O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Tak to nepůjde

„Len počkaj, tvoj čas ešte príde kamarát," řekl Samo potichu, neoddalujíc svůj zrak od záře, kterou prsten vyzařoval. Byl nepředstavitelně krásný, Samo si dal vážně záležet s výběrem, a byl na to právem hrdý. Zrak odvrátil až tehdy, když uslyšel jemné vrznutí dveří. Do do místnosti přišla šedá kočka a nedůvěřivě začala těkat pohledem mezi Samem a prstenem. Ten se usmál a strčil jí ho před čumák, aby ho mohla řádně očichat.

„Čo povedáš?”

Jackie jen ohrnula nos, máchla ocasem, a už byla zase pryč. Samo jí pak zahlédl už jen z okna jak sprintuje kamsi do lesa. Pouze nad tím zavrtěl hlavou, prsten schoval, zvedl se a zamířil do předsíně, aby se mohl obout. Měl namířeno ke Karkulčiným rodičům, plánoval to už delší dobu, a teď se mu konečně naskytla příležitost. Samo je totiž hodný hoch, a potřebuje nejdřív povolení, jinak by mu to nedalo spát. A autorovi se to též hodí, protože takové věci se už dělají snad jen v pohádkách.

Celou cestu tam byl ještě v klidu, ale jak se dostal před vchodové dveře Karkulčiných rodičů, začalo se mu z nervozity dělat mdlo. Ovšem vzpomněl si, proč tu je a přemluvil se zazvonit.

„D-dobrý deň,” řekl s lehkým pokynutím hlavy když mu otevřela Karkulčina maminka a vřele se na něj usmála.

„Ahoj Samko, jakpak se máš?”

„Lepšie by som sa mať nemohol.”

„Tak to ráda slyším. A copak tě sem přivádí?”

Samo si nervózně prohlížel své boty a ještě nervózněji se usmál.
„No, ako by som to povedal...viete-”

„Aa, Samuel, vítej zpátky v našich končinách,” ozvalo se zevnitř domu. Byl to Karkulčin otec a hned jak se dostal blíž, praštil Sama do zad.

„Dobrý-”

„Co jsi nám to chtěl říct? Promiň že jsme tě takhle hrubě přerušili,” pípla maminka a vrhla po svém manželovi vražedný pohled.

Ten sice neměl ponětí co provedl, ale rezignovaně zvedl paže a už mlčel.

Samo přikývl a hlasitě polknul. Upřímně moc nevěděl odkud začít.
„M-možno viete, že už sme s vašim synom už dlho, dostatočne dlho na to, aby sme mohli posunúť ďalej to čo máme, a Matyáš je teraz v Prahe tak som toho využil aby som išiel za vami, lebo mi prišlo také vhodné, aby ste vedeli skorej než on že si ho chcem zobrať , l-lebo ste proste rodičia a ja musím vedieť či s tým súhlasíte- um.. dávalo to zmysel, či?”

Oba rodičové chvíli zpracovávali co vůbec Samo pověděl a mezitím vládlo takové velice trapné ticho.

Otec mlčel, takže se toho ujala maminka.
„To je od tebe moc moc hezký Samko, ale, nejspíš to nepůjde,” řekla a pokusila se aspoň o povzbudivý úsměv.

Samovi klesla čelist.
„P-prečo?”

„Ono je to složitý- ale... Matyáš někoho má.”

Tak teď Samovi spadl kámen ze srdce. Možná trochu předčasně.
„No, hej, mňa.”

„Tak teď jsme si nerozuměli. Je to nějaká holčina.”

„Vy si zo mňa robíte srandu, že? Matyáš povedal že máte taký- zvláštny zmysel pre humor.”
Tedy aspoň se v duchu modlil že to je vtip. Moc nadějí mu výraz Karkulčiny maminky nedával, ale snažil se ji neztratit.

„O něčem takovém bychom si srandu nedělali,” promluvil konečně otec chladně.

Samo teď mezi dveřmi stál jako zařezaný. Nechtělo se mu tomu věřit, a taky že nevěřil.
„To je vážne zvláštny vtip počúvajte. Ale moc sa vám nepovediol. Veď sme s Matyášom skoro poriad pospolu, takže keby niekoho mal, musel by sa vytrácať v noci,” uchechtl se a zkřížil ruce.

Maminka se až děsivě zazubila a zaplula do domu, odkud se po sekundě vrátila a strčila do rukou Samovi fotku nějaké slečny.

Ten si ji nedůvěřivě začal prohlížet a pak pokrčil rameny.
„A čo mi to má povedať? Veď je to len fotka.”

„Z druhý strany je Matyášovo písmo. Vždycky si popisuje fotky za kterých mu záleží.”

„To hej- ale veď písmo sa dá dobre nafalšovať.”
Pořád si tu naději udržoval, pořád, jenomže pak se maminka vytasila s něčím co už neokecal.

„Tohle je palubní lístek, je tam jméno, adresa, všechno, tohle už se asi těžko falšuje.”

„K č-čomu palubný lístok?”

„Matyáš za týden odplouvá do Ameriky. Aby se mohl oženit. S tou slečnou jejíž fotku máš teď v ruce.”

„Prepáčte, ale čo prosím??”

∆∆∆∆

Jak moc věrohodný zdroj rodiče jsou? To se dneska už asi nedozvíte :D