O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

V lese visí anděl

Po bouřce už nikde nebylo ani vidu ani slechu a sluníčko mělo spoustu práce s vysoušením země. Stihlo vysušit všechny skály, stromy a louky už do dopoldene, a bylo na sebe pyšné, ale jedna věc, respektive osoba, suchá nebyla. Morry. Ten retard se ani nepokoušel nikam před deštěm schovat, a mohl být rád, že na něj nespadl strom.

Když sluníčko vysvitlo, sebral se a vydal se hledat svůj dům. Za chůze měl na obličeji takový nepřítomný výraz a ruce měl sevřené v pěstích. Kličkoval mezi stromy a pod každým jeho krokem praskaly suché klacky. Člověk by se ho i lekl. Můžeme být rádi že nepotkal nějakého houbaře. Paprsky slunce prosvítaly skrze větve a snažily se Morryho usušit stejně jako přírodu kolem něj, ale to, že byl promoklý ho teď vůbec netížilo. Měl teď jinačí starosti. Například začínal mít hlad a štvalo ho, že neví kudy se dostat domů. Prostě šel rovnou za nosem, (mohl být rád že není Voldemort) a to, že narazil na pěšinu, mu dodalo trochu naděje. Po pěšince se mu aspoň líp šlapalo, a měl jistotu že aspoň nějam dojde. Teda, aspoň doufal.

Všude jenom nějaký zasraný stromy, proč je to tu tak stejný?? Strom, strom, pařez, strom, spadlej strom, ten psychouš kterýho jsem potkal včera, stro- WAIT WTF?

„Hej!” zavolal, aby se ujistil, že to není jen výplod jeho fantasie.

Člověk, kterého Morry viděl a který seděl na větvi jednoho stromu, zvedl hlavu od knihy kterou měl opřenou o kolena a navázal s Morrym oční kontakt. Zasalutoval mu a pak se ponořil zpátky do čtení.

Je to ten Stalker nebo co to říkala! Co tu sakra dělá?

„Takže to včera nebyl sen? A já už si říkal že jsem magor,” řekl si Morry.

„No magor jsi i beze mně. A kdo ví, třeba se ti tohle pořád zdá,” usmál se pro sebe autor a otočil stránku.

Morry přišel ke stromu na kterém autor seděl blíž a pozvedl obočí. „Co čteš?”

Autor zvedl ukazováček pravé ruky, aby naznačil, že nechce být rušen, protože je teď v knize zrovna zajímavá pasáž.

Morry se zamračil.
Proč tu vůbec ztrácím čas?! Pomyslel si, ale stejně neodešel, protože mu bylo jasné, že ten Stalker má něco v hlavě a mohl by mu pomoct s Vetusem.

„Knížku čtu, představ si to,” řekl po chvíli autor a knihu zavřel, protože věděl, že teď klid na čtení mít rozhodně nebude. Potom ji vzal a ukázal ji Morrymu tak, aby viděl na název.

„V lese visí anděl?” přečetl Morry a zamyslel se. „Ten anděl je určitě Vetus, že jo?”

Autor se plácl do čela. „Hele já nevím jestli jsi vůči Vetusovi tak přející, nebo jestli jsi úplně vypatlanej, ale podle toho slova visí, je celkem obvious že jde o oběšence.”

Morry mlčel a zamračil se ještě víc než předtím.

„Ale je to fakt super knížka,” dodal ještě autor a poklepal na její obal.

„Hm,” zabručel Morry. „Ale číst ji rozhodně nebudu. Nelíbí se mi jméno toho autora.”

Autor se zasmál nad tím, jak je Morry příšerně dětinský. „Samuel,” přečetl provokativně. „Co proti němu máš?” ve skutečnosti to tak nějak tušil, ale tohle ho bavilo.

Morry si odfrkl. „Co prej proti němu mám, no přece- a proč bych ti to jako měl říkat? Vždyť ani nevím jak se jmenuješ.”

„Regina Phalangeová,” natáhl ruku autor. „Teší mě.”

„Co to je za dementní jméno?”

„Takže jsi mi fakt uvěřil že se tak jmenuju? Hah.”

Morrymu už pomalu šla z uší pára. „A dost!” výkřikl a vytrhl autorovi knihu z ruky.

Autor se tvářil, že ho ani trochu nevyvedlo z míry, že mu Morry chmatá na knížku špinavýma prackama. „Když už jí máš v ruce, zahrajeme si hru.”

„Nehraju žádný idiotský hry!”

„Ale když si jí zahraješ, tak ti pomůžu s Vetusem,” zazubil se autor a začal houpat nohama.

Morry si nad tím povzdechl. „Fajn! Co mám dělat?”

„Nalistuj stranu 159 a první věta popisuje tvůj milostný život.” Autor se znovu zazubil.

„Můj co?” zeptal se Morry. „Ne, tohle neudělám!”

„Bude sranda, dělej, listuj!” zvýšil hlas autor.

Tak takový to je když tě někdo komanduje? No potěš koště..

Morry tedy nalistoval danou stranu a první větu nahlas přečetl.
„Teď se poptáme sousedů, zjistíme, jestli někdo něco neviděl.” Když to Morry dočetl, zavrčel. „To je ta nejdebilnější hra co jsem kdy hrál!” zařval a div knížku neroztrhl vejpůl.

Autor se oproti němu smál jak vyšinutý a málem sletěl ze stromu na kterém seděl.