O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Vnitřní hlas

„Proč to kurva nechce hořet?!" vyštěkl naštvaně Dominik po pěkné půl hodině snahy zapalování ohně. Spotřeboval skoro celou krabičku sirek a zbytek odhodil do trávy, protože už na to neměl nervy. „Se na to taky můžu vysrat."

„Kdybys nebyl debil, tak už to hoří," uchechtl se Vitaa který nad ním celou dobu stál a nesmírně se tím bavil.

„Tak si to zkus sám!" ohnal se po něm Dominik klackem a nakonec ho po něm i hodil. Trefil ho do hlavy, což Vitu dopálilo tak, že po něm skočil a začal do něj boxovat. Dominik všude vytrvale máchal rukama a kopal nohama jako postižený a po chvilce se mu podařilo Vitalije setřást.
„Tfuj," odplivl si někam do trávy a setřel si imaginární pot z čela. „To byla fuška."

„Hm, ale oheň pořád nehoří," neodpustil si poznámku Vitaa a zase se uchechtl jako předtím.

„Ty chceš abych po tobě jebnul další klacek, co?!" zahučel Dominik a už se pro nějaký začal shýbat. Vitaa v tom čase začal zdrhat, a Dominik s klackem v ruce po chvilce běžel za ním.

Karkulka se Samem se tomu nahlas smáli opodál, až z toho nemohli popadnout dech.

„Do frasa, ja z nich zomriem," řekl sipavě Samo a úplně se z toho rozkašlal. Karkulka ho pohotově praštila do zad, ale to myslivec vůbec nečekal a tak skončil v trávě. Tam se smál dál, a ani nevěděl proč.

Karkulka se smála snad ještě víc než on a po nějaké té chvilce přemlouvání sama sebe, si lehla vedle něj. Váleli se tam jak nějací postiženci a smáli se jako postavy v prasátko Pepina na konci každého dílu (like wtf man). Když je smích přešel, tak si jen tak dál leželi v trávě, (klíšťata jim zřejmě nevadí) a pozorovali oblohu, která čím dál tím víc tmavla jak se stmívalo. Samo nebe fascinovaně pozoroval, a ani si nevšiml že Karkulka místo nebe pozoruje jeho. Usmívala se jak měsíček na hnoji a srdce jí bilo jako zvon z představy Samových rtů na těch jejích... Počkat cože?

Hned tu představu vyhoď z okna Matyáši! Okřiklo ji její vnitřní já.
A proč zrovna z okna? Proč jí nemůžu hodit do studny? Nebo spálit na tom ohni co kluci ještě nezapálili? A kam vůbec zmizeli? Co když je sežrali vlci?...Už zase přemýšlím nad blbostma! A vůbec. Chci tu představu vůbec z toho okna hodit? Chci jí hodit do studny nebo spálit? Když já-

„Matyáš, žiješ?" drkl do Karkulky Samo s úsměvem a vytrhl jí z přemýšlení. Možná je to aj dobře. „Bol si uplne v tranzu."

„Ž-žiju, žiju," odpověděla mu Karkulka.
Žiju vůbec?! Není tohle všechno jenom iluze? Co když je Samo jenom nějaký sen? No možný to je, vždyť se na něj podívej...
„Drž hubu vnitřní hlase! Ještě jednou a vykuchám tě. Sice nevím jak, ale-"

„Uhhh čože? Prepáč, nechcel som ťa nejako uraziť, nekuchaj ma prosím!"

„Ne! Ne, to nebylo na tebe, Samo!" začala hned Karkulka vyšilovat.

Idiote. Tohle se může stát fakt jenom tobě, ty jsi takovej-

„Nikto iný tu nie je...," řekl Samo sklesle.

Zajímalo by mě jak se s tímhle vypořádáš, hm?

„Já jsem - asi to bude znít divně, ale- povídal jsem si se svým vnitřním hlasem. A okřikoval jsem jeho, protože je to svině....heh."
Sám jsi svině. Jen počkej, tohle si ještě odskáčeš!

„Vnútorný hlas?" zopakoval Samo a viditelně si oddechl. „..Takže ma nechceš zabiť?"

„Samozřejmě že ne. Proč bych to dělal? Proč bych zabíjel takový roztomilý stvoření jako jsi ty?"

Ahahahahahahahah a co uděláš s tímhle??

Samův obličej rázem chytil rudou barvu. Pro něj to naštěstí nebylo tak vidět kvůli tmě.
„Uhhh, to- to je od teba veľ-mi p-pekné.... ďakujem."

Karkulka vytřeštila oči když jí došlo, že to řekla nahlas. Potom se zazubila, aby zakryla to, že si přijde příšerně trapně a začala hledět do trávy.

Na druhou stranu ti pomáhám. Jak jinak by se Samo dozvěděl že ti přijde cute?

Můžeš už držet hubu!? Okřikla vnitřní hlas Karkulka a dál čuměla do té trávy. Začínala padat rosa, ale jí to bylo fuk. Samovi ostatně taky. Teď měl na práci důležitější věci, než přemýšlení o trávě. Pozoroval Karkulku.

Ta ucítila, že na ní Samo kouká, tak zvedla hlavu a zadívala se mu do jeho velkých roztomilých kukadel. Když na sebe takhle vzájemně čučeli, připadali si jako ztraceni v čase a v prostoru. Jako by nebylo nic jiného než oni.
Karkulčin vnitřní hlas na ní křičel, aby využila situace a udělala to, co předtím chtěla hodit z okna.

DO IT. JUST DO IT. MAKE YOUR DREAMS COME TRUE

Karkulka se celá třásla, ale byla odhodlaná to udělat. Yas! Netušila, kde se v ní ta energie vzala, ale začala se k Samovi pomalu přibližovat.

Samo tušil, co má v plánu a začal panikařit. Úplně ztuhnul a v hlavě mu hučel alarm a blikalo červené světlo. Nemohl se vůbec hýbat, tak se rozhodl zavřít oči a čekat.

Už byli jenom pár centimetrů od sebe a navzájem cítili dech toho druhého, když v tom se ozval křik z lesa. Samo leknutím otevřel oči a Karkulka vyskočila na nohy.

∆∆∆∆

Ojojojoj :D