O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Co když nezůstane jenom u nádobí?

„Zdar.” To bylo jediné slovo na které se momentálně Karkulka zmohla. Usmát se také dokázala, ale bylo to tak automatické, že si to ani neuvědomovala. Ona si ostatně spoustu věcí neuvědomovala, a o těch, které ano, složitě přemýšlela a nevnímala, jestli na ni někdo mluvil.

„Hej! Hej retarde vnímáš?” zahučel jí Dominik u hlavy, jenomže ona pořád nic.
„Ten je myšlenkama někde na Marsu,” podotkl když Karkulce mával rukou před očima, které měla od koukání do blba úplně zavlhlé.

Samo zvedl zrak od koberce a na Karkulku se zahleděl. Zkoumal očima každý její detail, mohl by to dělat pořád, kdyby ho nikdo nerušil. Jako například Vetus.

„Dneska má být hezky,” prolomil ticho, aby nějak začal konverzaci. Při tom švihl pohledem po Vitovi, který vedle něj stál a houpal se znuděně na patách.

„Jojo, přímo nádherně. Jakože má pařit sluníčko, ale tak v lese by mohlo bejt fajn,” přidal ke konverzaci Vitaa a mrkl na Dominika.

„Přesně! A po dešti rostou houbičky, zašklebil se Domino a promnul si ruce.

„A do frasa!” vykřikl Samo když si díky klukům uvědomil jednu pro něj velmi důležitou věc. Dvakrát zamrkal když na něj všichni spočinuli zrakem. Tentokrát i Karkulka, která jako by se probudila z tranzu.
„Uh- prepáčte, ja len, teraz som si spomenul že mám prácu, a po tej búrke mohly spadnúť nejaké stromy alebo vetve do cesty, takže...musím ísť,” vysvětlil a pomalu se začal zvedat.

„A co kdyby šel Matty s tebou?” navrhl Vitaa a zkřížil ruce na prsou. Věděl že se jen musí popostrčit, a ono to nějak dopadne.

Karkulka se na Vitu naštvaně podívala.
„Já umím mluvit sám!....Co kdybych šel s tebou?” zeptala se v podstatě na to samé a pousmála se.

„Prečo nie...predsa len tu nikde nevidím Jackie, takže by sa mi pravá ruka hodila, no...”

„Super, tak to abyste vyrazili hned že jo! A mohli byste nasbírat houby, když už tam budete, a taky si hezky promluvit. Zdlouhavě,” vyhrkl rychle Dominik, chytl Karkulku za kapucu a dotáhl ji ke dveřím.

„Chodit taky umím!” vyštěkla Karkulka a kapuci si pěkně upravila.

„To jsi velkej kluk. A bez hub se nám nevracejte.”

„Dejzre co máš s těma houbama furt?” zaťukal si na čelo Vitaa.

„Moje máma vždycky říkala, že houbičky podporují hezký spaní.”

„Asi myslela trochu jiný..”

∆∆∆∆

Samo s Karkulkou se tedy vydali na obchůzku po lese. Prvních pár metrů mlčeli a jen tak po sobě házeli pohledy. Pokaždé když se jejich oči střetli tak se usmáli a pak to celé zase začalo znovu. Karkulka se ale po chvilce sebrala a zabila tu celkem trapnou atmosféru tím, že začala konverzaci.
„Slyšel jsem, že hraješ Minecraft v reálným světě.”

Samo vykulil oči. „Vitaa ti povedal že som boxoval to toho stromu, že?”

„Možná... ale musí to být uklidňující,” zasmála se Karkulka.

„Vážne je, len ťa pak bolí ruky.”

„Vem si blok vlny, to zmírní bolest.”

Tohle Sama rozesmálo. „A kde zoberieš ovcu uprostred lesa?”

„Tak já nevím, v inventáři? Koukej, já mám v kapse spoustu žmolků.” Karkulka zašátrala v kapse od své mikiny a vytáhla spoustu malých růžových bavlněných kuliček, které rozhodně nebyly vlna.

„Ale veď to je bavlna. Tá na ovciach neroste, to je rastlina.”

Karkulka kývla. „Tak to jsem asi dement no,” usmála se a donutila tím Sama, aby udělal to samé.

„Ja už som si asi zvykol.”

„Budeš si asi muset zvykat víc, kdybys se mnou nějakou náhodou trávil víc času, heh.”

„Vieš na čo by som si chcel zvyknúť viac?”

„Na co?”

Samo Karkulce odpověděl, ale trochu jinak než očekávala, ne, že by si na to stěžovala. Zastavil krok, chytil ji za mikinu a daroval jí krátký, ale zato sladký polibek.

Karkulka zůstala stát jako opařená než byla schopná něco říct.
„....Na to bych si taky rád zvyknul. A- třeba z toho udělal každodenní činnost... chápeš. Jako třeba- třeba-”

„Umývanie riadu,” doplnil ho Samo a začal kreslit špičkou boty do hlíny.

„Přesně tak....ale zase bychom museli vymyslet co jsme.”

„Dvaja ľudia ktorí sa chcú zlepšiť v- umývaní riadu.”

„A co když nezůstane jenom u nádobí?” Karkulka se chtěla kvůli té metafoře smát, ale udržela to.

Samovi tváře se začínaly trochu připalovat a polilo ho horko, takže si vyhrnul rukávy.
„No tak- to nepôjde. Možno keby som ťa pozýval na schôdzku, upevnili by sme vzťah a možno mohli kúpiť umývačku. Nie, počkaj to nedáva zmysel,” zasmál se nervózně Samo, ale pak mu došlo jak vyzněl.
„Myslím tu umývačku. To s tou schôdzkou som- myslel vážne..” řekl potichu a ruce se mu začaly solidně třást.
„Č-čo by si na to povedal?”

Karkulka si toho všimla a chytla je do svých.
„Jenom to že mám chuť po tobě hodit špinavej talíř,” usmála se a tentokrát to byla ona co mu darovala polibek.