O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Eso v rukávu

„Ja nie som tak úplne mačka.."

„Jo jasně, já taky ne hele," uchechtla se Šmoulinka posměšně a nevěřícně zakroutila hlavou.

Jackie ji s nasazeným poker facem chytila za obojek a vtáhla do svého doupěte. Následně jí přirazila ke zdi a zavrčela:
„Ja si nerobím srandu."

Šmoulinka vytřeštila svoje zářivě žlutá kukadla.
„..Jak?"

„Ale nebudeš sa smiať."

„Nebudu."

„Sľubuješ?"

„Ano."

„Prísahaš na svoju paničku?"

„Už mi to řekni!"

„...Proste som ako profesorka McGonagallová z Harryho Pottera."
Jackie si před Šmoulinku sedla a způsobně si založila packy před sebe.
„Akože sa viem premeniť na človeka. Znie to idiotsky, ja viem."

Šmoulinka měla co dělat, aby svůj slib, že se smát nebude dodržela. Pořád si tak trochu myslela že kecá, to jí ale Jackie hned vyvrátila, protože provedla svou proměnu přímo před ní. Za moment před ní nestála kočka, nýbrž středně vysoká osoba se stejně triumfálním výrazem ve tváři jako Jackie v kočičí podobě. Z jejích očí šel přímo strach a vlasy si musela upravit, protože byly rozčepýřenější jak ptačí hnízdo.

Šmoulinka neměla slov a s polootevřenou tlamičkou Jackie pozorovala.
„To je- wow."
Na moc slov se nezmohla, ale můžeme být rádi že vůbec něco řekla.

„To čumíš," pousmála se Jackie a vyzvedla Šmoulinku do náruče.
„A teraz poď, musíme ťa to tiež naučiť. Bude to dlhý proces, ale stojí to za tú prácu."

„A proč vůbec?" zakňučela Šmoulinka, protože ji Jackie vyzvedla moc rychle.

„Lebo my, kamarátka, my zmeníme svet."

∆∆∆∆

Vetus běžel celou cestu od chvíle kdy se „rozloučil" s Morrym a nechal ho stát ve dveřích. Mířil přímo ke Karkulce domů, protože si dal dvě a dvě dohromady a tak nějak mu došlo, že právě tam teď všichni budou. Bez zaklepání vtrhl dovnitř jak neřízená střela a až teď si uvědomil že nemůže popadnout dech.

„Kam jsi zmizel?" vybafl na něj hned Dominik zpoza gauče na který se Vetus znaveně svalil.

„To- to je f-fuk," vydal ze sebe sípavě.
„Voduu."

Dominik přikývl a hned doběhl do kuchyně.
„Jasně, hned."
Popadl sklenici a naplnil ji ledově studenou kohoutkovou vodou. Ovšem nepodal ji Vetusovi přímo, protože mu jí prsknul do obličeje.

„C-co to sakra....děláš?" zeptal se ho Vetus zatímco si začal čistit své teď už mokré brýle.

„Chtěl jsi vodu ne?"

„Fajn, dojdu si pro ní sám."
Vetus se cestou do kuchyně vydýchával a přišla naprostá úleva když se konečně napil.
„A- kde máte vůbec ty dva?" zeptal se po úplném vysychání.

„V ložnici," ozval se Vitaa znuděným hlasem a sklouzl se z křesla na podlahu. Vážně se nudil, a celé ráno dělal bůhví co aby se zabavil. Třeba předabovával pohádky v televizi, která měla vypnutý zvuk.
„Jsou tam snad věky, nevím jestli se bát, být pyšnej, nebo je zabít."

„Ehm, chápu," přikývl Vetus empaticky.

Každý z nich si o tom co se nahoře děje myslí své, kdyby jenom věděli že Samo s Karkulkou hrají prší.

„Uhmm, berieš dve," vyskočil Samo nadšeně a praštil s esem o odhazovací balíček.

„Ne tak rychle, ty bereš čtyři," zazubila se Karkulka vítězně.

„Aká smola. Pre teba. Mám ďalšie eso, berieš šesť."

„Ale notaak, už to hrajem čtyři hodiny, a ani jednou jsem nevyhrál. Jak to děláš?"

„Ja som proste majster."

„A nebo já úplnej loser."

„Alebo oboje." Samo se pousmál když se Karkulka zamračila a agresivně hodila své karty o ostatní, a pomalu se k ní přisunul.
„Keď sa to naučíš hrať tak príď," zašeptal jí do ouška a už se začal zvedat, jenomže Karkulka ho chytila za zápěstí a uvěznila ho pod sebou (její oblíbená činnost jak koukám).

„Já chci odvetu," zavrčela a po Samovi se vrhla. Že z rukávu vytáhne takové eso vůbec nečekal, ale přizpůsobil se. A kdo ví kam by to zase došlo, kdyby se zespoda neozvala příšerná rána.

„More už zas. Není den kdy by něco nerozflákali. A vždycky si vyberou takovou dobu co- ughh."

„Treba rozbili stôl jestli vieš čo myslím."

Tohle Karkulku z neznámého důvodu rozesmálo, ale štvalo jí, že musí ložnici s tak skvělou atmosférou jakou tu měli, opustit. Se Samem za zády vyšla ze dveří a sotva sešli schody, spatřili Dominika, Vitu a Vetuse, kteří hned začali dělat jako že dělají něco důležitého jak je uviděli.

„Hah, budem to ignorovať, " prohlásil Samo hlasitě a prohrábl si vlasy.

„Díky!" zavolal na něj Vitaa z kuchyně co právě předstíral že něco hledá v rozbité lednici.

∆∆∆∆

Měli si zahrát bang...no nic, hope you enjoyed