O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Vezeme vám mléko

Ráno, zhruba tak v osm hodin, když už nepršelo a sluníčko vesele svítilo do oken, se Samo začínal probouzet, protože mu svítilo oné ostré sluneční světlo do očí. Doteď ležel na Karkulčině hrudi a tak nějak měl ruce obmotané okolo ní. Karkulka ležela pod ním na zádech, přičemž jednu ruku měla položenou na Samově boku a druhá jí ledabyle visela z gauče.

Když Samo otevřel oči a plně si uvědomil, na kom celou noc spal, začal v duchu panikařit a jeho obličej začal chytat rudou barvu. Hlasitě polknul a nepohnul se ani o milimetr. Nejspíš proto, že se mu na Karkulce dobře leželo a také proto, aby jí nevzbudil. Tak si tam jen tak ležel a nasával vůni Karkulčiny růžové mikiny, která kupodivu voněla, na to čím vším si prošla a že už pěknou dobu neviděla pračku.

„Aah tyvole já jsem skoro nespal,” ozval se najednou Dominik z chodby a podle všeho teď mířil do kuchyně, kam se dostane jedině přes obývák. Samo radši zavřel oči a dělal, že spí, aby s ním nemusel mluvit.

„No to mi povídej, ta bouřka byla strašná,” souhlasil s Dominikem Vitaa, který mířil hned za ním. Měl pořádné kruhy pod očima a na hlavě vrabčí hnízdo. Div se tam nějaký pták nezabydlel.

„Náhodou, mně se při bouřce spí dobře,” ozval se za nimi Vetus, který toho sice také moc nenaspal, ale kvůli bouřce to nebylo. Až do čtyř do rána přemýšlel nad různými scenériemi, co se mohly Morrymu venku přihodit, a uznejte, po takovém přemýšlení se spí špatně.

Místo odpovědi Vetus uslyšel Dominika pískat, jako kdyby viděl nějakého obrovského pavouka.

„Co ti zase jebe?” zeptal se za zívání Vitaa.

Domino se začal usmívat jako měsíček na hnoji a skákal nahoru dolů, jak byl najednou nadšený. Mezi námi zkušenými se tomu říká instant fangirling. Nadšeně doskákal k Vitovi a Vetusovi a dotáhl je do obýváku, kde Karkulka spala, a Samo spánek předstíral.

„Awh taky bych něco takovýho bral,” vydal ze sebe Vetus.

Vitaa nic neříkal a jenom se hrdě usmíval.

„Jak nám ten Matyáš rychle vyrostl,” řekl Domino a drkl do Vitalije loktem. „Jsem na něj hrdej.” Jak tohle Dominik, řekl, Vetus propukl v smích.
„Něco k smíchu Nikolasi?”

Vetus vdechl slinu a místo smíchu se začal dusit. „Ale nic. Uh- fuj, vůbec nic,” zakašlal.

Dominik pozvedl obočí. „Okay vzbudíme je,” ozval se najednou Vitaa, protože už to celé nemohl vydržet. „Domino, můžeš?”

Dominik přikývl a doběhl do svého pokoje pro megafon. Když se vrátil, zapl ho na nejvyšší hlasitost a spustil:
„Hooo, vezeme vám mléko, vezeme vám čerstvé mléko! Weeee doooo weee doooo weee doooo weeee-” Přestal křičet, když ho Vetus nakopl do holeně zleva a Vitaa z prava. Takový randál by snad probudil i mrtvého.

Karkulka to samozřejmě vzbudilo taky. Škubla sebou a sedla si, čímž donutila Sama, který na ní ještě před pár sekundami ležel, udělat to samé. Oba na sebe teď vyjeveně zírali a nic neříkali a nehýbali se.

Teprve až když si Samo uvědomil, že na Karkulce sedí obkročmo se rozhodl zvednout. Pomalu slezl, sedl si na druhý konec gauče a spojil ruce k sobě, skoro jako by se modlil.

Karkulka přitáhla nohy k sobě, chytila se za kolena a připitoměle se usmívala.

„Hah, to si ani nepopřejete dobrý ráno?” začal provokativně Vitaa a zašklebil se.

Karkulka se prudce otočila na ty tři retardy kteří stáli jenom pár metrů od gauče a vytřeštila oči. Až teď si uvědomila, co jí vzbudilo a že v obýváku není sama se Samem.

∆∆∆∆

Yo hello. Já mám strašnou tendenci všechno úplně příšerně natahovat, takže kdyby vás to začínalo nějak triggřit, tak klidně řekněte, já to cutnu :DDD