O Růžové Karkulce [MoonaTTem]

Poď do ringu

Karkulka se Samem konečně došli zpátky k Morvesákům, a bez váhání vešli dovnitř. Samo si očistil podrážky, protože je hodný kluk a pak se na Karkulku otočil.

„Nevieš náhodou kde by mohla tá tvoja mikina být?“ zeptal se a podrbal se na zátylku.

„Náhodou vím,“ odpověděla s úsměvem Karkulka a zamířila rovnou do sklepa. Sešla schody a zavolala na Sama, aby šel za ní.

Samo se chvíli ostýchal, nechtěl znovu do toho sklepa jít, ale nejspíš neměl jinou možnost, takže se otřepal a se zvednutou hlavou nakráčel na schody, co tam dolů do té tmy tmoucí vedly. Zvednutou hlavu měl proto, aby sklepu ukázal, že se ani trochu nebojí. Sice se soustředil na to, jak je statečný a sebevědomý, ale jaksi se zapomněl soustředit na chůzi, takže se ze schodů skutálel přímo ke Karkulčiným nohám.

„Vítej v klubu padavek,“ zasmála se Karkulka a pomohla Samovi se nějak zvednout. Tím ve sklepě rozvířili prach a myslivec se z toho rozkašlal.

„Hah, vtipné,“ řekl chraplavě Samo a rozsvítil na svém mobilu svítilnu. „Vieš čo radšej choď nájsť tu mikinu ať odtiaľto môžem čo najrýchlejšie vypadnúť.“

Karkulka kývla a došla ke krabici ve které svojí mikinu viděla naposledy. Byla si téměř jistá že tam je, a už se těšila až si jí zase oblékne. Jenomže v krabici ani nikde okolo mikina nebyla k nalezení. „Jakto??!“ Začala panikařit a chodila okolo krabice pořád dokola.

„Nemôžeš ju nájsť?“ zeptal se skoro zbytečně myslivec, protože z Karkulčina chování bylo dobře poznat, že mikinu vážně najít nemůže.

„Ne!“ zaburácela Karkulka a krabici kolem které kroužila, nakopla.

„Heh, hledáš tohle?“ ozval se něčí hlas u dveří a zvedl něco, co vypadalo jako Karkulčina mikina. Samozřejmě že to byla ona.

Samovi i Karkulce bylo jasné, že jsou docela v háji zeleném, protože ten hlas patřil komu jinému než Morrymu.

Samo přimhouřil oči a zamračil se. „Morry.“

Karkulka polkla, stoupla si za Sama a opřela si  bradu o jeho hlavu. „Moje mikina.“ zašeptala smutně.

„Ale, ale, Samuel,“ zabručel Morry. „Stal se z tebe záchranář?“

„Spíš požárník. Požárník Sam,“ zasmál se pro sebe Vetus, který stál v Morryho stínu a celkem se tam nudil.

Morry zavrtěl hlavou a okřikl ho: „Ty drž hubu. Nikoho to nezajímá, Vetusi. Prostě stůj, a nic nedělej. A nehýbej se.“

A taky nedýchej, stůj rovně, udělej tohle, udělej tamto, už toho začínám mít dost! Už chcu zpátky ke svým figurkám, pomyslel si Vetus a opřel se o nejbližší zeď.

Morry se otočil ke Karkulce a Samovi a přišel k nim trochu blíž. Zdvihl růžovou mikinu za kapuci a ukázal jí Karkulce.
„Docela ti na tom růžovým hadru záleží, co?“ zeptal se posměšně.

Karkulce zrudly oči a hodila po Morrym vražedný pohled. „JAK SE OPOVAŽUJEŠ ŘÍKAT MÝMU MILÁČKOVI HADR, TY ŠPÍNO!“ zařvala a skoro jí z uší šla pára.

Samo si usmyslel, že by bylo dobré, kdyby taky nějak zasáhl, a tak udělal krok vpřed a řekl:
„H-hej ty.... Chodící zemiaku. Ja umiem boxovať a dokážem ti dať takú ranu do brucha že budeš nariekať ešte dva týždne po tom.“

Morry se nad tím rozesmál a hodil mikinu po Vetusovi. Pak přišel těsně před Sama. „Je hezký že se chováš tak ochranářsky, ale k úhoně přijít nechceš, že ne trpaslíku?“

„Ako si mi to povedal?“ zeptal se naštvaně Samo a úplně se mu roztřásly vztekem ruce. „Ako si mi to povedal tie Češko obmedzené?“ zopakoval a do Morryho strčil. „Takto mi hovoriť nebudeš!“

Karkulka chtěla něco říct, ale byla moc paralyzovaná tím co viděla.

Morry se dopálil. „Tak tos přehnal kamaráde,“ řekl a strčil do Sama také.

„Vieš, bol už som v ringu se Stayom, dávaj si bacha,“ zavrčel Samo.

„Ale to bylo v minecraftu, retarde,“ opáčil mu Morry.

Samo zvedl hlavu. „To je fuk. Len počkaj!“ zakřičel, a než byste řekli dvakrát Mississippi, už se ti dva prali.

∆∆∆∆

A už se perou :D