O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Na mori

„Máte rád šermování?"

∆∆∆∆

Samuel se divil sám sobě. Chytil se naskytlé příležitosti odreagovat se téměř bezmyšlenkovitě, a to o celém výletu nevěděl vůbec nic. Takový nebýval. Ale je zbytečné nad tím hluboce přemýšlet, hlavně že nepřemýšlí o té nepěkné myšlence spáchání nežití.

„Budem niečo potrebovať zo sebou?" zeptal se Samo stojíc mezi otevřenými vchodovými dveřmi do domu.

Autor lehce naklonil hlavu do strany a cosi si spočítal na prstech levé ruky.
„Neprůstřelnou vestu?"

„...Čo?...Mám si zobrať zbraň?"

„Ne, to přes hranice netahat. Tak já nevím.. Minecraft meč si vem. Instantní čínský nudle. Nebo pánev? Co si normální lidi normálně berou na dovolenou?"

Samuel zmateně těkal očima sem tam, nakonec se přestal snažit autora pochopit a zabouchl dveře od domu.
„Tak nič."

„Už vím! Záchrannou vestu budeš potřebovat."

„Záchrannú vestu?" zopakoval Samuel krapet zděšeně.
„Načo?"

„Tak na moři ji zužitkuješ," pokrčil lhostejně autor rameny a z velké kapsy na mikině vytáhl pytlíček bonbónů.
„Koukej, gumoví delfíni. Tématický, že jo? Byli ve-"

„Počkaj počkaj, počkaj. Na mori? Na mori?!"

„Jestli máš tendenci takhle všechno opakovat, tak řekni, já si zaplnu sluchátka. Ano, na mori, more. Šermovat na souši by bylo divný. Proč? Máš mořskou nemoc?"

„Nie..." odpověděl Samo nejistě.
„A odkiaľ pôjdeme? A kam? A čím?"

„To je tajemství."

„Prečo? Ideme niekam autom?" zeptal se s nadějí, že dostane ano jako odpověď. Nad slovem auto se mu přímo rozzářily oči.

„Nee, benzín je drahej. A čemu auto, když mám mnohem lepší stroj," odpověděl s úšklebkem autor a vydal se po pěšince z lesa ven.

Samuelovy oči zase ztratily zář. Litostivě se ohlédl za svým milovaným autem zaparkovaným na příjezdové cestě a povzdechl si.
„A čo to je?"

Autor pozvedl ukazováček. Trochu si popoběhl a pak prudce sešel z cesty do jehličí.
„Strpení," řekl cosi hledajíc ve křoví. Nemohl ho za boha najít a už ztrácel trpělivost. Samuel jen opodál přihlížel a každým autorovým krokem byl víc a víc zmatený.
„Do pi- tady je mrcha!"

„Čo je tam?"

Autor neodpověděl. Vyšel se svým úlovkem zpátky na cestu a samolibě se usmíval, narozdíl od Sama, který jako by na chvíli snad ztratil vědomí. Jeho aspoň podle něj pomatený společník totiž v rukou držel zbraň připomínající samopal.

„A- a pak že si zo sebou nemám brať zbraň," odvážil se ze sebe vypravit. Se zvýšeným tepem to bylo složitější.

„No ty ne," zasmál se autor.

„Počuj, Ja- ja som na smrť moc mladý!"

Autor se usmíval dál.
„Najednou."
Na své černočerné zbrani začal cosi štelovat a odstranil z ní zbytky jehličí.
„Promiň, je to nutný, Samko," odevětil autor teď už bez jediné emoce a po blonďákovi vystřelil. Kupodivu se neozvala žádná příšerná rána, jen se v celém lese silně zablesklo.
„Tyvole, snad ta věc funguje.."

∆∆∆∆

Samo se probudil na dřevěné nalakované podlaze a bolestně se chytil za hlavu. Bolela ho jako střep a cítil se jako by měl každou chvílí hodit šavli.
„To bol divný sen do frasa," zamumlal si pro sebe.

„To nebyl sen," uchechtl se za ním autor stále držíc svou zbraň v ruce.

„Čo?! ..JA SOM URČITE MŔTVY A TOTO JE PEKLO."

„Uklidni se, žiješ."

„A čo to má znamenať?! Čo je to za zbraň? Prečo ma to nezabilo? A kde to do frasa whiskasového som?!"

Autor protočil očima. Moc otázek najednou. Už mu z toho šplouchalo na maják.
„Fajn....tohle není pravá zbraň. Koupila jsem ji na černým trhu a myslela jsem si, že bude vypadat víc futuristicky. Každopádně, je to naše přeprava. Seznam se z teleportem. Vlastně už ho nejspíš znáš. Když ho použiješ poprvé tak vyvolává prudký zvracení, halucinace, migrény... no užívej. A kde jsi? Jsi v půlce naší cílové destinace. Vítej v Atlantiku."

Samo se namáhavě vymotal na nohy, a až tehdy mu došlo, že je na lodi. Na menší dřevěné lodi připomínající nějakou z dob Kryštofa Kolumba.
„Takže fakt more..."

∆∆∆∆

Naše malá škodolibá spojka Šmoulinka celou konverzaci a cestu autora se Samem pozorovala dokud mohla, a hned to běžela vyžvanět své levé pacce ve zločinu. Jackie.

„Jackie Jackie Jackie Jackie!"

„Čo? Čo si zistila?" vyskočila Jackie nedočkavostí bez sebe.

„Ona ho bere na moře."

„Nechápem. Čo jej jebe?"

„Jako vážně?! Nechápeš? Víš kdo je taky na moři? Ty nevíš? Mysli!"

Jackie to náhle celé docvaklo a celá se naježila.
„Matyaš."