O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Za uši do průvanu

Morry tvrdě spal na tom vyvýšeném místě odkud Vetus utekl a chrápal. Chrápal tak, že všechno živé v okruhu dvou kilometrů vzalo roha stejně jako Vetus. Veverky hromadně odcházely ze svých domovů na stromech a jezevci zalezli hloub do svých nor. Morry byl pro ně jako nějaká přírodní katastrofa. Jedné zrzavé veverce se nechtělo emigrovat, protože byla moc líná, a tak po Morrym hodila šišku. Byla to dost dobře mířená trefa, protože ho zasáhla do hlavy a vzbudila ho. Veverka si vítězně poskočila a šla se v klidu vyspat. Za to Morry zavrčel jako nějaký vlk kterému právě sebrali kořist.

„Vetusi děláš si ze mně srandu?!” zařval a podíval se na místo kde měl Vetus být. Jenomže on tam jaksi nebyl, jak už víte. „..Vetusi? Tak kde jsi?! No to je pěkný. On zdrhnul! ZA TO ZAPLATÍŠ TY NIČEMO NESCHOPNEJ. JÁ SI TĚ NAJDU. A STÁHNU Z KŮŽE. VŠECHNY VÁS POVĚSÍM ZA UŠI DO PRŮVANU!” Takhle nadával ještě nějakou chvíli a ta zrzavá veverka už začínala litovat té hozené šišky.

∆∆∆∆

Samo se od Karkulky odtrhl rychlostí blesku a podíval se někam do lesa.
„N-nepočul si niečo?”

Karkulka byla moc paralyzovaná a žádné zvuky z lesa ani nevnímala. „Cože?” zeptala se jako by byla něčím sjetá. Když si to tak vezmeme kolem dokola, tak vlastně byla.

„Ale nič... Hele, počuj, Matyáš..” změnil téma Samo a podíval se na Karkulku těmi svými kukadly hlubokými jako dvě studánky. „Č-čo medzi nami je? .... alebo bude, ja neviem ako povedať..” zeptal se nejistě a radši odvrátil zrak do země.

Karkulka ho chytla za ruce a donutila ho se na ní znovu podívat. „Já... nevím. Jediný co vím je, že tě znám sice strašně krátce, ale už jsi mi stihl obrátit svět vzhůru nohama a to co cítím, když jsem s tebou, jsem ještě nikdy necítil.... Prostě, chci tě mít ve svým životě, nechci abys nikam chodil. Chci abys tu zůstal se mnou...a s těma dvěma retardama co si z nás dělají prdel 24/7 taky.”

Samo měl co dělat, aby neuronil slzičku. Karkulku silně objal a zavřel oči. „Nikam nepôjdem. Sľubujem. Ani nechcem. Je mi s vami skvele. Hlavne s tebou. Nikdy som nemal moc ľudí so ktorými by som sa bavil. Poriad som si povedal len s Jackie.. to asi nebolo úplne najlepšie pre moje mentálne zdravie..” Samo se potichu zasmál. „Len... jednu vec by som ti vytkol.”

Karkulka Samovo objetí oplatila a taky se zasmála. „Časem jich určitě najdeš víc. A co to vůbec je?”

Samo se na chvíli odmlčel. „Keď som našiel tvoj telefon, mal si tam na loope pustenú tú retardovanú pesničku od Fiziho..”

Karkulka se teď začala smát víc a opřela si hlavu o tu Samovu. „Náhodou je skvělá.”

„To teda nie je.”

„Heheh, žárlíš že měla takovej úspěch?”

„Ja byť tebou, tak by som to nechal. Vidiel si predsa ako som zbušil Morryho,” zamručel Samo do Karkulčiny mikiny a uchechtl se.

„To bys mi udělal?”

„Keby to bolo treba tak hej.”

„Hmmm to bych rád viděl,” ušklíbla se Karkulka a poplácala Sama po hlavě.

Samo hlavu zvedl a pak s ní zavrtěl. „Nepovedaj dvakrať,” usmál se a stoupl si na špičky, aby Karkulce mohl  dát pusu na tvář. (Kde se to v něm jenom vzalo.. :D)

Karkulka mu na oplátku prohrábla vlasy. „Hele, ale radši o tom co se stalo klukům říkat nebudem. Moc by otravovali a asi bychom z toho chcípli.”

Samo souhlasně přikývl. „Jasné, chápem. Keď hovoríš o chalanoch, asi by sme mali ísť za nimi. Aby si nemysleli že sme umreli.”

„Yes, asi jo. Aspoň nás nebudou štípat ty zkurvený komáři.”