O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Bez držení

„Padavka se vrací, padavka se vrací!" volala Rosie na celé kolo, jakmile se její nynější nejlepší kamarádka snažila vysápat po lanovém žebříku zpět na palubu.
„Málem jsi to nestihl, už jsme chtěli vyplout bez tebe," začala ji hned informovat.

Karkulka se přes zaťaté zuby usmála, byla jí příšerná zima, ale byla moc ráda že je zpět na palubě a že se o ní někdo zajímá. Vyzvedla malou holčičku do náruče.
„Ale jsem tady."

„A teď tě zase můžu šikanovat."

„Ale notak. Vždyť jsem kvůli tobě málem umrznul."

„Ale neumrznul jsi. A teď jdeme hrát na vetřelce!"

„Fajn, ale ty jsi vetřelec."
Karkulka okamžitě a střelhbitě pustila Rosie na zem, a rozběhla se. Stále se ujišťovala že za ní blondýnka s culíky běží, a tím pádem nedávala pozor na cestu před ní. Bylo jen otázkou času kdy do někoho vrazí. A taky že ano.
„Pardon," zamumlala omluvně k poškozené osobě a otočila se, aby ji eventuálně mohla pomoci vstát. Náhle ji však spadla čelist. Teď už to přece sen být nemohl.
„Samko."

∆∆∆∆

Naděje Kamila s Legim postavila vedle sebe jako vojáky a kráčela okolo nich dokolečka připadající si jako generál. Ostatní obyvatele ledovce nechala tak jak jsou, teď potřebuje jenom ty dva.
„OBA VÍTE CO MÁTE DĚLAT?"

Kamil ostře přikývl, Legi však, narozdíl od něj, svou vůdkyni nejistě pozoroval.
„Proč to vůbec děláme? To vás jen tak prostě baví potápět lodě bez jakýchkoliv úmyslů? Prostě bezdůvodně?"

Naděje se vřele usmála a přistoupila k němu. Chytila ho za jeho studené tváře.
„Jde přeci o ten pocit. A tebe by bavilo tu jen tak sedět u ohně? A jestli chceš, můžeš si k tomu důvod vymyslet."
Po tvářích ho poplácala a její úsměv zmizel.
„A TEĎ MI ODPOVĚZ NA OTÁZKU. VÍŠ CO MÁŠ DĚLAT?"

„Ano madam."

„DOBŘE, DEJ SE DO TOHO, A TY KAMILE PŮJDEŠ S NÍM."

Situace se opakovala, Kamil přikývl, ovšem Legi už chtěl zase protestovat.
„Ale, ale-"

„ŘEKLA JSEM ŽE PŮJDE S TEBOU. BUDE SE TI HODIT, UVIDÍŠ. A TEĎ PLAV."

Legi si hlasitě povzdechl.
„Tak pojď," řekl Kamilovi a společně se vydali k Legiho motorovému člunu. Tetanus už vyplul, a plavat k němu by byla instantní smrt.

„Abys věděl," promluvil Kamil konečně, „taky z toho nejsem nadšen."

„Tos mě teda uklidnil."

∆∆∆∆

„Samko. Takže jsi to ty, celou dobu, jsi tady..."
Karkulce bylo do breku. Ale tentokrát byla šťastná. Samo byl tady, a nebyl to žádný sen, byl trojrozměrný, žádný hologram, prostě on. Hřbetem ruky ho pohladila po tváři.

Samo ale podobné pocity neměl. Už Karkulku nechtěl vidět, ublížila mu až moc na to, aby jí teď mohl odpustit a na vše zapomenout. Odtáhl se hlavou.
„Nie..," vypustil z pusy, ani nevěděl proč, vlastně si ani neuvědomil, že to řekl nahlas.

„Co ne?"

„Ja..ja...nie som Samo?" řekl nejistě. Proč? Proč to ten truhlík řekl?

Karkulka se uchechtla.
„Ne?"

„Nie."
Samo se zvedl a zadumaně se podrbal na zátylku.
„Ja som jeho zlé dvojče."

Teď už se Karkulka rozesmála úplně.
„Jste si k nerozeznání podobní, že se Samko nezmínil. A jak se jmenuješ dvojče?"

„Uhhhhh....dobre klamal som! Teď vieš aké to je."
Samo nafoukl tváře a otočil se ke Karkulce zády.

Ta už se teď přestala smát.
„Samo já jsem ti nikdy nelhal," řekla už naprosto vážně.
„Dobře možná jednou, když jsem ti sežral tu čokoládu z pod postele, ale tak-”

Tohle Sama donutilo se otočit. Naštvaně se na ni podíval a propálil ji pohledem.
„Nie...jasne že nie...Už zasa mi klameš! Nedáš si pokoj!"
Samovi toto malé setkání už nadobro stačilo. Znovu se otočil, dal se na odchod a neměl v plánu se ještě otáčet zpátky.

„Samo notak počkej!"

∆∆∆∆

Po strastiplné horrorové jízdě člunem, která Kamilovi připadala jako věčnost, se Legi zastavil jen kousek od Tetanusu. Dělal celkem slušné vlny, a Kamil už byl na hození šavle.

„Kamile, nahoď kladkostroj," zahlásil Legi hlasitě.

„Cožeto?"

„Víš co já si to udělám sám," zabručel si Legi pod vousy a dal se do práce. Nějak potřebovali člun přidělat k lodi, a s pomocí kladkostroje to šlo hladce. Po nějaké té uběhlé minutě se společnými silami vyškrábali na palubu lodi. Další vetřelci, jak by řekla Rosie. Vydali se rovnou do kabiny kapitána, nečekali ani vteřinu.

„Co tu chcete?! Tady nemáte co dělat!" vyštěkl kapitán podrážděně.

„My se ztratili," pípl Legi.
„Jako Jeníček s Mařenkou....on je Mařenka," ukázal na Kamila a nevinně se zazubil.

„Počítám do tří a budete pryč. Já se musím soustředit na kormidlování."

„Kormidlování skončilo. Víš co Kamile, převezmi to, Naděje měla pravdu."

„Ovšemže měla pravdu," napýřil se Kamil, zhluboka se nadechl a spustil.
„Už jste někdy slyšel něco o metabolických reakcích pane kapitán?"

„Ne!"

„Tak já Vás mile rád poučím."
Nestačilo mnoho faktů, a kapitán se složil únavou k zemi. Tetanus tedy zůstal zcela nechráněný. Nebyl tu nikdo jiný kdo by ho řídil.

„Ha, zase jsem zachránil situaci," napřímil se Kamil.

„Spíš to jenom dokazuje to jak nudný patron jsi. A pojď, Naděje už určitě začala svoje čáry," popohnal ho Legi a s úspěšně splněným úkolem se vrátili zpět na ledovec.

∆∆∆∆

Naděje vskutku své čáry začala. Dělá to tak pokaždé. Legiho pošle na loď, aby upoutal pozornost kapitána a sama poté pomocí svých rituálů spustí mohutnou bouři, které žádná loď či letadlo zkrátka neodolá. Dumali jste nad tím jak to, že u bermudského trojúhelníku mizí dopravní prostředky? Teď už nemusíte. Pevně semkla oči a začala všemožně máchat rukama. Do pár sekund se rozpršelo a za chvíli už začalo bouřit. Tetanus neměl šanci.

∆∆∆∆

„Samo počkej!" volala neustále Karkulka za blonďákem. Chtěla, aby to mezi nimi bylo zase dřív. Šlo to?

Samuel nezastavoval. Šel stále dál a dál, pryč od Karkulky. Tetanus ale až zas tak obrovská loď není, a Samo došel až k přídi lodi. Stoupl si k úplné špičce a opřel se o zábradlí. Bylo mu jedno že začíná pršet. Karkulka se k němu chtěla mermomocí dostat, aspoň se mu znovu podívat do očí. Moc šancí nebylo, ale něco ji přece napadlo. Něco, čeho měla každou chvíli litovat. Přelezla zábradlí a doručkovala na příď z druhé strany zábradlí. Teď už se na ni Samo podívat musel.
„Ahoj," pousmála se.

Samo se ji přeci jen zadíval do obličeje. Ihned se mu vybavila ta jedna konkrétní scéna z Titaniku. Též se pousmál, jako by náhle roztál a na všechno zapomněl.

Karkulka našla správnou rovnováhu a pustila se zábradlí.
„Koukej, bez držení."

„Matyáš nechaj toho, niečo si urobíš."

Jako naschvál, jako by ho právě teď celý vesmír slyšel a obrátil se proti němu, sebou Tetanus cukl, a Karkulka už se zábradlí chytit nestihla. Po hlavě spadla z lodi a zmizela ve stále se zvětšujících vlnách.

„MATYÁŠ!"