O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Práskač

Abyste mohli zjistit, kde Vetus právě je, musíme se trochu vrátit v ději pro kontext. Trochu, zhruba tak o ten týden zpátky, kdy si šel pročistit myšlenky ven. Měl v hlavě binec a tolik smíšených pocitů, až to nebylo hezké. A kdo ví jestli se to zlepšilo, když na cestě narazil na stejnou osobu jako předtím Morry. Na autora. Ten mu totiž tu jeho hlavu zamotal snad ještě víc. A nebo ho přivedl na správné myšlenky?

„Já vím že se chová jako zmrd, ty to víš, oba to víme, od srdíčka to tušíme, který on mimochodem nemá.”

„...Ale?” pozvedl obočí Vetus.

Autor mu věnoval tázavý pohled.
„Žádný ale není.”

Vetus si povzdechl.
„A- směřuješ tím aspoň někam?”

„No to si piš že jo,” vyhrkl autor energicky a vytáhl z vnitřní kapsy kabátu nejmíň pětkrát přesdkládáný papírek, který hned Vetusovi podal.

„Co to je?”

„To je prosím seznam všech Morryho takzvaných hříchů.”

„Copak jsi lucifer?”

„Ne, všechno možný, jenom lucifer ne. Prostě před sebou vidíš všechny přestupky a zločiny, který Morry kdy napáchal. A je to podle abecedy.” Autor se hrdě napřímil. Vetus z toho moc nadšeně nevypadal, to však autorovi dobrou náladu nezkazilo.
„No, nechci ti vkládat slova do pusy, ale být tebou, tak to využiju. A co nejdřív.”

„A nebyl by to vůči Morrymu podraz?”

„Ale jakej podraz prosimtě, vždyť bys spoustě lidem udělal laskavost. A sobě určitě taky.”

„No ale-”

„Hele, dělej si s tím co budeš jenom chtít. Třeba s tím zatop v kamnech, ale já jsem ti to pro lepší svědomí dát musela. No nic, už abych šla. Moje kočka někam zmizela a to by v tom byl čert abych jí tu někde nenašla. No jo no, kočky jsou nevyzpytatelné, vem si to k srdci.”

„Ale já nemám kočku.”

„To přece nevadí.”
A s tímhle autor odešel. Spíš zmizel kdesi v křoví.

Vetus absolutně nepobral co se právě stalo. Ale papírek si nechal, různě ho překládal a muchlal v dlaních. Pořád mu ležel v hlavě. Každý den se na něj snažil zapomenout a soustředit se na jiné věci, jenomže to nešlo, prostě ne. Celé noci přehodnocoval situaci, až nakonec došel ke svému rozhodnutí. Věděl že to tak bude nejspíš nejlepší, ale měl strach. A tím se dostáváme do současnosti. Vetus totiž mířil domů. Sebevědomým výrazem ve tváři zakrýval svůj strach a papírek od autora měl pořád u sebe. Když došel ke vchodovým dveřím, zhluboka se nadechl a zazvonil.

Po chvilce uslyšel Morryho nabručený hlas zpoza dveří.
„Co po mě chcete sak- Vetusi? No to je dost, kde jsi se flákal? To je fuk, já věděl že se vrátíš a pomůžeš mi se pomstít. Ve dvou se to táhne totiž lí-” Morry se zarazil když Vetus nic neřekl. Jenom před ním stál s mrtvým pohledem ve tváři jako tvrdé y a se skleněnýma očima koukal kamsi za něj.
„Žiješ? Haló!” zamával mu Morry před obličejem.

„Přišel jsem se rozloučit,” promluvil po chvilce Vetus chladně. Až z toho mrazilo.

„Ty někam jedeš? Kam?!”

„Já ne, to ty.”

„Co to meleš? Já nikam nejdu. Co se ti stalo?”

Vetus neodpověděl, rychle se otočil na podpatku a odběhl. Běžel lesem jako k závod, aby ho případně Morry nemohl chytit. Vážně to udělá, dostane Morryho do lochu.
Dělá vůbec dobře? Určitě ano, zavírat lidi do sklepa proti jejich vůli je trestné. A prodávat drogy. A to není zdaleka vše, co Morry provedl.

Jenomže Morry to nechápal. Myslel si z že se třeba Vetus praštil do hlavy, nebo mu něco přelítlo přes nos, ale brzy pochopil, když mu na dveře zabouchala policie.

„Ten práskač mě prásknul!”

A tímhle byl od Morryho tak nějak pokoj. Vetus si to tak trochu vyčítá pořád, ale něco mu napovídá, že udělal správně. A přece jenom se nemůže mít tak špatně. Má klid, může chodit do posilky, dostává teplé jídlo aniž by něco musel dělat, taková idylka. Ve finále je na tom vlastně celkem dobře, narozdíl od Vetuse, který má sice svobodu, ale než se začne chovati normálně, bude to trvat.

∆∆∆∆

„A proč mi to neřekneš prostě teď hned? Musíš být tak tajemná?” postěžovala si Šmoulinka, protože jí už od té nekončící chůze lesem bolely pacičky.

„Prestaň si sťažovať alebo ťa tu nechám. Dočkáš sa, už sme skoro tam,” odsekla jí Jackie.

„A kde?”

„U mňa doma predsa.”

„Copak ty nebydlíš v hájovně se Samem?”

„No, tak trocha bývam na dvoch miestach naraz.”

„Pro-”

„Nepýtaj sa takto poriad! Keď bude čas, všetko ti poviem do frasa.”

Jackie protáhla Šmoulinku ještě pár houštinami, až dorazily na malou mýtinku, na které stála dřevěná chatrč. Vypadala jako rozpadlá perníková chaloupka.

„Sme tu.”

„Co to je za díru?” ušklíbla se Šmoulinka.

„Neurážaj môj dom češko mačací,” zavrčela Jackie.

„Už mi to tajemství povíš?”

„Ugh, fajn! Chcela som ti z toho urobiť show, ale keďže si taká nedočkavá...
Ja nie som tak úplne mačka..”

∆∆∆∆

Upřímně si připadám jako ten holub, který připravil vlka o lup xd