O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Vrátil ses

„Dobrý,” zamumlala Karkulka zamračeně usedaje k barovému pultu. Výkyvy nálad byly poslední dobou víc než časté. Zmatení, smutek, otrávenost a vztek se mezi sebou dennodenně míchali a Karkulka nikdy nevěděla co se z toho umíchá tentokrát.

„Co to bude?” zeptal se jí barman připravujíc si čistě umytou skleničku.

„Skotská s ledem?”
Nikdy v životě to neměla, ale když už jede do té Ameriky a má nakoukané sitcomy kde to pijí jako vodu, tak proč ne.

„A jednadvacet bylo?”

„Za chvíli...”
Karkulka si opřela loket o stůl. Nojo, ono se v Americe pije až od jednadvaceti. Dalo by se říci, že jí to celkem dojebalo plány.

„No, jelikož jsem Evropan a jsme v mezinárodních vodách, tak ti to odpustím,” zazubil se barman přívětivě a poslal ji po baru skleničku. Led v ní pěkně zacinkal.
„Ale na souši už ti to neprojde kamaráde.”

Karkulka se usmála a zvedla hlavu. Doteď si barmana nijak nepřihlížela, ale jak zmínil že je Evropan, hned si to chtěla ověřit. Neměl žádné typické rysy, jen nápadně tmavé oči, ještě tmavší krátké vlasy a kulišácký úšklebek. Nemohlo mu být o moc víc jak Karkulce.
„Evropan? Odkud, jestli se teda můžu zeptat?”

„Polsko,” napřímil se barman hrdě.

„Ha, já jsem Čech.”

„Tak to jsme bratři.”
Černovlasý barman nadšeně Karkulku praštil po zádech, div že se nezadusila, protože zrovna pila.

„Už to tak bude..”

I když Karkulka do baru přišla s tím, že bude zbytek jejího dne nanic jako obvykle, přátelský barman ji její cíle úplně překopal. Za chviličku se spřátelili a jejich konverzace nebraly konce. Technicky by se to dalo nazvat terapií, protože Karkulka na stůl vysypala vše, co se jí poslední dobou mlelo v hlavě. Bylo fajn po delší prodlevě pokecat s někým stejného věku.

„A ten idiot tam jen tak stál a čuměl na mě. Víš jak dlouho mi trvalo než mi došlo že ne to figurína?!”
Barman zase na oplátku živě vyprávěl své nehody a příhody příhody ze života. V podstatě bezchybný zábavný večer. Dokud se to všechno celé nepokazilo.

Karkulka s barmanem si zrovna vyměňovali písně ze svých bohatých kultur, a smáli se jako malé děti, které koukají na prasátko Pepinu, když do baru suverénně vstoupil Samuel. Už byl čistý, vykoupaný, a lehce klidnější od minula, a konečně Karkulku našel. Znova. Autor zrovna nebyl k dispozici, takže mu nikdo nestál v cestě. Konečně. Už ve sprše přemýšlel o tom, co Karkulce vlastně poví, ale všechno to vypustil, když jí spatřil vytlemenou u baru s barmanem. Ozubená kolečka v hlavě začaly okamžitě pracovat, a Samuel usoudil, že je zrovna ten barman důvod, proč teď nejsou s Karkulkou spolu, a už vůbec ne zasnoubení. Nedávalo to smysl, vždyť mu Karkulčiny rodiče přece sdělili, že se jedná o slečnu, ale Samuel na racionální myšlení neměl čas. Žárlivost vystrčila růžky a Samo zrudl vzteky. Tohle jim vytmaví.

„Hej tak s týmto chujom si ma celú tú dobu podvádzal?! Robíš si zo mňa srandu?!” vypálil z dálky, a postupně se přibližoval k barovému pultu blíže.

Karkulka vytřeštila oči. Je to tím alkoholem, nebo vážně před sebou vidí Sama? To přece nemůže být pravda. Prostě ne, její mozek to nepobíral. Němě ho pozorovala, a aby se ujistila, že není magor, ohlédla se po barmanovi jako jestli ho vidí též. Vypadalo to že ano, takže-
„S-samo- ty-co...co tu-”

„Tak ľahko sa ma nezbavíš.”

„....Proč bych se tě měl chtít zbavit?? To ty jsi mě odpál-”

„Nechaj si to. Ale prečo si to urobil?! Baví ťa ľuďom lámať srdca? Ja som ťa ľúbil, a ty si ma zničil. Kvôli tomuto chujovi?! Veď sa naňho pozri. Chuj už od pohľadu!”
Samuel byl rozpálenější jak kapota černého auta v srpnu. Popadl zmateného barmana za ramena a zatřásl s ním.
„Ako sa voláš?!”

„Lesław pane..”

„To čo je za meno?”

„To je polský-”

Ani nemáte tušení jak tohle Sama vytočilo.
„Jasne, takže ty si prešiel na inú národnosť hej?!” otočil se na Karkulku.

Ta úplně ztratila řeč. Nejen že nevěděla, jak se sem Samo dostal, ale taktéž netušila, co to sakra mele. Ale tak nějak ji chytilo za srdíčko, že se vrátil.

„Nemáš slov? Tak ja ti niečo povím. Ani nevieš čím som si musiel prejsť od tej doby čo si ma podvedol. Ako idiot som si myslel že nie si ako ostatný- ľudia, ale si stejný. Možno ešte aj väčší chuj. Taký krásny prsteň som pre teba mal, teraz je v Dunaji. Dúfam že si šťastný. Myslel som si že za teba ešte budem bojovať, ale asi som urobil ďalšiu chybu.. nesnáším ťa. A seba že som ti veril.”

Karkulka si utřela uslzené oči do rukávu. Samuel brečel taky, takže si nepřipadala jako naprostý idiot.
„A-ale- vrátil ses..”

Samo pozvedl hlavu. Karkulka k němu pomalu natáhla ruku, ale v tu ránu se celá země otřásla. Tedy vlastně loď. Všechno sebou cuklo, všechny skleničky v baru popadaly, a na zemi se roztříštily na kusy, a Karkulka skončila na zemi. Je jen jediný důvod proč sebou loď mohla takhle cuknout na širém moři..a jsme v kelu.