O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

To je proti komárům

Od doby, co ji Samo pozval na večeři, nemůže na to Karkulka přestat myslet. Možná si říkáte že se těší a nemůže se dočkat, no z části je to pravda, ale mozek jí pořád připomíná slib, který rozhodně slíbit nechtěla. Když se totiž domlouvali na detailech, jako kdy půjdou a kam, nabídla se že můžou být u ní doma a že uvaří. Netuší proč to říkala, když vařit neumí a neví o tom absolutně nic. Už je to týden, osudný den se blíží a Karkulka je čím dál tím víc zoufalá.

„Proč jsi to říkal idiote?" opakoval jí pořád Vitaa když v kuchyni zadumaně chodil dokolečka.

„Já nevím! To samo," odpověděla mu Karkulka.

„No Samo tě k tomu asi těžko donutil."

„Ale já to myslel jinak- to není důležitý. Pomoz mi!"

„Hah, a jak ti asi tak pomůžeme my? Se na nás podívej," ozval se posměšně Dominik z gauče s plnou pusou sýrových křupek.

„Tebe jsem se neptal," zavrčela Karkulka a praštila hlavou o stůl. V téhle pozici zůstala a už nic dalšího neříkala, dokud se v kuchyni zničehonic neobjevil Vetus s řešením.

„Hele, vždyť Vitaa umí vařit celkem slušně, vpodstatě vám vždycky dělal takovou mamku, a to Samo přece neví ne?"

Karkulka pozvedla hlavu.
„Takže ty říkáš, že má uvařit Vitaa a já si z toho vezmu kredity?"

Vetus přikývl.
„Přesně."

Karkulce se radostně rozzářily oči.
„To je skvělej nápad. Díky," řekla a jako odměnu za tak skvělý nápad ho objala. Pro Vetuse to však žádná výhra moc nebyla, protože ho Karkulka přidusila.

„Počkat, počkat počkat," přerušil jejich plánování Vitaa, „ale se mnou se o tom nikdo nebavil!"

∆∆∆∆

Nakonec se Karkulce podařilo Vitu přemluvit, aby ji vytáhl z kaše a uvařil.

„A co to vůbec vařím?" zeptala se zvědavě Karkulka a nakoukla do trouby. Vitaa ji však zastavil a praštil přes prsty utěrkou.

„Hleď si svýho, jo?"

„Ale-"

„Mazej z kuchyně, nebo budeš k večeři ty a Samovi řeknu, že jsi jel do exilu."

„Ugh, fajn."

∆∆∆∆

U Karkulčiných dveří zazvonil zvonek, který ostře prořízl ticho, co u ní doma momentálně vládlo. Byla dost nervózní, ani nevěděla z čeho. Bleskurychle ke dveřím doběhla a otevřela je.
„Ahoj," řekla se zářivým úsměvem když před sebou spatřila Sama. Měl na sobě světle modrou košili s motýlkem, a vypadal úplně, ale úplně jinak. Nemyslím ve zlém samozřejmě.

„Čauko," pozdravil potichu a díval se spíš do země než kamkoliv jinam.
„Vieš, neviem ako by som sa teraz mal správať.."

„Mohli bychom začít tím, že půjdem dovnitř."

Samo plaše pozvedl koutek.
„To je akože dobrý nápad."

„Že jo?" Karkulka se usmála, bez rozmýšlení vtáhla Sama do domu, zabouchla dveře a pro jistotu je ještě zamkla. Věděla totiž, že tři nejmenování křeni by je mohli chtít sledovat a že jsou teď někde venku a čekají. Jenomže to Samo nevěděl, takže nad tím zděšeně vykulil oči.

„Č-čo to-"

„To je proti komárům!" vyhrkla rychle Karkulka, protože jí došlo že to mohlo vypadat kapku děsivě.

„A- komári si vedia otvoriť?"

„No- já jsem myslel- chtěl jsem říct proti zlodějům. Jo, je jich tu plno."

„Jasne."

„Víš co? Půjdem teď ke stolu a zapomenem na to."

„Ďalší dobrý nápad.."

Oba se tedy přesunuli do obývacího pokoje, kde bylo takové příjemné přítmí. Ani ne moc tma nebo světlo, prostě tak akorát. Nedaleko pod lustrem stál na Karkulčiny poměry pěkně prostřený stůl a pro správnou atmosféru Karkulka pustila hodně potichu nějaký náhodný decentní playlist ze Spotify. Když se Samo uvelebil na židli, zmizela na chvilku v kuchyni, aby mohla přinést to mistrovské dílo co uvařil Vitaa, ke stolu. Oba dva byli celý večer ostýchaví a spíš tiší. Ne že by nemluvili vůbec, ale v Prostřenu by to plusové body rozhodně neznamenalo. Ještě že jim to tak vyhovovalo. K večeři měli k pití červené víno, nechlastali ho po flaškách, to ne, ale něco málo tam bylo.

„Neviem ako si to urobil, ale tá večera bola úžasná." Kdyby jen Samo věděl že teď chválí Vitu.

Karkulka se zářivě usmála a měla co dělat, aby nevyprskla smíchy.
„Děkuju, to víš léta praxe," řekla a odsunula talíř doprostřed stolu.

Samo ji napodobil.
„No..a čo teraz?"

Karkulka se samolibě zašklebila.
„Můžem jít třeba ke gauči." Hned se zvedla ze židle, přešla k Samovi a pomohla mu se též zvednout. Chytila ho za ruce a hluboce se mu zadívala do očí.

Samo ten pohled na Karkulku takhle zblízka naprosto rozebral. Vydal se směrem ke gauči, ale zírat nepřestal, takže hrozilo že zakopne. Ještě že není takový nešika.
„A..čo tam?"

„No, to já- nevím."

„Mohol by som ti poďakovať za večeru," zašeptal Samo a hned na to Karkulku chytil vzadu za hlavou a přitáhl si ji do hlubokého polibku.

Tu jako by právě praštil elektrický proud. Chvilku byla v šoku, ale pak se nechala unést a povalila Sama na gauč, který se teď rozhodně hodil. Tam ve své činnosti pomalu nabírající na intenzitě pokračovali.

„Vieš, som rád, že sme konečne sami bez chalanov," řekl potichu Samo když se na chvíli odtrhl.

„To já taky," zapředla Karkulka a znova se do toho opřela.

„No tak jako promiň," zabručel Dominik uraženě z kuchyně když vylezl ze své skrýše. Vitaa ho však hned stáhl zpátky.

„Drž hubu!"

∆∆∆∆

I was cringing while writing this, takže doufám že se to aspoň někomu bude líbit :D