Power of Friendship (Cz; Harry Potter) √

Epilog

,,Severusi!" zakřičela brunetka nevídané krásy na chlapce s bledou pletí a černými vlasy. Onyxové oči jí vyhledali a on se na ní upřímně usmál. Byla posledním člověkem na kterého se takhle usmíval a proto jí to vždy vykouzlilo úsměv na tváři. Moc dobře si uvědomovala, co pro něj znamená. Zbožňoval jí a ona jeho, ale nechtěla kazit tak cenné přátelství vztahem. Nikdo to nechápal, snad kromě Siriuse Blacka, který o její ruku usiloval už pěkně dlouho. Skupinku čtyř chlapců měla ráda, i Lily Evansovou, ale nikoho ne tak jako Severuse Snapea, chlapce s ledovou maskou. Jediná ona a Lily si k němu dostali a jediná ona u něj zůstala.

,,Mám pro tebe úžasnou novinu." řekla s úsměvem a pevně ho objala. ,,Tak to jsem zvědavý." uchechtl se pobaveně Severus. Věděl, že se jí po škole opravdu dařilo, ale nikdy jí neviděl tak nadšenou. Byli před jejím domkem a ona zakroutila hlavou. ,,Tady ne, pojď." usmála se na něj a popadla ho za ruku. Nechal jí aby ho dovedla až do obývacího pokoje, jemu tak známému a usadila ho. Nalila mu kafe a posadila se vedle něj. Hleděl na ní s očekáváním a všiml si nervozity. Nevěděla, jak mu onu novinu říct. Chytil jí za ruku a povzbudivě se na ní usmál.

,,Víš, jak jsme se bavili o tom, že by si byl kmotrem mého dítěte?" začala váhavě a on s klidem v očích přikývl. ,,Souhlasil by si i teď?" pokračovala. ,,Samozřejmě, už jsme se o tom mnohokrát bavili, jsi pro mě jako sestra." řekl bez váhání a čekal, co dalšího řekne. V hloubi duše věděl, co to bude, ale nechtěl dělat závěr předem. ,,Tak bych se tě chtěla zeptat, zda by si se tím kmotrem byl ochoten stát." řekla a následovala chvíle ticha. Tentokrát se na něj Diana dívala s očekáváním a Severusovi docházela slova která řekla. Usmál se na ní a položil kafe. ,,Ty jsi těhotná?" zeptal se aby se ujistil a ona s úsměvem přikývla. Místo odpovědi jí silně objal a ona schovala tvář do jeho bílé košile. ,,Samozřejmě, že budu kmotrem tvého dítěte." řekl když jí pustil. ,,Ví o tom Thomas?" zeptal se a ona zakroutila hlavou. Thomas byl jeho spolužák ze Zmijozelu, věděl že skončí spolu a měl z nich radost, poněvadž po sobě pokukovali už tři roky a viděl mu na očích, že by jí snesl modré z nebe. Nikdy se ale nevzali a Severus se obával důvodu. Viděl v něm změnu. Změnu ne k lepšímu, takovou kterou zamilovaná Diana neviděla a nechtěla o ní nic slyšet. 

Domem se rozezněl zvonek a ona se rozběhla ke dveřím. Jak se zvedala, Severus si všiml drobného bříška které se jí rýsovalo pod černou halenkou. Usmál se a upil kafe. Slyšel tlumený rozhovor a jeho žaludek se nepříjemně zhoupl když poznal Thomasů hlas, nepříjemný víc než jak ho kdy slyšel. Zvedl se, kafe opět odložil a narovnal se ve chvíli kdy přišel Thomas.

,,Severusi." ušklíbl se a kývl hlavou na pozdrav. ,,Thomasi." řekl Severus ledově klidným hlasem a pohlédl na Dianu, která nejistě vystoupila zpoza svého přítele. Stoupla si mezi ně, ale nikomu neuniklo to, že byla spíše u Severuse. Zjevně vycítila to, že s Thomasem není něco v pořádku. I tak se na něj ale usmála a nadechla se k tomu, aby mu řekla ona skvělou novinu.

,,Já vím." řek dřív než stihla něco říct. ,,Všiml jsem si toho." podíval se na její břicho. ,,Co pak nemáš radost?" položila si ruce překvapeně na břicho. Thomas jí však nic neřekl a ona pocítila slzy. ,,Chtěli jsme rodinu, vždycky jsme chtěli děti." zašeptala a on zakroutil hlavou. ,,Teď, v téhle době? Zeptej se svého oddaného Severuse jak to je." řekl jedovatě. Zmiňovaný si pomyslel, že je chce rozhádat, ale zrovna Dianě říkal všechno a tak moc dobře věděla, na jakou stranu se přidal a jak to ve světě chodí.

,,Vím jak to je, ale nás by se to nedotklo. Nejsme jeho odpůrci, ani příznivci." stála si za svém. ,,On chce jen příznivce, Diano." řekl pevným hlasem a vyhrnul si rukáv na levé ruce. Ani jeden z jeho společníků se tam nemusel podívat. Jenom Diana však překvapeně zalapala po dechu. Dívala se na něj a on sklopil pohled.

,,Věděl si o tom?" otočila se na Severuse. ,,Ne, nevěděl jsem jistě že je na jeho straně." řekl upřímně a musel si dát pozor, jak to zní. Nepochyboval o tom, že by to řekl Pánovi zla. ,,Kdyby o tom věděl, věděla bys to hned." odfrkl si Thomas a Diana se k němu otočila. ,,Takže, si na jeho straně." zašeptala, jako by tomu stále nemohla uvěřit. Nedivil by se, kdyby nemohla, kdyby věřila že je to jen zlý sen. Byla to první velká láska. ,,Je tedy konec. Nestojíš o mě ani o dítě." říkala dál a ramena se jí začala zvedat pod náporem vzlyků. ,,Nemůžu o vás stát v takovéhle době. Ty budeš vědět proč. Časem." řekl a přes obličej mu přelétl tajemný stín. Otočil se a bez dalšího slova odešel. Ani jeden netušil, o čem to mluvil, ale Dianu to teď moc netrápilo.

Sesunula se na zem uprostřed místnosti a dala se do usedavého pláče. Severus si k ní bez řečí sedl a přitiskl k sobě. Přivinula se k němu a schoulila se mu na hrudi do klubíčka. ,,Jak to myslel." zašeptala mezi vzlyky. ,,Teď se tím netrap." řekl Severus a dál jí hladil po vlasech a zádech. ,,Nechce mě ani dítě." vzlykala dál. Seevrus si vzal její obličej do rukou a pohlédl jí do očí stejně černých jako byly ty jeho. ,,Je to idiot. Blbec který si tak skvělou rodinu nezaslouží, ale máš mě. Vždycky ti pomůžu, pomůžu ti v těhotenství i při výchově dítěte. V pokračování studia, budu s tebou." řekl a setřel jí palci slzy. Diana se na něj přes slzy usmála a silně ho objala. ,,Budeš mu víc otcem než Thomas." řekla. ,,Pokud ti to nebude vadit." přitakal. ,,Budu jedině ráda." zakroutila hlavou a oba dva se zaposlouchali do ticha. Diana se v jeho náruči brzy uklidnila a on jí pomohl posadit se na pohovku.

,,Přemýšlela jsi nad jmény?" zeptal se zvědavě. ,,Kluka chci Severuse a holčičku nejspíš Isabellu." zamyslela se. ,,Vždycky jsi měla skvělé volby." usmál se a ona ho vděčně, s úsměvem na tváři chytila za ruku. 

Vzpomínka se rozplynula a Bella zalapala po dechu. Podívala se na portrét ředitele Brumbála. Byla u něj v ředitelně aby se podívala na vzpomínku která se ukrývala uvnitř přívěsku. Harry tu byl chvíli před ní a ředitel spal. Teď se na ní díval a chápavě se na ní usmál.

,,Diana a profesor Snape byli vždy nerozluční. Proto o ní nikdy nemluvil." řekl a ona k němu přišla blíž. ,,Já to nechápu. Profesor Snape je skutečně můj kmotr nebo k tomu nikdy nedošlo?" zeptala se. ,,Posaď se, dítě." pobídl jí a mávl rukou ke křeslu, kam se usadila. ,,Skutečně je to tvůj kmotr, ale do odhalení tvého původu o tom sám nevěděl." vysvětlil. ,,Ostatní vždycky říkali, že se ke mně chová jako otec." vydechla. ,,V podstatě to je pravda. Skutečně má potřebu vynahradit ti dětství, kdy si přišla o matku, před tvým narozením ještě o otce. On se o tebe mohl postarat, ale Ministerstvo by to nedovolilo." usmál se na ní smutně. ,,Můj kmotr je váš vrah." zamumlala nepříjemně a upřela si hlavu o opěradlo. K jejímu překvapení se ředitel pobaveně zasmál a v očích mu zajiskřilo. ,,Drahá Isabello, tvá matka byla neobyčejně chytrá a já nepochybuji, že ty jsi také. Nedělej předčasný závěr a dívej se na to z více perspektiv." řekl moudře a Bella se napřímila. ,,Zase mluvíte v hádankách." obvinila ho. ,,Ne tak docela." opravil jí a než stihl pokračovat, někdo zaklepal na dveře.

,,Slečno, je čas na odjezd." promluvila mírně její kolejní profesorka a ona se k ní otočila. Bella přikývla, zvedla se a otočila se k portrétu. Ten byl však prázdný. ,,Byl by na vás hrdý." řekla profesorka hlasem který se jí třásl. Bella jí pohlédla do slzavých očí a poprvé jí viděla takhle. ,,Na vás také." usmála se laskavě a prošla kolem ní. Slyšela ještě, jak se zhluboka nadechla a poté se nechala schody až dolů.