Power of Friendship (Cz; Harry Potter) √

Kapitola 39.

Od večera Harryho neviděli a na snídani se setkala pouze s Hermionou a Ronem.

,,Kde je?" podivil se Ron. ,,Od včerejška jsem ho neviděla." řekla Hermiona a pohlédla na Bellu. ,,Někam půjdeš?" zeptala se když viděla její oblečení. ,,Do lesa. O čem je řeč?" vzala do rukou příbor a její přátelé si vyměnili zmatené pohledy. ,,O tom, že nevíme kde je Harry." řekl Ron. ,,S vámi není?" podivila se a ani si nedala kousek zeleniny do pusy. ,,Včera jsem se vrátila po večerce, všichni jste už spali tak jsem myslela že už byl s vámi." vysvětlila. ,,On spal určitě také, ale zase někam zmizel." řekl Ron a sledoval Bellin pohled k profesorskému stolu. ,,Brumbál, Snape, Hagrid a Křiklan dnes chybí. Tyhle náhody nebudou jen tak ledajaké." řekla šeptem. ,,Brzy by se nám mohli vysvětlit, koukejte kdo se k nám vrací." jen co to Hermiona dořekla se vedle Belly posadil Harry.

,,Usmálo se na tebe štěstí?" přešla Bella rovnou k věci a Harry přikývl. ,,Rozhodně ho bylo dost. Dneska někam odcestuju s Brumbálem, ale vrátím se." zašeptal a oni přikývli. ,,Hagrid s Křiklanem mají očividně kocovinu." ušklíbl se. ,,Včera byl dobrý nápad jít k Hagridovi." pokrčil nevinně rameny nad jejich nechápavými pohledy. ,,A Snape?" zeptala se Hermiona. ,,To netuším." řekl Harry. ,,Dneska nebo zítra bych s ním měla mít hodinu." zamračila se Bella. ,,Chtěl se mnou probrat matku." zašeptala. ,,Vážně, to si mu to řekla?" naklonila se k ní blíž Hermiona. ,,Poznal to." odvětila Bella a přelétla po nich pohledy. Tyhle jejich pohledy znala. Napadlo je totéž ale všichni se jí báli zeptat. ,,Tak se ptejte." nevydržela to a oni nadskočili.

,,Jenom si myslíme, že se k tobě chová Snape jinak." řekl Ron. ,,Jinak než k ostatním." dodala Hermiona. ,,Jako otec." řekl Harry a Belle zaskočilo sousto. Okamžitě jí lehce udeřil do zad a Hermiona jí podala pití. ,,Ti přeskočilo?" obořila se na Harry a ten zamrkal. ,,Tobě zaskočilo." řekl Ron a i jí zacukaly koutky. ,,Vy paka, musí se ke mně chovat jinak, určitě mu to nařídil Brumbál." řekla vážně. ,,U mě mu to taky nařizoval a nakonec po mně hodil nějaké sklo." zamumlal nepříjemně Harry. ,,Tys mu vlezl do vzpomínek, to bych tě profackovala taky." odvětila a on protočil oči.

,,Jste divný oba dva." vyhrkla Hermiona. ,,Ten je nepříjemnej a ta mimo." řekl Ronovo směrem a ten se rozesmál. ,,Takoví jsou často." řekl Ron a Bella se zamračila. ,,My jsme tady!" luskla prsty Bella a Harry nad Hermionou a Ronem zakroutil hlavou. ,,My víme ale jste zvláštní." řekla již mírně Hermiona. ,,To možná." zamumlal Harry a zvedl se. ,,Nebudeš tu?" podivila s Hermiona. ,,Ani já ne." přidala se k Harrymu Bella. ,,Půjdu do lesa." zašeptala a odešla bez toho aniž by se na někoho podívala.

Hlavní brán ou prošla na školní pozemky a mířila k lesu. Jako včera bylo zataženo a ještě více chladno. Měla nepříjemný pocit, že jí někdo sleduje ale po tom co nahmatala hůlku se uklidnila a brzy již vcházela po cestičce do lesa. Listí byla spadané jako by se lesem prohnalo tornádo. Větvička jí vyseli zlomené na hlavou, padali jí do vlasů nebo po nich šlapala. Na zemi toho bylo tolik že bylo těžké jít stále po cestičce. Listí bylo mokré a ona musela jít opatrně, jinak by byla brzy na zemi. Bylo těžké se soustředit, těšila se na přítomnost jednorožce a v hlvě jí zněla Harryho slova. Snape se k ní choval jinak, ale ne přede všemi a rozhodně se k ní ani v soukromí nechoval jako otec. Nikdy jí to tak nepřišlo. Přála si o tom s někým promluvit a jediný člověk který by jí mohl skutečně pomoct byl pan ředitel. Samozřejmě jí napadlo i paní Weasleyová nebo Remus, ale ti na profesora měli svůj vlastní názor a jediný který se ohledně názoru ztotožňoval s Bellou byl pan ředitel.

,,Musím za ním potom zajít." zašeptala a rozhlédla se. Cítila jednorožce blízko. Byl pár metrů od ní a ona se na něj usmála. Vykročila proti němu a čekala, že se s ní opět přivítá, ale zamířil úplně jinam a ona za ním důvěřivě šla. Zvedl se vítr a ten jí odfoukl všechny její vlasy do tváře. Když je odhrnula, viděla, jak stojí u hromádky listí.

Nezmohla se na slovo a srdce jí vynechalo jeden úder když se hromádka pohnula. Nedokázala se přinutit k pohybu, sledovala, jak listí odkrývá bílý sametový kožíšek a oddechla si, když v tom rozpoznala kočku.

,,Zajímalo by mě, kdy mě přestaneš překvapovat." usmála se na jednorožce který v odpověď pohodil hlavou a ona si sedla ke kočce. Nebála se jí, ovšek když spatřila jednorožce, přikrčila se a přitiskla se k Belle. Ta si okamžitě všimla přívěšku na modrém obojku. Vypadal téměř jako čtyřlístek, ale nevěděla, zda to má něco znamenat, nebo je už paranoidní.

Jedorožec do ní strčil čumákem a ona ho pohladila. ,,Asi je čas jí, že?" usmála se smutně a přitiskla k němu na krk své čelo. Chvíli takhle zůstala a poslouchala zvuky lesa, než se nechala odvést na kraj lesa a šla k hradu. I s kočkou v náruči.