O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Růžová mikina is back

Morry se Samem se mlátili, vrčeli, kopali do sebe a Samo Morrymu dokonce natrhl triko. Autorovi to připomínalo rvačky jeho spolužáků na prvním stupni ve třetí třídě.

„Pusť!“ vyjekl Samo když ho Morry zatahal za vlasy. Nějak se vyškubl a přešel ke zdi o kterou se opřel. Vypadal jako že hodí šavli a Morry už si začínal myslet že vyhrál, ale pak se Samo vzchopil a proti Morrymu se rozběhl a dal mu pěstí do břicha. Morryho to dopálilo a jednu Samovi vrazil do oka. Ten rychle popadl Morryho ruku a než se stačil vyškubnout, rafl ho jak nejsilněji to dovedl. Morry nelidsky zavrčel a za svojí ruku se chytil.

„Já ti dám! Dostaneš náhubek až tě zkrotím!“ zařval výhružně.

Samo se chytil za levé oko a potichu si pro sebe zaklel. To bude poriadny monokel, pomyslel si a pak se proti Morrymu znovu rozběhl.

Karkulka to sledovala s pusou dokořán a chtěla nějak zasáhnout, pak si ale uvědomila že je úplně levá, a tak nenápadně přešla k Vetusovi, který držel její milovanou mikinu.

„Čus,“ začala nějak konverzaci když si vedle něj stoupla.

Vetus zvedl hlavu a kývl na pozdrav. „Zdar. Chceš svojí mikinu co?” zeptal se rovnou, protože mu došlo o co Karkulce jde.

„Hm, ani nevíš jak,“ odpověděla mu smutně a zasněně se na mikinu podívala.

Vetus pocítil lítost, a tak Karkulce růžovou mikinu podal. „Určitě ti na ní hodně záleží. Já to chápu. Mám to se svýma figurkama stejně,“ řekl a pokusil se o úsměv.

Karkulka ji rychle popadla a přetáhla si jí přes hlavu. Potom objala sama sebe a šťastně vyskočila. „Díky!”

Vetus mávl rukou. „Jasný.“

„Hele asi bychom ty dva rváče měli odtrhnout,” změnila téma Karkulka. „Nechci aby se Samkovi stalo něco vážnějšího..”

„Jo máš pravdu,” souhlasil s ní Vetus. „Hoši odpískejte to!“ Když se mu nedostalo žádné odpovědi, protočil panenkami a přiběhl k nim. Mávl rukou, aby přišla Karkulka z ním. Ta se z ním hned vydala, a společně ty dva rváče nějak odtrhli.

Karkulka držela Sama a Vetus zase Morryho. Morry vrčel a vypadal jako nějaký býk po zápasu. Samo vypadal úplně vyčerpaně a hotově. Na levém oku už se mu vybarvoval monokl a na rukou se mu leskla krev. Kdo ví čí byla.

Vetus zamával na Karkulku a Sama, a posunky jim začal naznačovat, aby co nejrychleji vypadli. Morry k nim stál zády, takže na ně momentálně neviděl.

Karkulka kývla, chytla Sama za ramena a pomohla mu odejít. Ještě zamávala Vetusovi, a pak vyšli. Když se dostali ven na světlo, všimla si Karkulka toho, jak zřízeně Samo vypadá.

„Wow, žiješ Samko?” zeptala se starostlivě.

Samo jen kývl a svalil se do trávy.

Karkulka si k němu klekla a prohrábla mu vlasy. „Nevypadáš tak. Nechceš si jít domů odpočinout?”
Samo neodpověděl a zavřel oči. Vypadal jako by právě skapal a to Karkulku pořádně vyděsilo. „Samo! Samoo. Sakra! Co teď? Nepanikař nepanikař! To nejde! Musím panikařit!”
Karkulka Sama nějak vzala do náruče a vyšla  po cestě, o které si byla jistá že vede k Dejzrovi domů. Přála si aby už tam byli, protože Samo nebyl úplně nejlehčí.
„Prosím že jsi neumřel..” zašeptala a šla jak nejrychleji to se Samem v náručí šlo.

∆∆∆∆

„Notaak, Jackie, chceš salámek?” lákal Vitaa se salámem v ruce když klečel před šedou kočkou, která se ze svého původního místa vůbec nehnula.

Dominik stál za ním a vrtěl hlavou. „No taak, ta ti nic neřekne.”

„Ale mohla by mě někam zavést.”

„Jo jasně, to určitě.”

Vitaa se zvedl a stoupl si před Dominika. „Jestli mi nevěříš, tak nevěř, ale já to mám- U svatýho Gejmra! Koukni!” zvolal najednou a donutil Dominika se otočit.

„To je Matyáš?!” nevěřil svým očím Domino.

„A Samo!”

„Vidíš a ty jsi říkal že nic nezjistíme když nevyjdeme z domu,” zavtipkoval Dominik a vydal se s Vitou za nimi.