O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Ve sklepě

Karkulka se začala pomalu probírat a otevřela oči. Tma. Všude jen tma. Už si začínala myslet že umřela. A co se vůbec stalo? Pomyslela si a mžourala do té tmy. Chtěla se zvednout, ale právě si uvědomila, že je svázaná silným provazem k židli. Povzdechla si a snažila se nějak vyprostit. Naštěstí byl ten člověk co jí svázal patlák a provaz pořádně neutáhl, takže se Karkulka vyprostila snadno. Hned jak byla volná, prohrábla svou bujnou kštici. V tu ránu sykla bolestí. Měla totiž na hlavě pořádnou bouli od té rány baseballkou.

„Uh proč zrovna já?“ zanaříkala a zvedla se ze židle. Kapku se jí zamotala hlava ale ustála to. Koukala kolem sebe jestli náhodou nezmerčí něco jiného než tmu. Všude jenom tmaa. Chtělo by to baterku, pomyslela si Karkulka a začala šmátrat po kapsách. „Kde mám mobil?!“ zpanikařila a dál po kapsách šmátrala.
„Kde mám kurva mobil?! Děláte si že mě srandu?!“ zanadávala a kopla do židle na které byla před chvílí svázaná.

„Ale notak,“ ozvala se nějaká neznámá bytost. Karkulka sebou trhla.Ten hlas jí
nějak povědomý. „Tady sprostě mluvit nebudeš,“ řekla ta bytost a podle zvuků se přibližovala. Podle odhadu byla od Karkulky asi tak dvacet metrů daleko.
Najednou se ozvala obrovská rána, protože náš neznámý o něco zakopl a natáhl se na zemi jak dlouhý tak široký.
„Uhh, zkurvenej sklep. Vetusi rozsviť!" Zařval a zvedl se.

Hah. Tak Vetus? No jasný. Morvesáci. Co ti po mě můžou sakra chtít? Pomyslela si Karkulka. „A pak kdo tady mluví sprostě..... Morry,“ řekla posměšně Karkulka a zkřížila ruce.

„Ale drž hubu,“ ohnal se po něm Morry a zhluboka se nadechl. „Vetusi co je s tím světlem?!“

Vetus za malou chvíli celý udýchaný přiběhl ale světla jsme se nedočkali. „Uhh- no- já- mám špatnou zprávu,“ vykoktával ze sebe Vetus a při tom chr
astil krabičkou zápalek.

Morrymu došlo co se stalo a skoro nelidsky zavrčel. „No to mi neříkej že nám zase vyjebli pojistky!“

Vetus škrtnul sirkou a zapálil svíčku. „Bohužel. Já jsem ti říkal ať je neprovokuješ.“

Ve sklepě se konečně trochu rozsvítilo a Karkulce se naskytl pohled na velmi vytočeného Morryho a Vetuse, který v jedné ruce  držel svíčku a v druhé zápalky.

„Dej to sem!“ zahučel Morry a vytrhl Vetusovi svíčku z ruky. Ovšem neuvědomil si, že z ní teče vosk a držel jí nakřivo, takže si polil ruku. Když se to stalo, zasyčel a svíčku pustil, takže sklep opět zalila tma.
„Idiote! Za to můžeš ty,“ zavrčel Morry a Vetus si povzdechl.

„Patláci jedni,“ ušklíbla se Karkulka a Morvesáci si uvědomili, proč vlastně v tom sklepě stojí.

„Ajo vlastně, Karkulka,“ zamumlal Vetus a znovu svíčku zapálil.

Morry se zlověstně usmál a přišel ke Karkulce blíž. „Zažiješ peklo za to co jsi nám udělal, kamaráde. Peklo!“

Karkulka hlasitě polkla a pozvedla obočí. „A co jsem vám jako proved?“

Morry se na Karkulku podíval jako kdyby spadla z višně. „Děláš si srandu? Ty nevíš? Tss Vetusi slyšíš to? On neví!“

Vetus pomalu vrtěl hlavou. „Hrůza,“ řekl. Kdo ví jestli to myslel sarkasticky nebo ne.

Morry dupl Karkulce na nohu a spustil. „KOPÍRUJEŠ NÁS TY RETARDE. CHÁPEŠ TO? TO SI NENECHÁME LÍBIT! PROSTĚ NE,“ zařval Morry tak, až padaly tašky se střechy. Karkulka málem ohluchla. Vetus byl na tom podobně.

„A kvůli tomu jste mě jebnuli do hlavy a zavřeli do sklepa?“ uchechtla se Karkulka a chtěla si vyhrnout rukávy na své mikině, jenomže nemohla. Mikinu na sobě neměla?! Cože? Tak kde je? Karkulka vyřešila oči a naštvaně se Morrymu podívala do očí.
„Kde je moje mikina?!“

Morry se zasmál a od Karkulky odstoupil. Došel k nějaké bedně a vytáhl něco růžového. Pak vzal Vetusovi sirky které měl v ruce zasmál se víc zlověstně. „My se ti pomstíme ty kopíráku jeden. A tou mikinou začneme.“
Karkulka si sedla na židli a vyjeveně koukala na svojí mikinu. Věděla že je pěkně v háji.