O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Ohýnek

Samo sesbíral všechnu svou odvahu a po dvaceti minutách konečně vylezl z koupelny. Pomalými kroky došel do obývacího pokoje a pozdravil Dominika s Vitalijem, kteří teď argumentovali o pavoucích.

„Reálně, co ti na nich tak vadí? Vždyť jsou malí a roztomilí! A zabíjejí ty otravný mouchy. Jsou to hrdinové,” argumentoval Vitaa.

Domino nad tím zavrtěl hlavou. „Jsou to svině. Ukážou se ti na pár sekund, pak zmizí a ty musíš celou dobu žít ve stresu, jestli je náhodou nemáš na sobě!” řekl důrazně a otřásl se nad představou pavouka ve vlasech.

Samo stál opodál a ani nemukl. Celkem mu vyhovovalo že nic nemusí říkat a že může jenom poslouchat. Jeho idylka však brzy skončila, když ho oslovil Vitaa.

„A jak to máš s pavoukama ty, Samo?”

Myslivec pokrčil rameny. „Ani neviem. Nevadí mi, ale moja obľúbené zviera či čo to je to nie je.”

„Hah! Takže jsem v podstatě vyhrál!” zvolal Vitaa nadšeně a napřímil se co nejvíc to šlo.

Samo to úplně nepobral a vrhnul po něm nechápavý výraz. „A čo?”

Než Vitaa stačil odpovědět, předběhl ho Domino. „Ale nic nevyhrál, jenom je tu přesila lidí, kterým pavouci nevadí nebo z nich nemaj fóbii....s kým se to sakra bavím?!”

„Se samýma geniálníma lidma. Teda aspoň já jsem génius. Dostal jsem totiž nápad hoši!” ozvala se Karkulka z kuchyně a sebevědomě nakráčela do obývacího pokoje za ostatními. Málem se rozjebala o rám dveří, ale na poslední chvíli se vyhla.

„To zas bude něco,” zamumlal si pro sebe Dominik a doufal že to nebude něco ve stylu bunjee jumping bez lana.

Karkulka spráskla ruce a spustila: „Co kdybychom večer udělali ohýnek? To bude cool, ne?”

„Akože cool by to určite bolo, ale ja vás tu nechcem otravovať a už by som mohol ísť domov-”

„Žádný takový Samo. Odteď je tvůj domov tady,” odbyla ho hned Karkulka. Ani nevěřila tomu, že to řekla.

Samo vykulil oči a podíval se na Domina který se teď pořádně culil. Vitaa na tom byl dost podobně.

„Hele ohýnek klidně, ale ty se od něj budeš držet dál, Matyáši,” řekl Vitaa.

„A to jako prooč?”

„Protože ty a oheň rovná se katastrofa,” zazubil se Domino. Vitaa mu na to souhlasně přikývl.

Karkulka si povzdechla. „No fajn.”

∆∆∆∆

„Tyvole, zase špatně. Já se na to můžu vysrat!” zařval Morry, když už po lese s Vetusem bloudili na jeho vkus až moc dlouho. Dostali se až k vrcholu nějaké skály a absolutně netušili jak se tam dostali.

„Ale aspoň je tu výhled, ne?” snažil se myslet pozitivně Vetus a kochal se okolní krajinou. Pořádně už ho bolela čelist, jak se pořád usmíval a začínal toho mít dost. Kdyby měl trochu víc odvahy, tak Morryho z té skály na které stáli strčí.

„Koho zajímá nějakej zkurvenej výhled?! Jdem zpátky, už mě to nebaví.”

„....A- víš kudy?”

„Ale kurva už!” zaburácel Morry a hodil dolů ze skály nějaký kámen. Jeden mu nestačil, tak hodil další. A pak další a další....

Vetus si mezitím čistil brýle, a říkal si co tady vůbec dělá. Chtěl domů.

„Dělá už se zima,” podotkl Morry když ho házení kamenů přestalo bavit. „Nevíme jak domů..”

„A tím chceš jako říct... že tu zůstaneme přes noc?!” zděsil se Vetus nad tou představou. Co když bude Morry náměsíčný a shodí mě z té skály?! Co když nás sežerou vlci? Nebo přepadnou loupežníci? .... dobře, loupežníci asi ne, ale z Morryho mám strach, přemýšlel Vetus a pak mu svtilo.
No jo! Vždyť já mám v mobilu mapy! Až Morry usne, tak se zdejchnu. Já jsem geniální!
„Víš co? To zvládneme...”

„To jsi jinak rychle změnil názor. Nuže dobrá. Rozbijeme tábor!”  zavelel Morry a sedl si na pařez. „Co tam tak stojíš? Rozdělej oheň a vytáhni celtu!” (dobře... Budeme dělat,  že s sebou Vetus táhl krosnu plnou důležitých věcí a ne jenom zbraní, dobře? Fajn :D)

∆∆∆∆

Jenom upozornění...kdyby to nedávalo smysl, tak to bude asi hlavně tím, že jsem se pořádně praštila do hlavy a ještě jsem z toho dost zmattemená Soo :DD