O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Stalker terapeut

Když Morry přestal nadávat a trochu se uklidnil, rozhlédl se kolem, aby zjistil co všechno mu tu Vetus nechal. Prakticky nic, jenom celtu na které ležel a deku. To Morryho znovu vytočilo, takže vzal celtu, smotal jí do koule a začal do ní zuřivě kopat.
Přitom si mlel pod vousy něco ve stylu že Vetuse zabije až ho příště uvidí.

Celou tuhle scénu sledovala jakási temná postava schovaná ve křoví opodál. Nevěřícně kroutila hlavou a něco si zapisovala do poznámek ve svém telefonu. Když dopsala, schovala mobil do kapsy, nasadila si kapuci a sluneční brýle (sice v nich není vidět ale vypadáš v nich víc jako mafián) a vydala se k Morrymu.
„Ten vztek bys měl krotit. Není to zdravý. Můžeš si i ublížit. A jsi si jistý že jsi jenom naštvaný? Hádám že ne,” spustila a zazubila se.

Morry se prudce otočil za sebe a kapku sebou trhl.
„Kdo kurva jsi a co po mně chceš?!” vyštěkl.

Oná postava se podrbala na zátylku. Nevěděla jak to vysvětlit. „No, totiž, já- já jsem autor. Vyprávím příběh o tobě a o lidech který znáš těm, kteří o to stojí a zajímá je jak to všechno dopadne.... jiným slovem jsem Stalker, ještě mám spojku, to je fuk!  Každopádně podle tvého chování usuzuju, že potřebuješ pomoct. Funguju i jako terapeut a-”

„Víš co sklapni!” zařval Morry. „Co to tu sakra meleš? A kde ses tu jako vzala? A vůbec! Proč se s tebou bavím? Nechceš třeba skočit tady z tý skály?”

„Moc otázek najednou. A není od tebe hezký takhle na mě řvát. Já jsem ti chtěla pomoct, vyslechnout tě a poradit ti jak dostat zpátky Vetuse, protože je na tobě vidět že o to stojíš, ale víš co? Zapomeň na to. Půjdu pomoct nějakýmu jinýmu paličákovi. Měj see,” řekl ještě celkem v klidu autor, zamával Morrymu a otočil se na podpatku (na teniskách xd).

Morry otevřel pusu dokořán.
„Hej ty! Jak víš o Vetusovi? Co to kurva- vrať se ty ignorante!”
Jeho křik byl marný. Ten retardovaný Stalker byl pryč a on byl zase sám. Donutilo ho to přemýšlet. Jako by už necítil jenom vztek, ale i lítost že Vetus utekl. Hlavou mu prolítlo jak se k němu za celou tu dobu choval a píchlo ho z toho u srdce ( nebo co tam má). To ale furt neměnilo jeho původní plán. Pomstít se Karkulce a Samovi.

∆∆∆∆

„Helemese kdo se nám vrátil!” zvolal Domino když Karkulka se Samem přišli dovnitř za ostatními. „Copak jste dělali, co?” zeptal se provokativně.

Samo se kapku začervenal a podíval se do země. Nebyl schopen slova.

Karkulka oproti němu byla nad věcí. „Bych se mohl zeptat na to samý. Kvůli vám nebyl ohýnek, ale to je fuk. Prostě jsme vás pomlouvali,” řekla bez jediné emoce. Pak si ale všimla Vetuse.
„No nazdaar! Co tu děláš ty koště?”

„Hele okupuju vás. A kdo je tu u tebe koště?” zahučel Vetus s úsměvem. Bylo na něm vidět že se cítí být volný jako pták co vyletěl že svého rodného hnízda.

„No kdo asi? Ty jsi koště. Kdybys byl Harry Potter, tak ani nepotřebuješ Nimbus!” Karkulka se začala svému vtipu smát jak vyšinutá, a ostatní se k ní přidali.

„Hele vy košťata. Hodil jsem do trouby pizzu, jenom abyste věděli,” oznámil najednou Vitaa který se teď zrovna vracel z kuchyně.

„Jo, aspoň budeme vědět co způsobilo ten požár až tu začne hořet,” utrousil Domino, načež ho Vitaa sjel pohledem.

„No tak to bychom měli něco pustit ne? K pizze je nejlepší film,” navrhla Karkulka.

Vetus hned souhlasil. „Co nějakou Disneyovku?” zeptal se horlivě a začal skákat.

„Hlavne aby to nebol horror,” řekl Samo a došel ke gauči, na jehož levý konec se uvelebil.

Jak ho Karkulka viděla, rozběhla se za ním, aby si mohla sednout vedle něj. Cestou zakopla o koberec a rozplácla se na zemi, ale dostala se ke svému cíli, takže byla spokojená.

∆∆∆∆

Yo hello. Skoro měsíc mi trvalo než jsem se dokopala k další kapitole. Takže pardoon :D

Btw nevadí vám že jsem do příběhu zakomponovala sebe?

A jinak...jak užíváte prázdninyy?