O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Vetřelec

Karkulka už nevěděla co má na palubě lodi dělat. Rosie nikde nebyla na dohled a ona už za dnešní odpoledne vyčerpala snad všechny činnosti, co běžně provozuje. Znuděné pozorování obzoru, znuděné válení se po stole, depresivní pozorování obzoru, pití caprisonne aby zapomněla, a náhlé přepady produkování tekutiny, kterou vyrábějí oči (zvláštní definice slz, nemyslíte?).

„Bože to nuda,” zaúpěla do stolu opřená o něj čelem.

„Tak si se mnou pojď hrát na tajný agenty,” vybafla na ni Rosie zezadu.
Tak tady je, kde byla celý odpoledne? Pomyslela si Karkulka.

„Nee, to zas dopadne jako minule. Ty budeš agent a já cokoliv se ti bude hodit. A koně ti znovu dělat nehodlám.”

„To je super nápad!” vykřikla Rosie radostně. Hned na to Karkulce vylezla na záda a zatahala za vlasy jako by ji tím chtěla řídit.
„Hyjé!”

„Jau! Vlasy z toho prosím vynech. Co by ti na to řekl tvůj táta? Mám ho zavolat?”
Karkulka ze donuceně zvedla od stolu a vyrazila po horní palubě na "projížďku".

Rosie nadšeně kopala nohama, což se jejímu koní nezamlouvalo ani trochu, a vlasy nepustila ani náhodou. Čím by pak řídila?
„Můj tatínek je rád že ode mě má klid a že mám koho otravovat,” zazubila se.

„Taky bych byl..”

∆∆∆∆

„Koukej koukej koukej koukej!” zvolal autor energicky ukazujíc kamsi za obzor. Pak ovšem zmerčil Sama snažícího se dostat se ze své mořské nemoci a nežádoucích účinků ležícího na zemi a vydal se za ním, protože vůbec nedával obzoru pozornost.
„Vstávej padavko,” zahučel a lehce ho nakopl.

„Proste ma tu nechaj zomrieť,” zaúpěl Samo slabounce. Zněl jako by měl právě na místě opravdu skapat.

Autor protočil očima, hodil po něm Ibalgin a za kapuci ho vytáhl na nohy.
„Čum more,” ukázal na obzor znovu.

„Hm, loď,” pokrčil Samo rameny.
„To je zvláštne takto na mori, či?”

„Hah, on neví, on fakt neví,” uchechtl se škodolibě autor.
„Aw, ty toho nevíš tolik, až mě to bolí.”

Samo se zamračil.
„Čo napríklad neviem?”

„To by bylo na dlouho. Anyway, ta loď je naše cílová destinace.”

„Stále neviem čo tam budeme robiť.”

„Je to tvůj výlet, dělej si co chceš.”

„Ahh, ja som ti nemal otvárat a mal som sa na tom lustri vážne obesiť.”

„To neříkej.”
Autor se zašklebil, a sotva co se dostali k plovoucímu cíli blíže, nadhodil so kotvu na provazu a vyšplhal na palubu. Naklonil se přes zábradlí a popostrčil Sama.
„Dělej, než se to urve a hodí tě to i s tou kocábkou do lodního šroubu.”

„Tomu sa hovorí motivácia...”

∆∆∆∆

„Rosie, víš co? Já si jdu lehnout. Bolí mě končetiny,” vydechla Karkulka když pustila Rosie na zem a prokřupla si záda.
„Už nejsem nejmladší.”

„Je ti dvacet. A jsou čtyři odpoledne,” skřížila ruce malá blondýna.

„...Ale taky mám nárok na odpolední odpočinek.”
Sotva to dopověděla, rychle se vydala do své kajuty, ještě než jí Rosie stačila odpovědět.

„Oni dneska nic nevydrží,” dodala si Rosie pro sebe a šla si hrát na agenty sama. Moc záživné to nebylo, běhat samotná po palubě, hned se to však změnilo, když letmo zahlédla Sama, který se právě škrábal přes zábradlí.
„Juuu, vetřelec!” vykřikla nadšeně a hned si ho běžela prohlédnout.
„Nebo pirát..dealer. Nebo mafián,” řekla když uviděla jeho černou mikinu s prostřední kapsou.

„No skvele. Ďaľší šikanátor. Bože ďakujem ti,” zabručel a dal se na druhou stranu. Rosie ho však nenechala a chytila ho za nohu.

„Vetřelce dál pustit nemůžu!”

„Hej! Pusti ma do frasa!”

„Nee.”

„Rosie!” ozval se z dálky hlubší hlas.
„Co jsem ti říkal? Stačí ti jeden. Pusť ho.”

„Ale tati. On je ve-”

„Rosie?”

„Nojoo.”
Nakonec Sama nedobrovolně pustila a zamávala mu.

Samuel si oddechl a konečně se rozhlédl kolem sebe. Tohle bude ještě zajímavé.

∆∆∆∆

terza_elias
ARE YOU HAPPY NOW MRS. DIKTATOR?