O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Poklad na konci duhy

„Ty idiote co řveš?! To nevíš že v lese se kurva nekřičí?” křikl Vitaa po Dominikovi když ho doběhl na cestě. Ti dva po lese běhali jako šílení a házeli po sobě všechno možné. Už ani nevěděli kdo chtěl koho zabít první.

„Vím, ale to zvíře mě chtělo rozsápat na kusy! Chápeš to? Na kusy!” panikařil Dominik a už chtěl vylézt na nejbližší strom, jenomže Vitaa ho zarazil.

„Počkej počkej, jaký zvíře sakra?” podivil se a hodil po něm nechápavý výraz.

„To ze křoví! Něco tam šustilo.”

„Tak to jsem byl asi já. Sorry, nechtěl jsem nikoho záměrně vyděsit,” ozval se za nimi jim docela známý hlas. Dominik je ovšem patlák a nepoznal ho, takže vyjekl a schoval se za Vitu.

Ten známý hlas patřil Vetusovi, který teď se svou krosnou na zádech stál jako zmatený kůl v plotě.

„Prosimtě toho si nevšímej, on je jenom dement,” protočil očima Vitaa a odstoupil, aby byl Dominik vidět.
„A co tu vůbec pohledáváš v takových končinách s tou obrovskou krávou na zádech?”

„No, zdrhám,” usmál se Vetus.

„Před nějakým zvířetem že jo?!” zahučel Dominik a radši sklapl když po něm Vitaa hodil vražedný pohled.

„Ne, před Morrym. Ten tyran se Matyášovi a Samovi chce pomstít, tak jsem vzal roha a šel je varovat. Jenomže trochu jsem se ztratil a švihl to přes křoví...a teď jsem tady, no. Nevíte kde bych ty dva našel?”

„Náhodou víme,” zazubil se Vitaa. „Asi máme dalšího nájemníka tyvole. Nevadí, no tak pojď s náma.” Vitaa lehce Dominika kopl do holeně a společně Vetuse zavedli k jejich domečku.

Karkulka se Samem se mezitím zvedli z té mokré trávy a už se chtěli jít podívat, co to bylo v lese za křik, jenomže pak uviděli Dominika a Vitu a bylo jim to hned jasné.

„...Hele, pozri, Vetus ide s nimi,” řekl Samo potichu protože nevěděl co má říct a to ticho mezi nimi bylo nesnesitelné.

„Nicee,” odpověděla Karkulka a nervózně se usmála. Potom zase oba dva mlčeli a čuměli do země.

„Nemali by sme ísť dovnútra tiež? Už je trocha zima a-” Samo přestal mluvit když se Karkulčina ruka otřela o tu jeho. Rozhodně to nebylo omylem.

Kámo tohle ti nestačí přece. Chytni ho za tu ruku ne? Ty jsi strašnej...

Už zas ten vnitřní hlas, pomyslela si Karkulka.
Asi má pravdu. Kurva. Už zase! Dobře Matyáši, vzchop se.

Samo Karkulku sledoval jak to jen ve tmě šlo a přemýšlel nad tím, co se jí asi honí hlavou.

Karkulka se odhodlala a vzala Samovu levou ruku do své pravé. Pak se na něj otočila a zase se mu zadívala do očí jako předtím.

Samovi se automaticky zase rozřinčel ten alarm v hlavě a začalo mu zvonit v uších. Tohle se mu ještě nikdy v životě nestalo a byl z toho dost nesvůj.
„Matyáš, vieš čo to-” ani nestihl dokončit svojí myšlenku, protože se k němu Karkulka přiblížila a udělala to, co jí předtím překazil Dominik a jeho křik. Konečně ho políbila. Bylo to pro ní jako - počkejte autor nemůže najít ten správný výraz... Jako bagr v koupelně? Ne, to nedává smysl. Jako kdyby právě našla poklad na konci duhy. Ano. Samovy rty byly měkké jako mráček až se z toho Karkulce zamotala hlava. Po chvilce se rozhodla se odtáhnout, a podívala se na Sama s kapku vyděšeným výrazem, protože tímhle mohla všechno úplně pokazit.

Samo na ní chvíli nepřítomně koukal s nasazeným poker facem, ale pak Karkulku chytil za zátylek, aby jí donutil se trochu snížit a znovu jejich rty spojil. Nevěděl, jestli je to dobře nebo ne, ale nehodlal s tím přestat. Nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že zažije takové klišé jako líbání pod širým nebem plným hvězd, ale ani trochu si nestěžoval.

∆∆∆∆

Here ya go :D