O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Dejzr má narozeniny

Milé děti, povím vám krásnou pohádku o jednom patlákovi. Jmenoval se Mattem, ale protože miloval růžovou a svojí krásnou růžovou mikinu skoro nesundal, začali mu všichni říkat Růžová Karkulka.
Úžasná přezdívka že? Taky si myslím.
Růžová Karkulka bydlela v domečku u lesa. Velmi často k ní na návštěvu chodil Vitaa (vlastně tam skoro bydlel), protože se o sebe Karkulka úplně neuměla postarat. Řekněme, že kdykoliv si chtěla něco uvařit, podpálila kuchyň. Možná si říkáte že si jídlo mohla objednávat. No, zkoušela to, ale kurýři co jí jídlo měli přinést, někam vždycky záhadně zmizeli a nebo Karkulčin domeček za boha nemohli najít. No tak jí zachraňoval Vitaa, který sice nevařil úplně dobře, ale jíst se to dalo a kuchyň u toho nepodpaloval, takže cajk.

Jednoho slunečného dopoledne Vitaa vařil oběd a u toho si pískal nějakou náhodnou melodii. Melodie, kterou si pískal mu připomněla jednu velmi zajímavou věc. Hned jak ho ta věc trkla do hlavy, přestal vařit a rozběhl se ke Karkulce do pokoje. Bez zaklepání vešel dovnitř a spustil:

„He hej víš na co jsme zapomněli?“
Karkulka hrála Minecraft a měla sluchátka, takže Vitu vůbec nevnímala.
Vitaa se zamračil a šel ke Karkulce blíž. Strhnul jí sluchátka a shodil jí ze židle.
„Víš na co jsme zapomněli?!“ zařval.
Karkulka se na něj vyjeveně podívala a zvedla se.

„Ty vole, ti jebe nebo co? Ne, nevím na co jsme zapomněli,“ řekla otráveně a čekala na to co jí Vitaa odpoví.

„Dejr má dneska narozeniny tupče.“
Karkulka se plácla do čela. „Ježiš ajo. Co budeme dělat? Tohle je v hajzlu.“
Vitaa začal po pokoji chodit do kolečka a přemýšlel.

„Noo," začal, „Já žeo vařím oběd tak bys mu to mohl zanést a já bych mu mezitím koupil dárek. Fuck!"Zanadával, „Já mám vlastně na plotně oběd!“ zahučel a odběhl do kuchyně.

Karkulka jen zavrtěla hlavou. „To je debílek ten kluk,“ řekla, vypla Minecraft a šla za ním.

„Hej, takže to uděláme tak jak jsem říkal před chvílí. Ty doneseš jídlo a já koupím dárek a přijdu za váma," oznamoval Vitaa a Karkulka jen přikyvovala hlavou.

„Fajn," řekla a šla si obout boty a vzít si mobil. Ten už jen čekala na Vitu až dovaří a mohla vyrazit.

Za chvíli Vitaa konečně dovařil a oběd podal Karkulce. Ta ho hodila do batohu, nasadila si ružovou kapuci a rozešla se do lesa. Dejzr totiž bydlel za ním, v takovém málem domečku kde jste sotva chytli signál.

„A neztrať se!“ zavolal za ní ještě Vitaa. „To by ještě scházelo."

Karkulka se otočila a zamávala. „Prosimtě, však je to po cestě, to zvládnu,“ zavolala nazpátek a vyrazila.

Karkulka si nasadila sluchátka, prohlížela si les a kopala do šutrů na cestě. Byla to celkem fajn procházka.
Jenomže jak měla sluchátka, tak si nevšimla že se za ní někdo plíží. Ten někdo se ke Karkulce přiblížil jak to jen šlo a pak jí picnul baseballkou do hlavy. Karkulka okamžitě upadla do bezvědomí.

∆∆∆∆

Hmmm kdo by mohl být ten neznámý, který Karkulku picnul? Dozvíte se v další kapitole. Nejspíš..... :DD