohoto hradu, chodil pod jeho střechou. Ve všech ohledech vypadal jako kterýkoli jiný student. Jmenoval se Tom Raddle." na chvíli utichl a síní to zašumělo. V Belle se vzedmula vlna nenávisti když si vzpomněla na to, jak jí mučil a vysmíval se jí a po tváří se jí dalo horko. Její tři přátelé si jako vždy všimli že je něco jinak ale nic neřekli. ,,Ale dnes ho všichni známe pod jiným jménem. A to mi právě nyní, když tu dnes večer stojím, připomíná nepříjemnou skutečnou. Každý den, každou hodinu. Možná i v tuto chvíli se síly temnot pokoušejí proniknout do tohoto hradu. Ale nakonec - největší zbraní jste vy," odmlčel se ,,to bylo něco na povzbuzení a teď všichni spát!" přikázal jim.

,,Jak povzbuzující." řekl Ron ironicky a stoupl si. ,,Jistě." odfrkla si Bella. ,,Něco na zamyšlení, vy dva." napomenula je Hermiona a podívala se na Harryho. ,,Měli bychom jít dřív než půjde i Malfoy a spol." podotkla tiše a HArry s přikývnutím vstal. ,,Bello, jsi v pořádku?" zeptal se své nejlepší kamarádky a ta přikývla. ,,Jenom jsem si vzpomněla na něco z vězení." řekl a profesor Křiklan se za ní ohlédl. ,,Nějak se tím netajíš." podotkl bezmyšlenkovitě Ron a Bella se k nim otočila tak náhle, že do ní všichni vrazili. Ustála to a přísně se na něj podívala. ,,Mám mít opět tajnosti? Tady se nic neutají. A už vůbec to, že mě měsíc mučili někde v kobce." řekla nebezpečně tiše. Všichni ztuhli a ostatní se za nimi začali otáčet. ,,Ne, Bello Ron to takhle jistě nemyslel." řekla rychle Hermiona ale jediný Harry se na Bellu chápavě podíval a šel k ní. ,,Co kdybychom se šli mi dva projít?" nadhodil a Bella po chvíli přikývla. Harry jí k jejímu překvapení chytil za ruku a společně se vydali do Společenské místnosti kdy se teple oblékli a šli ven.

,,Ron to tak určitě," ,,nemyslel. Já vím." přerušila ho Bella když seděli u jezera. ,,Ale nevydržela jsem to, potom se mu budu muset omluvit." řekla a Harry už nic neříkal. Seděli pod zahřívacím kouzlem u jezera a dívali se na odraz lesa v jezeře.

,,Tam to všechno začalo, ne?" nadhodil Harry a Belel chvíli trvalo než jí došlo že myslí les. ,,Ano, asi ano." připustila a usmála se. ,,Těším se, až jednorožce znovu uvidím." řekla zasněně a s tím vytáhla hůlku a neverbálním kouzlem vyvolala Patrona. Zlatý jednorožec je na chvíli ozářil a mezitím se k němu připojil majestátní jelen. Oba dva potroni si jejich dva majitele prohlíželi zpoza závoje dlouhých řas a rozběhli se po hladině jezera, kde se odráželi jejich postavy dál od nich.

,,VYpadá to, jako by tančili." řekl Harry a Bella přitakala. ,,Ano." zašeptala a když k ní její patron přiběhl, nechala ho zmizet a položila si hlavu na Harryho rameno. Ten jí napodobil a chytil jí kolem pasu. Ocitli se ve tmě. Sladké ticho je obklopilo a v tu chvíli nebylo třeba slov. Bella věděla, co si Harry tak přibližně říká a chytila ho za ruku. ,,Není čeho se bát." řekla a podívala se na něj. ,,Co když tě znovu unesou?" zeptal se a Bella se narovnala. ,,Neunesou, přísahám." usmála se jemně. ,,Bello, jsi terčem. Jsi potomkem Grindelwalda." řekl a ona si položila prst přes ústa. ,,Bohužel pro mě." povzdychla si a pohlédla mu do očí. ,,Ale na tom nesejde. Nikdy nesejdu z cesty k vítězství pro stranu světla. Vždy tu budu pro tebe a všechny naše přátele." usmála se na něj a Harry jí silně objal.

,,Harry, Bello?!" ozval se za nimi hlas jejich dobrosrdečného přítele - poloobra Hagrida. Otočili se za ním a stoupli si. ,,Hagride." usmál se Harry a Bella se přivítala s Tesákem. ,,Neměli by jste tu být, už je tma." začal jim domlouvat ale nakonec oba dva objal. ,,Harry, měl by jsi jít. Ale ty, Bello pojď ještě se mnou. Se svolením profesora Brumbála." usmál se na ně. ,,Zatím ahoj." řekl Harry neochotně a vydal se zpátky do hradu. ,,A ty pojď Bello se mnou, rychle, ať nás nevidí nějací studenti." popohnal jí a vydal se k sobě do hájenky.

Přestoupila práh a překvapeně se zarazila. Od krbu se na ní laskavě usmíval profesor Brumbál. Nadechovala se k pozdravu, ale upoutal jí jednorožec. Třemi kroky k němu přiskočila a klekla si k němu. ,,To díky tobě jsem naživu." vydechla když jí všechno došlo a podívala se na Hagrida s ředitelem.