O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Hodně vysoko míříš

„No počkej počkej, Matyáši. Ty o tom nic nevíš?” podivil se Dominik a lehce otevřel pusu a pozvedl obočí na důkaz překvapení.

Karkulka pokrčila rameny. „Co bych měl vědět? Jediný co vím je, že mu ta mikina sluší,” řekla a zasněně Sama pozorovala. Přišla ke gauči trochu blíž a stála nad ním jako nějaký strážný anděl.

Domino s Vitou si stoupli vedle ní, každý z jedné strany, a tak tam stáli jako tři sudičky. Všichni mlčeli, stáli jak prkna a čekali na Samovo probuzení. Pak ale najednou Domino mávl rukou jako by měl v ruce kouzelnou hůlku a podíval se směrem k oknu.
„Já jsem ta sudička prvá, ze srdce přeju ti, ať tvoje zdraví trvá od teďka do-”

„Drž hubu!” okřikla ho Karkulka se smíchem a drkla do něj loktem.

Vitaa se taky zasmál a odkašlal si.
„Já jsem ta sudička druhá, která ti zavěští-”

„Jdi si věštit jinam!” zavrčela Karkulka a ukázala mu prostředníček.

„Věštit z karet kámo. Já budu druhá Jolanda!” vykřikl Dominik a vytáhl odněkud balíček s kartami. Nešel mu otevřít a nakonec ho rozsypal.

„Hodně vysoko míříš,” utrousil Vitaa.

Karkulka zavrtěla hlavou. „A budou tě vysílat na Barrandově? Úplně že: zavolej kdykoliv, stejně ti to nezvednu. Cena hovoru 108 Eur za minutu. Provozuje šarlatán s.r.o.”

Takhle to pokračovalo ještě nějakou chvíli, jenomže pak se vzbudil Samo a v obývacím pokoji najednou nastala úplně jiná atmosféra. Domino s Vitou stáli opodál, mlčeli a těšili se co nastane a Karkulka si klekla ke gauči.

„Šípková Růženka se probudila,” zašeptal Dominovi Vitaa a oba se tomu začali řehnit.

„Zdarec,” usmála se Karkulka zářivě.

Samo několikrát zamrkal a teprve si uvědomoval kde vlastně je. „Čauko,” opětoval jí úsměv a sedl si. „Ako dlho už tu vlastne si?”

Karkulka se podrbala na zátylku. „Nooo, dlouho ne, heh... No, a... Je pohodlná?”

„Kto?”

„No moje mikina přece.”

Samo nejdřív nechápal, ale když se na sebe podíval a uvědomil si co má vlastně na sobě, zpanikařil a vyskočil.
„Ehh, ja sa ospravedlňujem, asi som sa musiel pomýliť a vzít si ju omylom, keď ona bola tma a ja-” začal rychle vysvětlovat a čím dál tím víc rudnul. Karkulka ho přerušila.

„Hej, hej, Samko, to je v pohodě. Já to chápu, jenom... mě to zaskočilo, chápeš.”

„H-hej. Počkaj hneď ti ju vrátim,” řekl pohotově Samo a rychlostí blesku ze sebe mikinu sundal. Ale tím, jak to udělal rychle, se mu podařilo sundat i tričko co měl pod tím.

Tentokrát zrudla i Karkulka a vytřešila oči. Nemohla odtrhnout pohled (kdo by ho taky odtrhával v takovéhle situaci že).

Samo z toho byl úplně hotový a už se nezmohl ani na slovo. Tváře mu hořely a ruce se mu třásly, jak si připadal trapně. Popadl svoje tričko, rychle si ho oblékl, potom nějak podal mikinu Karkulce a zmizel v koupelně. Ta také neměla slov, tak jenom kývla hlavou jako poděkování a ten svůj růžový zázrak si přetáhla přes hlavu.

Domino s Vitou se opodál váleli smíchy a tiše (ehm) se o tom bavili.

„Kámo, to jsme měli natočit!” praštil pěstí do koberce Domino.

„Shiit, pravda, no tak příště,” odpověděl Vitaa skoro bez dechu.

„Žádný příště!” zavrhla Karkulka. „Tyvole,” řekla si pro sebe, „To musím jít ven vydýchat. Mějte se retardi, jdu se projít okolo domu!”

∆∆∆∆

„Jé, hele, veverka!” zvolal nadšeně Vetus a ukázal do koruny stromu. Docela v té přírodě zapomněl za jakou záminkou šli ven.

Morryho tohle vůbec nezajímalo. Šlo mu o jediné. O pomstu.
„No a co,” odfrkl si. „Tak jí ulov, aspoň budeš mít co k večeři.”

Vetus se zamračil a povzdechl si. „Tak nic..”

„Kurvadrát, ta GPS nefunguje!” zařval najednou Morry a praštil s GPSkou o strom.

„Protože nebyla zapnutá,” řekl s klidem Vetus a zvedl jí. „No a teď už nepůjde vůbec.”

„Za to můžeš ty!”

Vetus neměl chuť se hádat, tak jen kývl hlavou a dál sledoval svojí kamarádku veverku na stromě.

∆∆∆∆

Víte co je pro mě hrozná věc? Když jsem v lese a mravenci mi nalezou do sušenek. Protože kámo, já miluju mravenečky, jsou to moji dobří kamarádi, ale zároveň miluju jídlo a nesnáším dělení! A tak každýho toho mravence po jednom vždycky vyndám, popovídám si s ním a omluvím se mu že ty sušenky mít nemůže. A nejlepší je, když si sedím na tom pařezu a povídám si s těma mravencema, a najednou okolo projde třeba nějakej myslivec, co jde sázet stromky. Yo, takže až někdy v lese potkáte retarda se sušenkama co si povídá s mravencema, pravděpodobně to budu já :D