O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Umíš vařit?

Morry se naštvaně dobelhal do obýváku a táhl Vetuse za sebou. Když tam došli, vytáhl odněkud bílou popisovací tabuli a fixy. Popadl červenou a začal cosi čmárat. Nejspíš nějaký ďábelský plán.

„Tohle!" ukázal na jakousi postavičku, „Je Matyáš. A tohle!" ukázal na postavičku hned vedle té první, „Je to slovenský poleno. A my uděláme tohle!" vykřikl a obě postavičky pořádně začmáral. „A pak budem mít klid."

Vetus zaraženě stál a nevěděl co si myslet nebo jak na to reagovat.
„To..... Je..dost zajímavý plán. To prostě přijdeš a kuchneš je první věcí co najdeš? A víš vůbec kde jsou?" zeptal se opatrně a začal si čistit brýle.

Morry přestal na chvíli čmárat a vyměnil červenou fixu za černou.
„No, jakože to zjistíme. Jsou to polena, to bude lehký. A pak se k nim přiblížíme a vrazíme kudlu do zad," zasmál se zlověstně a na tabuli tou černou nakreslil sebe s nožem v ruce. Pak se otočil na Vetuse a fixou na něj namířil.
„A jestli mi nepomůžeš, tak do tebe tu kudlu taky vrazím. Je ti to jasný?"

„......Jo.... jasný! Skončí to s nimi špatně. Heh, ve slunečním světle se brzo zaleskne moje kudla. A taky ta tvoje. Protože něco takovýho je větší sranda ve dvou že? Takoví parťáci ve zločinu...." řekl s falešným nadšením Vetus a již vyčištěné brýle si nasadil. Upřímně doufal, že se mu z toho podaří vycouvat, a že se Karkulce a Samovi nic nestane.

Morry souhlasně přikývl a dokreslil vedle svojí postavičky Vetuse. Taky svíral kudlu a děsivě se usmíval (vypravěče by tedy zajímalo, jak ti Morryho stickmani vypadají xd)
„No výborně. Tak a šupem pro výzbroj. Do kuchyně! A nebo do kůlny, to je fuk.."

∆∆∆∆

„Taak, oslavenče," řekl nadšeně Vitaa když pokládal čokoládový dort na konferenční stolek, „tady to máš. Sfoukni svíč- jo počkat, jsem dement, oni tu nejsou. Hned pro ně skočím!"

„No no no, čekej, já pro to radši dojdu. Bychom tu jinak byli do jara," ozvala se Karkulka a zmizela v kuchyni.

Samo, Dominik a Vitaa tedy čekali a bylo takové to trapné ticho.

„Tak co, Samo. Jak jde život?" začal nějak konverzaci Dominik a zazubil se. „Co říkáš na toho třímetrovýho dementa v růžový mikině?"

Samo se momentálně cítil příšerně trapně, a byl by radši kdyby se mohl propadnout do země.
„Ehh no ja..." zadrhl se a nebyl moc schopný říct smysluplnou větu.
„Ide to," řekl nakonec a doufal, že už nebude muset na nic odpovídat.

„Dejre neděs ho chudáka. Určitě mu bohatě stačilo nás pár minut pozorovat, že?" zeptal se s úsměvem Vitaa.

Na to Samo přikývl a také se pokusil o úsměv. „Asi hej?" řekl a začal si hrát se svými prsty.

„A jak jsi na tom s vařením? Víš, tady toho retarda," ukázal na Vitu Dominik, „Už nebaví pořád pro Mattyho vařit."

„Domino, přestaň," napomenul ho Vitaa.

„Dominiku?! Co to tu meleš za sračky zas?" Zeptala se ho Karkulka která už se vrátila z kuchyně se svíčkami v ruce. „Víš co? Radši to rychle zapalte a nakrájejte ten dort, aspoň ho to umlčí."

„No co, jsem se zeptal," bránil se Dominik a pak už radši nic neříkal, když ho Karkulka sjela pohledem.

Když Dominik sfoukl svíčky a dal si společně s ostatními dort, předal se mu ten jeden dárek, který pro něj Karkulka s Vitou měli a pak už se jenom konverzovalo. Samo se v Karkulčině přítomnosti více rozpovídal a ostatní se o něm dozvěděli spoustu zajímavých věcí. Kecali takhle docela dlouho, až se začalo stmívat.

Když začínali být trochu víc unavení, začali teprve řešit kdo kde bude spát.

∆∆∆∆

Tak kamarádi. Nová kapitola. Docela mi trvalo než jsem jí pustila do světa, ale je tu! A já si jdu nastavit budíka na pátou. Bude totiž růžový měsíc! A já ho musím vidět