O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

I pod stolem se dá spát

Samo si pořádně zívl a už skoro spal. Měl co dělat, aby ještě normálně vnímal. Je to jako když pozdě do noci čtěte povinnou četbu, ze které se druhý den zkouší a vy se tak soustředíte na to že vnímáte, že pak musíte jednu stránku číst dvacetkrát.
„Asi už bych mal ísť domov a vysp-“ začal a stoupl si, ale ihned byl přerušen ostatními.

„Nee,“ řekla smutně, skoro nevědomky Karkulka a podívala se na Sama psíma očima.
Ten měl co dělat, aby se neroztekl.

„V žádným případě!“ zahučel Vitaa a stoupl si ke dveřím, asi aby je zablokoval.

Dominik zkřížil ruce a začal argumentovat. „Za prvý jsi mrzák, zadruhý už je tma a za třetí vás tu potřebujeme oba abychom vás mohli dát-“

„Domino sklapni!“ okřikl ho Vitaa než to vůbec stihl dopovědět, došel k němu a praštil ho do ramene. Potom se k němu naklonil a zašeptal, aby ho Karkulka a Samo neslyšeli.
„Idiote, to nesmíš takhle nahlas, ještě nás zmrzačí.. probereme to pak!“

Karkulka měla ty dva samozřejmě prohlídnuté, takže jí bylo jasné o co jde. Nevěděla jestli je má zabít, nebo radši mlčet a kochat se Samovým zMATTEMeným výrazem. Radši změnila téma.
„Hej, dementi, mám kde spát?“

Vitaa s Dominem si vyměnili pohledy a vyprskli smíchy. Telepatie u těch dvou funguje skvěle.

„Jakožee, nemáš,“ řekl Vitaa.

„Jaktože ne?“ zamračila se Karkulka.

„Noo, Domino tu tvojí nafukovací matraci zničil, když na ní skákal jako na trampolíně, gauč necháme hostovi, takže budeš asi spát na lustru,“ podíval se Vitaa na Karkulku a pak kývl směrem k myslivcovi „Teda jestli nechceš spát se Samem,“ rýpnul si potichu a zasmál se.

Karkulka protočila očima. „Vy si nedáte pokoj. Fajn!“ zvolala, vytáhla z nějaké skříně deku a hodila jí pod stůl. „Tady rozbiju tábor. Pokud se ráno nezvednu, tak mě tam nechte umřít,“ zasmála se. Potom jenom chvíli stála, čuměla do blba a nejspíš přemýšlela. Ve skutečnosti se ale hádala sama se sebou.
Mám si tu mikinu sundat? Nee, blbost, přece bude zima. Ale zase pod tím stolem je prachu jak kdyby tam někdo chcípl. To ve sklepě bylo taky! Ugh ale když jí nesundám, ráno bude celá zmačkaná! A navíc budu před Samem vypadat jako prase který nosí stejný oblečení 24/7. Fajn kašlu na to, to přežiješ Matyáši, jseš velkej kluk! Dobře, řekla si Karkulka v duchu a sundala si svojí milovanou mikinu, kterou hodila přes židli, co byla nejblíž. Ještě jí pohladila a pak zalezla pod stůl.
„Tak zdar,“ řekla a jebla sebou na deku. Pak se převalila na levý bok a přemýšlela o tom, co všechno se za dnešek vůbec stalo. Měla s toho hřejivý pocit u srdíčka.
Co se to se mnou kurva děje?!

„Tak dobrou,“ zavolal Vitaa a zmizel ve svém pokoji.

Domino ještě vlezl do stejné skříně, kde Karkulka vzala svojí deku, a vytáhl nějakou i pro Sama. Hodil jí po něm, popřál jemu i Karkulce dobrou noc a taky odešel do svého pokoje. Po chvilce se ale ještě vrátil a hodil na stůl nějaký kus látky.
„Kdybyses ubíjel zimou, Samo, tak tu máš mikinu,“ podotkl a pak už opravdu odešel do svého pokoje.

„Ďakujem,“ poděkoval Samo potichu a lehl si. „Uhh, dobrú noc....Matyáš,“ řekl ještě než zavřel oči a začal přemýšlet skoro o tom samém co Karkulka.

„Dobrou, Samko,“ odpověděla mu Karkulka a široce se usmála. Sice teď její úsměv nikdo neviděl, ale to jí bylo jedno. Ona se ráda usmívá.

Jackie se náhle objevila stejně jako předtím zmizela a stočila se do klubíčka na volném místě na gauči. Začala příst a po chvilce už spala jako ostatní v domě.

Asi ve dvě ráno se do Sama dala zima, která ho probudila. Byl rád, že mu Domino poskytl nějakou vrstvu oblečení a vydal se pro ní. Něco se mu povedlo ve tmě nahmatat a navlékl to na sebe. Bylo mu to velké, ale aspoň ho to udrželo v teple. A v tu chvíli ještě netušil, že si omylem na sebe vzal Karkulčinu mikinu místo čehokoliv jiného....