O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Dúfam že nie

I po týdnu plném válení se v posteli, nepřítomném sledování věcí, náhlých přepadů pláče a koukáním na dětské pohádky, se Karkulčina nálada vůbec nezměnila. Všichni ji říkali že to přejde, jenomže ona jim nevěřila. Ani se jí po tom všem nechtělo jet na ten výlet do Ameriky. Chtěla se někde zakopat zaživa a zůstat tam, jenže Dominik s Vitou do ní pořád hučeli že si takovou příležitost nesmí nechat ujít jenom kvůli tomu, že si prošla rozchodem, tak se nechala přemluvit. Částečně.

„Já jsem tomu vztahu stejně tak nevěřil," nadhodil Dominik s pokrčenými rameny.

„Tak teď jsi mu fakt pomohl," zamračil se Vitaa a pro jistotu svého kamaráda který neumí držet jazyk za zuby nakopl do holeně.

„Jenom říkám co si myslím!"

„Radši si nic nemysli."
Vitaa už si Domina radši přestal všímat a kleknul si ke Karkulce, která s koleny přitaženými k tělu seděla na zemi v předsíni vedle zbaleného plastem potaženého kufru.
„Vážně nechceš abychom tě do tý Bratislavi doprovodili?"

Karkulka záporně zavrtěla hlavou.
„Vždyť byste jeli jenom tam a zpátky jenom kvůli tomu abyste mi zamávali ze břehu. To můžete udělat i doma. A bez břehu."
Hned na to se chytila kufru a zvedla se. Už byl nejvyšší čas vyrazit.

„Zkus něco nevyvést," zakřenil se Vitaa.

„A bez suvenýrů pro nás se nevracej," přidal se Dominik. Vitaa už ho chtěl zase nakopnout, ale bylo mu jasné že ho změnit nedokáže.

Karkulka lehce přikývla a oba kluky pevně objala.
„Tak se tu mějte," povzdechla si a vydala se i s kufrem ke svému autu.

„Ty taky!"

„A pošli nám pohled ty debílku. A na toho Slováka zapomeň. Čaau!"

Karkulka se nad Dominikovou řečí pousmála. Přece jen je škoda že jede sama.

∆∆∆∆

Věřte tomu či ne, ale Karkulka se cestou do Bratislavi dokázala ztratit. Zkrátka odbočila na nesprávném exitu, z toho se hned nestřílí, jenomže díky tomu skoro svojí plavbu nestihla. Než se dostala do přístavu a vystála si frontu na zkontrolování lístků, už loď skoro vyplouvala. Bylo to o fous, o opravdu maličký fousek.

„Hah, Tetanus, to je teda název lodi za všechny prachy. Vždyť já přece proti Tetanu očkovanej jsem no ne?" pokusila se Karkulka o vtip, aby nějak odlehčila situaci ve frontě, která byla snad delší než ta, co byla na Václavském náměstí v den otevření Primarku v Praze. Ostatním cestujícím se to úplně nezamlouvalo, a kapitánovi lodi, který musel kontrolovat palubní lístky už vůbec ne.

„Můžu vám zkontrolovat ten lístek, pane?" zeptal se poněkud otráveně.

„Jasně, jasně, pardon, hned to bude," zamumlala Karkulka rychle při šmátrání po kapsách. Lístek sice našla, akorát jí upadl a větříček tomu dvakrát nepomohl, protože jako naschvál zafoukal a odnesl ho tak dvacet metrů od fronty. Karkulka si povzdechla, vyšla z fronty úplně a smířila se s tím, že ji bude muset vystát znovu. Pro neposlušný lístek si došla, rychle ho popadla a zmačkaný, přesto pořád platný ho strčila do kapsy. Myslela si že už ji nic jiného nestojí v cestě, to se ale šeredně zmýlila. V davu totiž spatřila jí velice známý obličej.

„Samo?" podivila se a pro jistotu si promnula oči, protože tomu nechtěla uvěřit. Osoba jejíž jméno vyřkla se na ni letmo podívala, a bylo vidět že neví jestli má zamířit k ní nebo vzít roha.
„Samo!" vykřikla Karkulka teď už s jistotou že to Samo vážně je, rázem zapomněla na to co ji na srdce kladl Dominik a rozběhla se za ním. Těsně před ním se zastavila a udělala si rozumný distanc. Samo nic neříkal, jen vnitřně bojoval se slzami, které se chtěly prodrat na povrch.
„Co-co tady děláš?"

„No, ja- šiel som navštíviť svoju rodinu."

„Ale tvoje rodina v Bratislavě nebydlí, ne?"

Samo se zhluboka nadechl. Už zase se mu vrátila příšerná nervozita. Z patra mluvit neuměl.
„To- máš pravdu. Ja-"

„Rád tě vidím," přerušila ho Karkulka a smutně se na něj usmála.

„To určite," zamumlal Samo potichu.

„Samko já tomu nerozumím. Co se stalo? Vždyť nám bylo dobře."

„Spýtaj sa svojej snúbenice."
Samo se slzami pořád bojoval, a tohle mu nepomáhalo. Vlastně to neměl zapotřebí. Možná přijel až do Bratislavi aby Karkulku uviděl, ale teď mu došlo že to nemá cenu. Ještě ke všemu se mu vrátilo to co mu provedla. Nebo aspoň to co si myslel že mu provedla. Náhle se otočil a vydal se pryč. Karkulka ho však chytila za ruku.

„Sice nevím co to mělo znamenat, ale to není důležitý... uvidíme se ještě? Třeba když se vrátím?"

„...Ja dúfam že nie."

∆∆∆∆

Na Tetanus jsme velice pyšné, že Kallathie ? :DD