O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Level up

Samo se zavřenými víčky pravidelně oddychoval v měkkých voňavých peřinách. Byl stočený do klubíčka, a když skřivánci venku začali hlasitě zpívat, pomalu začal otvírat oči. Nějakou chvíli si myslel, že je u sebe doma, ale nesedělo mu pár detailů, například měl pocit, že je okno na druhé straně než je zvyklý, a nebo že je postel ve které se nachází nějak moc měkká na tu jeho. Po setině vteřiny mu došlo, že je vlastně u Karkulky doma a pomalu se mu začalo vybavovat co se včera večer stalo. Bleskurychle si na posteli sedl a chtěl zmizet například v koupelně, jenomže na sobě neměl skoro nic. Hlavně že měl ponožky, ponožky jsou základ všeho.
Samo se zhluboka nadechl a zabalil se do peřiny jak mohl. Na posteli zůstal a frustrovaně si hrál se svými krátkými vlasy. Pořád si dokola přehrával předchozí den a byl z toho čím dál tím víc hotový.

„Dobrý ráno," přerušila jeho zadumání Karkulka, která teď v županu stála mezi dveřmi, opírající se o jejich futra.

Samo se jí tak lekl, že dokázal sletět z postele. Ani tomu nemohl zabránit, jelikož byl zabalený jako burrito v dece a seděl na úplném kraji.
„Do frasa whiskasového," zaklel si pro sebe a vyhrabal se zpátky do své původní pozice.
„Dobré," pípl když se na Karkulku letmo podíval.

Ta se plaše usmála a sedla si z druhé strany postele. Neměla ponětí co říct, tak se vytasila s klasickou otázkou.
„Jak se ti spalo?"

„Dobre, dobre... máš pohodlnú posteľ."

„Heh, to jsem rád.."

„A čo tebe?"

„Taky dobře. Spal jsem jako zabitej."

„To- som rád.."

„Tohle, je dost trapná konverzace musím říct," uchechtla se Karkulka.

„Ani nevieš ako," přitakal Samo a pousmál se.
„Čo s tím?" zeptal se vážně a zahleděl se na ní.

Karkulka se místo odpovědi přisunula blíž, až z toho Samo povolil stisk na své burrito dece.
„Včera to bylo fajn, vlastně každej moment s tebou je jako kopanec elektrickým proudem."

„A to myslíš v dobrom?"

„Jo, promiň neumím se vyjadřovat."

„To máme spoločné." Samo deku pustil úplně aby mohl Karkulku chytit za hlavu. Naaranžoval si ji tak, aby si mohl opřít své čelo o to její.
„Cítím to samé."

Karkulka do Sama lehce strčila aby skončil na zádech. Opřela si dlaně okolo jeho hlavy a vpodstatě ho na posteli uvěznila.
„Takže myslíš.... že bychom to mohli dát-"
Ani to nestihla dopovědět, protože jí Samo zacpal pusu tou svou.

„Hej."

∆∆∆∆

„Dominiku vstávej ty lenochode," zabručel Vitaa rozmrzele a jmenovaného nakopl. Taky by jste byli, kdybyste spali na studené tvrdé podlaze.

„Nech mě bejt mami," zabručel mu nazpátek Domino a zavřel kredenc, ze které vyndal všechny hrnce a pánve jenom proto, aby se tam mohl nastakovat.

Vitaa tedy vyndaného nádobí využil a začal s ním mlátit o sebe. V danou chvíli mu bylo jedno kdo všechno ho může slyšet, touha vykopat Dominika z kredence byla silnější.

„Přestaň! Jebe ti?!" zařval Domino a vylezl s pánví v ruce.
„Tě přetáhnu hajzle."

„Nezapomeň na to že mám v ruce taky pánev."

„Chceš bitvu, řekl sis o ní sám," řekl v klidu Dominik a pánví se rozmáchul. Místo Vity však trefil lednici, o kterou se pánev s krásným boing zvukem odrazila.

Oba kluci se zeširoka usmáli.

„Udělej to znova," vybídl ho Vitaa.

Dominik zapomněl že ho před pár sekundami chtěl praštit a poslechl ho. Takhle do lednice začali mlátit oba, jenomže když je to přestalo bavit a otevřeli jí aby se mohli nasnídat, nesvítila.

„Hmmm, kdopak nám to rozjebal Matyášovu lednici?" řekl posměšně Vitaa.

„Hmmm a kdo mě k tomu asi přemluvil?" vyštěkl Dominik.

„Chceš se zase hádat? Ještě je tu mikrovlnka!"

„Výzva přijata!"

Domino vzal svojí nynější zbraň a znova se s ní rozmáchul jako Locika v Na vlásku, ale na poslední chvíli ho Vitaa zastavil.

„Teď jsi mi tou pánví actually připomněl....kam zmizel Vetus?"